Najednou se ozvalo hromové zadunění, to když nad námi v malé výšce přeletěl vrtulník a zamířil k nákladní lodi. Vítr a kapičky slané mořské vody osvěžily všechny u zábradlí. Při průletu na nás zamávala osoba u palubního kulometu. „Debilové!“ zařval Milo a mával na oplátku.
 |
V těchto dnech přichází na pulty knihkupectví v pořadí už třetí díl vynikajícího románu Lovci monster, s.r.o. od Larryho Correiy. Jak už pozorný čtenáři předchozích dvou dílů vědí, mezi dopravními prostředky, které Společnost Lovců Monster používá, patří i vrtulník. Zvolený typ je ovšem na americké poměry poněkud neobvyklý.
Vrtulník ve službách SLM byl přebytkový Mi-24 Hind, který Harbinger sehnal téměř zadarmo po pádu komunismu. Byla to snad nejošklivější helikoptéra všech dob, ale přezdívka létající tank rozhodně seděla. Stroj nebyl stavěn pro bůhvíjaké pohodlí, nicméně byl spolehlivý a univerzální. Raketometné podvěsy však chyběly, protože je federálové nechtěli povolit. Na jejich místě tak zbyl prostor pro další vybavení a palivo. Vrtulník byl dost velký, aby unesl osm lovců a dostatek vybavení na dostatečně velkou vzdálenost. V případě nutnosti nás mohl stroj evakuovat všechny naráz, ale nesmělo nám vadit, že někteří budou viset na křídelních podvěsech. Vrtulník byl rychlý, ale při malých rychlostech mu chyběla obratnost.
V původním komunistickém nátěru se společnost musela nad obydlenými oblastmi v denní dobu použití Hindu vyvarovat. Při letech někdy docházelo k oznámením, že se Rudý úsvit stává skutečností. Aby se Harbinger dalším záměnám vyhnul, nechal celý vrtulník natřít bílou a červenou barvou. Nyní byl tedy náš stroj považován za záchranářskou nebo pátrací helikoptéru. Natěrači se ale neubránili domalování obrovských čelistí s ostrými zuby do okolí kokpitu. Vskutku originální.
Bojový vrtulník Mi-24, v kódu NATO zvaný poněkud překvapivě Hind (laň), v naší armádě známý pod rozhodně vhodnější přezdívkou ingot, byl vyvinut z vrtulníků Mi-8 a Mi-14 jako víceúčelový vrtulník pro přímou podporu vojsk. Prototyp V-24 poprvé vzlétl v září 1969 a v následujícím roce započaly armádní zkoušky. Rané verze Mi-24 měly trojmístnou bohatě prosklenou kabinu, u dalších verzí došlo k úpravě přídě, pro zlepšení výhledu pilota byl palubní technik přesunut do spojovacího tunelu mezi pilotním a nákladním prostorem, v kabině zůstal pouze pilot a operátor zbraňových systémů. Mi-24 byl robustní, výkonný a především rychlý. Mohl nést až 8 vojáků v plné polní a vyzbrojen byl – podle verze – čtyřhlavňovým rotačním kulometem ráže 12,7 mm, nebo dvojkanonem ráže 23mm. Další výzbroj mohla být nesena na čtyřech závěsnících pod pomocnými křídly, na jejichž koncích se nachází lišty pro protitankové střely. Samotná existence Mi-24 způsobila mnoha důstojníkům NATO bolest hlavy, zatímco mnoho mudžahedínů si po setkání s ním muselo převléknout znečištěný burnus, pokud tedy měli štěstí a ono setkání přežili.
 |
Prvním bojovým nasazením Mi-24 byla první válka v Afghánistánu, ve které si rychle vysloužil přezdívku Ďáblův kočár. Naprostou dominanci čtyřiadvacítek na afghánském nebi ukončily až masivní dodávky protiletadlových raket Stinger, které americká vláda urychleně dodala mudžahedínům, čehož dodnes lituje. Mi-24 se účastnily konfliktů v Čečensku, v Sierra Leone a oblasti Perského zálivu, íránsko-iráckou válkou počínaje a válkou v Zálivu konče. Typ byl průběžně modernizován a v s oučasnosti je stále v činné službě v letectvech řady států po celém světě, snad vyjma Austrálie, zatím ještě včetně toho českého.
Mi-24 se skleníkovou kabinou si zahrál ve slavném filmu Rudý úsvit z roku 1984, i když v tom případě se jednalo o vcelku zdařilou přestavbu francouzských vrtulníků Aérospatile Sa-330 Puma. (Zřejmě) skutečný Mi-24A se krátce mihnul ve filmu Obchodník se smrtí z roku 2005, kde byl mimochodem vcelku realisticky popsán způsob, jak se po pádu SSSR dostala spousta bojových vrtulníků do světa.
Je jasné, že bílo-červený Mi-24 Lovců monster je představuje vítané zpestření sbírky modelů ze SFFH. Výše uvedený popis v knize nechává určitý prostor pro spekulace, ale základní koncepce je jasná: raná veze se skleníkovou kabinou, zbavena výzbroje, v barvě bílé s červenými doplňky, ve zbarvení připomínajícím např. vrtulníky americké Pobřežní stráže, doplněné o žraločí tlamu.
Modely této verze jsou k dispozici dva. Prvním je letitý kit od japonské Hasegawy, stále dostupný na aukčních serverech, který vznikal v době, kdy se toho na Západě o Mi-24 mnoho nevědělo a tudíž oproti předloze vykazuje určité rozdíly. Druhou možností je nový a výrazně lepší model od ruské firmy Zvezda. Úpravy jsou jednoduché, stačí vrtulník zbavit podvěsné výzbroje i hlavňové výzbroje a namísto ní případně doplnit americký půlpalcový kulomet do dveří nákladového prostoru. Další postup je pouze záležitostí barevné úpravy.
Model na fotografii je stará Hasegawa, která představuje velmi ranou verzi s třímístnou kabinou. Stavba je nezáludná, díly mají tendenci do sebe zapadat jako lego, jak už je u této značky obvyklé, jedinou viditelnou slabinou je naprostá absence vybavení kabiny pro výsadek.
Ukázky z knihy Lovci monster, s.r.o., byly použity s laskavým svolením vydavatelství Fantom Print.
