Vždy jste snili o tom, že se vydáte s hordou dobrodruhů do podzemí, postavíte se nepřátelům a v lítém boji jim uzmete jejich poklady? Onslaught vám takové dobrodružství nabízí – stačí rozbalit krabici a máte vše, po čem vaše srdce touží. Dokonce i draka!
Ačkoliv v našich končinách vládnou spíše lokální mutace her na hrdiny, celosvětově trůn okupují Dungeons & Dragons. A populární DnDčka mají mnoho podob – ostatně, o tom ve FYFTU, který nám poskytl hru k recenzi (děkujeme!), moc dobře vědí a nabízí hráčům vše potřebné.
Onslaught je už několikátý pokus nabídnout hráčům relativně snadný bojový systém a zároveň i hru, která se může vyvíjet a udržet si komunitu s oficiální licencí Dungeons & Dragons. Pravda, předchozí pokusy neměly dlouhého trvání, ale DnD je aktuálně na vzestupu a firmy s touto značkou spjaté si mohou mnout ruce. Navíc lidé zase mají chuť setkávat se a hrát…
První dojmy
Co poměrně těžká a příjemně pevná krabice ukrývá si můžete prohlédnout a přečíst na její zadní straně. Po rozbalení jistíte, že jednotlivé herní komponenty jsou precizně provedené – skládací oboustranná mapa je pevná a tvrdá, spoje drží a při slušném zacházení něco vydrží. Karty hrdinů, předmětů i další karty také působí bytelně, což rozhodně kvitujeme s povděkem. A nakonec miniatury: precizně nabarvené a detailní, člověk se při vybalování vcelku pokochá. A k tomu dvě knihy pravidel – jedna zvlášť pro hru jako takovou a její pravidla druhá jen a pouze pro scénáře. Hodí se upozornění, že veškerá pravidla jsou jen a pouze v angličtině, což může být pro některé potenciální hráče problém.
V kostce tedy dostáváte dvě možnosti: buď souboj dvou znepřátelených družin nebo scénáře, ve kterých se do boje přidávají kromě dvou obou hord i obyvatelé podzemí. Hra je určena výhradně pro dva hráče, jeden se ujme frakce „Harpers“ a druhý „Zhentarim“. V každé frakci máte k dispozici šest hrdinů, z nichž většinou posíláte do boje jen pětici. Každý z charakterů je něčím unikátní: někdo má svaly a dokud není u nepřítele, neublíží mu, někdo ovládá střelné zbraně a někdo zase magii útočnou či léčivou. Každý má rychlost, odolnost proti útokům – statistiky a specializace určitě budou hrát svoji roli. Škoda, že možnost přizpůsobit svoji družinu svému stylu hry (všechno do útoku nebo naopak likvidace protivníků z dálky) je velmi limitovaná, přidat dva-tři hrdiny do každé frakce by při ceně hry určitě neuškodilo.
Do hry vstupují i prvky na mapě, za kterými se lze skrýt. Pravidla o tom, jak se pohybovat, na koho lze útočit, koho můžete či nemůžete vidět nebo kdo má (ne)výhodu při útoku jsou jasná, i když může chvilku trvat, než vám přejdou do krve. Navíc je vše znázorněno přehledně i graficky, takže tady nevznikají žádné pochyby.
Hra se díky tomu mění v šachovou partii, ve které hledáte vhodná místa a propočítáváte další tahy dopředu – kam nepřítel dojde, kdo z vašich hrdinů a jak tam na něj může zaútočit a kam se naopak postavit, aby on nemohl na vás… Ano, přesně v tomhle je Onslaught zábavný. Mapa je relativně malá, takže na nějaké to bum bum prásk dojde relativně rychle. Do hry vstupují i překvapení v podobně kořisti z truhel, různé efekty útoků, které mohou hrdiny zpomalit, omráčit či jim jinak znepříjemnit život nebo přiblížit smrt. Protože statistiky, to je oč tu běží. A hned po nich strategie.
Silný, slabý mrtvý
Hrdinové v Onslaughtu totiž mají své specifické schopnosti. Některé jsou permanentní, jiné potřebují určitý počet kol k opětovnému nabití. Také sbírají zkušenosti (každý za určité specifické činnosti), a když ukazatel prozradí, že můžete postoupit o level, přidáváte si nějakou novou užitečnou schopnost. Levelování je příjemné a dost ve hře pomáhá. Pochválit je třeba i provedení karet hrdinů – na bázi otočných koleček vidíte životy a další atributy každého z nich, získané expy i počet kol do nabití schopnosti, stejně jako statistiky a útoky… Právě otočná kolečka nahrazující všemožné papírky, tokeny a další propriety jsou šikovným řešením. Lehce je eliminován i prvek náhody, protože na útok se hází hned dvěma dvacetistěnnými kostkami, přičemž hody kostkami bývají u podobných her největším zdrojem frustrace hráčů. Neříkáme, že možnost výběru té lepší ze dvou kostek garantuje úspěch, ale rozhodně trochu pomůže. A pokud v afektu kostky zahodíte, koukněte na jejich nabídku ve FYFTu! Sympatická je i aktivace, tedy pořadí, ve kterém hráči hrají. Je dáno, kdo potáhne první a zbylé pořadí tahů se rozlosuje náhodně, což přináší do hry větší prvek překvapení než když se hráči střídají v tazích pravidelně.
Naopak příliš nepotěšilo, že jednotliví hrdinové svých frakcí se svými schopnostmi příliš nepodporují, neužijete si příliš vymazlených komb. Možná až bude frakcí víc (a uvidíme, zda tvůrci budou podporovat stavění vlastní skupiny hrdinů); dá se předpokládat, že vzhledem k rychlosti, jakou Wizkids aktuálně chrlí pouze samotné miniatury na sebe nové expanze hry nenechají dlouho čekat. Na druhou stranu jsou obě hordy vzájemně vybalancované, nestane se, že by byl nějaký hrdina dominantní a přinášel své frakci výraznou výhodu.
Zajímavým prvek je také vyvýšení (elevation) některých míst na mapě, které vám znemožňuje na hrdiny na o dva stupně vyšším místě postavené útočit – prostě nedosáhnete a šmytec. Také může chvilku trvat si na toto pravidlo zvyknout, příručka vše opět vysvětluje i graficky znázorňuje, ale troufnu si říct, že tohle vylepšení, ačkoliv má ve hře svůj smysl, už překračuje hranici jednoduchých svižných pravidel. Částečně i proto, že vyvýšení není znázorněno na mapě samotné, ale jen v pravidlech, možná stálo za to přidat do krabice pár kartonových dílků, aby si hráči mohli vyvýšení opravdu reálně postavit.
Na druhou stranu mechaniky jsou jednoduché a pochopitelné, dávají smysl (protože je jasné, kdo koho vidí či nevidí apod.) a prolouskat se cca dvaceti stranami nepříliš hustého textu proloženého grafickým znázorněním pro lepší pochopení není s lehce pokročilou angličtinou přílišná fuška, zvlášť pokud už máte s DnD nějakou tu zkušenost.
Od koboldů k drakovi
Pár slov věnujeme i scénářům – těch je sedm a přináší různé úkoly a nepřátele v podobě koboldů, trolla, gnollů, ettina (dvouhlavého obra) a finálního draka.
V každém scénáři je přesně popsáno, kdy vstupují na scénu neutrální (hráči neovládané) příšery a jakým způsobem se pohybují bojují, což ubírá hře na kreativitě, ale na druhou stranu ubude hádek o to, že takhle by to druhý hráč určitě nezahrál, a navíc pokud znáte předem pravidla, můžete lépe plánovat. Každý scénář nabízí vítězné body za zranění nebo třeba záchranu vězně, takže cesta nevede jen skrze vyhlazení všeho, co se hýbá.
Scénáře jsou fajn a zajistí i díky vývoji a levelování postav zábavu na delší čas – jedna hra v závislosti na znalosti pravidel zabere od úvodních cca 2 hodin až po zhruba jednu, když už vše bude odsýpat jak na drátkách a mezi jednotlivými tahy nebudou přílišné prodlevy a ani přemýšlení a plánování nespolyká tolik času.
Kreativní kreativci
Onslaught v pozdějších fázích hraní přímo vybízí k hráčské kreativitě. Hra dvou armád proti sobě, vytváření nových schopností, zapojení neutrálních postav nebo boj proti trollovi či drakovi mimo scénář jen tak pro zábavu jsou logicky na tahu. Pro pokročilejší pak následuje vymýšlení vlastních karet hrdinů či hrdinů úplně nových. I tady FYFT podá pomocnou ruku a nabízí netrpělivým hráčům všemožné figurky, ze kterých můžete tvořit další armády.
Jo, nevýhoda téhle hry je, že ačkoliv žádná další hra nebude stejná, budete se po nějakém (a to je nejspíš hodně individuální, o jakém počtu her se bavíme) počtu odehraných partií cítit limitováni. Potenciál tahle hra rozhodně má, ale pokud nebudou rychle k mání další expanze obsahující nové mechaniky, které by hru posunuly, zhasne tahle hvězda stejně rychle jako její předchůdci. Na druhou stranu jako představení relativně jednoduchých mechanik, na bázi kterých si můžete odehrát vlastní boj v DnDčku, není Onslaught vůbec špatný, i když zase možná trochu drahý.
