Současný ateista jen těžko pochopí, proč středověcí věřící nešťastníci postižení nějakou pohromou varovně volali: „Spaste duše!“ Vždyť kdo spasí tělo, může pak zaskočit do svatostánku ke zpovědi, ale obráceně to jaksi nejde. Patrně i proto se ve slavné hře Pandemic netáhne od kostela k mešitě, od chrámu ke svatyni.
I když by to taky šlo, léčit náboženský fanatismus, vymítat islám a ohněm vyhánět židy, pronásledovat hinduisty a přibíjet na kříž křesťany – až na to, že vydavatelství distribuující takovou hru by promptně zavřeli i s majitelem. Nezbývá tedy než přenechat péči o duši duchovním a zahrát si s ďáblem o hříšná těla.
Proč zachránit svět
„V Itálii si shluky zoufalých lidí lehaly tváří nad stoky plné zkaženého, bublajícího odpadu, v naději, že zápach, který vdechují, snad nějak zažene tu strašlivou chorobu.“ píše Joseph Cummins o morové ráně z půlky čtrnáctého století a mimoděk tak odpovídá na otázku, proč vlastně zachraňovat lidstvo před epidemiemi. Protože jsou škaredé a eklhaft a dělají lidem ještě horší věci než mladíci v semtexových vestách a staříci s kapsami plnými bonbonů.
Takže tolik k motivaci, a nyní ke způsobu. Můžete být vědec nebo hygienik, dispečer, zdravotník či terénní specialista, a musíte zachránit svět. Ten se před vámi rozkládá v podobě herního plánu s vyznačenými světovými metropolemi, rozdělenými podle sfér vlivu čtyř smrtelně nebezpečných chorob. Jejich identita je ponechána na fantazii hráčů, a tak si jen dovolíme upozornit, že ve skutečnosti pravé neštovice už de facto nexistují, ale zmíněným morem se pořád ještě nakazit můžete…
S ostatními hráči spolupracujete a jako lékařský tým se snažíte zabránit přeměně epidemií v pandemie, a současně co nejrychleji objevit léky na všechny čtyři choroby. Proto cestujete po světě, sbíráte karty jednotlivých měst, léčíte a stavíte výzkumné stanice. Naopak hra se vám brání šířením infekce a hlavně zatrachtilým zvykem nemocí propukat v již jednou postižených oblastech. (Je to divné, ale ebola si neřekne, že v Antarktidě ještě nebyla, a nevypraví se tam – místo toho se v podobě žluté kostičky potřetí objeví v Chartúmu, kde už to zná jak své viry.)
Když nemoc táhne krajem
Pandemic, to je neustálý boj s časem – ne jako když se OSN roky rozhoupávalo k podpoře Světové zdravotnické organizace při její snaze o vymýcení zmíněných pravých neštovic. (Prim při tom hrál český odborník Karel Raška, ale to je jiný příběh.) (Myšleno při tom hubení neštovic, ne při tom váhání OSN, i když i to bychom určitě zvládli.)
Po tahu každého hráče následuje protitah hry, a ta vám to usnadňovat nebude, takže zpočátku holt lidstvo tu a tam prohraje. A kdyby se časem stalo, že se nemoci naučíte zvládat levou rukou, zatímco pravou se snažíte z hroších výkalů vyšťourat nějakou dosud neobjevenou, můžete si svůj úkol velmi snadno ztížit přidáním dalších epidemií.
Pandemic je legendární hra a v Česku vyšla nedávno už podruhé. Nelze se divit – patří k velmi oblíbené skupině nepříliš náročných rodinných her a doby, kdy chyběla na trhu, patří k těm temnějším obdobím historie. Nyní ale může lidstvo opět vesele vymírat, a to v hezčí a zářivější podobě. Nové vydání totiž posunulo vaši spásonosnou akci do noci, ve které tak nějak lépe vypadají blikající sanitky, chladně ostré zářivky výzkumných laboratoří i poziční světla přistávajících letadel, přivážejících lék/aře na poslední chvíli.
Oproti původní verzi přibyly dvě karty hráčských rolí, a také kostičky nemocí mají novou, moderní, průsvitnou podobu. Náruživí hráči si mohou přikoupit rozšíření nazvané Nové hrozby a eventuálně se těšit na v současné době finišující Pandemic Legacy, což bude v podstatě tažení, kde každá jednotlivá hra předurčí tu další.
Pandemic je mrtev, ať žije Pandemic! (A já se – když už jsem čtyřikrát po sobě zachránil lidstvo – jdu vyzpovídat z svého hříchu rozdmýchávání náboženské nesnášenlivosti v úvodu recenze.) (Jen aby mi důstojný otec k duši očišťujícím otčenášům nepřidal i tělo týrající flagelantské důtky!)
Pandemic
Autor: Matt Leacock
Vydal: MINDOK
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 10+
Doba hry: 45 min.
Cena: 699 Kč
