Historické romány i hollywoodské slaďáky nás přesvědčují o tom, že život panovníka nebyl a není žádný med, že není všechno zlato, co se třpytí, a tak všelijak podobně. Víte ale, co je zvláštní? Že si to žádný z těch ubohých, politováníhodných vládců nikdy nebyl ochoten vyměnit třeba s tím nejposlednějším chudákem z poslední chalupy v poslední vesnici jeho království!

Profesoři na školách jsou zvláštní druh, který věří, že je lepší studenty na zakázané ovoce výslovně upozornit, než je před nimi schovat. Malý test: v kterých dnes již klasických filmech byli žáci upozorněni na rizika olizování železného zábradlí v zimě a byl jim výslovně zakázán film Ve víru vášní? Hádejte, i když důsledky jsou vám asi beztak jasné – žáci nedbali varování a lízáním Vášní ve víru utrpěli úhonu na duchu i na těle…

Války vyvolavačů… To zní, co? Uznávám, že ve městech s jejich rozhlasem, amplióny, internetem a bill-, big- a pigboardy to může nechat lidi chladnými, ale my, co žijeme v zaostalých vískách, to vidíme ve zcela živých, sluncem vyšisovaných barvách. Na návsi stojí dva, tři, čtyři i více vyvolavačů a každý z nich se snaží překřičet ty ostatní: „Kůže, kožky, koupím!“ „Nože, nůžky, brousím!!“ „Růže, šípky, stříhám!!!“ „Cizí děti hlídám!!!!“