Ano, přiznáváme, ve skutečnosti zní přídomek titulního ducha „warwický“, ale ten fosforeskující pinčl je přeci jen slavnější – a jak říká kolegyně Dorothy, vražda potřebuje reklamu. Reklamu nebo ducha, protože jinak by dávno mrtvý sluha nikoho nezajímal…
Šťastné a zemřelé
Bylo před Vánocemi roku 1894 a na Warwické hrabství se tiše snášel sníh, na rozdíl od sloužícího, který sebou bacil jako pytel brambor, neboť byl právě zavražděn. Jelikož Jardové ze Skotlandu nejprve měsíce a následně roky nedokázali zjistit, kdo se postaral o to, aby nebožákova rodina ušetřila na vánočních dárcích, stalo se to, co se v podobných případech a zejména v podobných zemích stává: ve Warwicku začalo strašit. Původní majitel sice rodové sídlo promptně prodal, ale ani jeho nový vlastník netouží po tom, aby se jeho 32+1 proháněl bubák, a tak se rozhodl zajistit nešťastnému duchovi klid a šťastnému vrahovi oprátku.
Na Warwické panství se sjíždějí světoznámé kapacity v oboru věštění a jasnovidectví, aby odhalily kdo, kde a čím sprovodil nešťastníka ze světa – čili hráči. Přesněji hráči mínus jeden, který přijme roli ducha a bude se snažit média navést ke správným odpovědím. Má na to sedm hodin, než noc, kdy jsou si náš a záhrobní svět nejblíže, skončí. Pokud to hráči kooperativně nezvládnou, bude muset duch čekat další rok. (Ve skutečnosti mu stačí počkat, než si uděláte kafe, drink nebo dobře, ale proč kazit atmosféru…)
O menšinách a většinách
Na stole leží tři (karetní) skupiny podezřelých: osoby, místa a předměty. Duch je mlčenlivý (ovšem může v zájmu autentičtější atmosféry také kvílet a/nebo ťukat do stolu) a snaží se média více či méně jednoznačnými obrázkovými kartami – čili vizemi – navést tak, aby každé vybralo svou nesvatou trojici. Teprve z nich se ve finále vybírá vrah, místo činu a vražedný nástroj.
Na kartách ducha jsou zobrazeny nadčasové a tudíž povětšinou nesouvisející ilustrace a hádání není příliš jednoduché. Pokud jste někdy hráli, nebo alespoň viděli hrát Dixit, jste doma – základní princip Mysteria je v podstatě ten samý. A tady se naše redakce (a jak jsme zjistili bleskovým průzkumem, také ostatní hráči) rozdělila na dvě skupiny. Té menší vadilo, že je to mnohem víc pocitovka než logikovka a že si připadají spíš jako Salvador Dalí než jako Sherlock Holmes. Ta větší byla nadšena a já byl pověřen vysvětlením proč.
Protože hra je nádherně vypravená. Protože si k ní můžete stáhnout doprovodnou atmosférickou hudbu. Protože si můžete zvolit tři úrovně obtížnosti. Protože pravidla obsahují i detailní informace jak o zločinu, tak o jeho paranormálních vyšetřovatelích. Protože karty mají krásné ilustrace. Protože nechybí stylové 3D hodiny. Protože místo figurek jsou tu průsvitné věštecké koule. Protože zástěna pro ducha je působivě vymalovaná do podoby vstupní haly. Protože žetony označující výměnu karet mají podobu vran, které můžete na tu halu posadit.
Menšina do toho poňafává, že žetony jasnozření se moc nepovedly a že skupinám bude chvíli trvat, než se sehrají a začnou osvobozovat ducha na první dobrou. I ona má pravdu, a tak nastává to, co obvykle v podobných případech a podobných hrách: Mysterium si nenajde každého, ale koho ano, ten se v něm najde. V podstatě by se dalo přirovnat k ženě: není moc logické, ale zato je krásné.
Ovšem – podotýká redakční většina – proč by nemohl vraždit pošťák v zimní zahradě činkou? Jasně že mohl, a i v tom je důvod Mysterium zkusit.
Mysterium
Autoři: Oleksandr Nevskiy, Oleg Sidorenko
Vydal: ADC Blackfire Entertainment s.r.o.
Počet hráčů: 2-7
Doporučený věk: 10+
Doba hry: 42 min.
Cena: 1199 Kč
