Na FP se několikrát rozpoutaly diskuse na téma „steampunk“. Konají se i akce ve steampunkovém stylu, takže nebude od věci jeho vyznavačům zpřístupnit jeden vzhledově zajímavý artefakt. Je to model Trewithickovy lokomotivy Invicta z roku 1804. Trewithick tou dobou stavěl „silniční lokomotivy“ a železniční stroj byl výsledkem sázky s majitelem dolů, který hledal náhradu za koně a za stabilní stroje, tahající vozy pomocí navijáku. Výsledek – údajně první lokomotiva – ze všeho nejvíc připomíná budík s parním pohonem.
 |
Velká červená krabice od Airfixu obsahuje poctivou porci dílů ze zeleného plastu, několik kovových osiček a návod s dvěma variantami zbarvení. Co ale chybí, je vozík pro obsluhu. Výrobce tento detail ani v náznaku neřešil. Plastikovou stavebnici tohoto obdivuhodného monstra vyrábí firma Airfix již dlouhá léta a na výliscích je to, bohužel, znát.
Stavbu zahájíme prostudováním návodu. Výrobce kdysi počítal, že model bude pohyblivý, ale plast je na to příliš měkký a pružný, navíc má tendenci se štípat. Budeme tedy sestavovat podle návodu, ale pohyblivost dílů budeme nuceni oželet.
Nejprve začistíme jednotlivé díly, zatmelíme a vybrousíme stopy po vyhazovačích. Je jich tu požehnaně, zhusta na dobře viditelných místech. Pak natřeme drobné díly. Po dokončení těchto notně otravných prací můžeme zahájit vlastní stavbu. Postupuje se podle návodu, postupně podle očíslovaných obrázků sestavujeme jednotlivé podsestavy, tmelíme a brousíme spoje polovin kotle a komína a zvolna kompletujeme stroj. Při stavbě doporučuji průběžně barvit hotové podsestavy ještě před jejich konečnou montáží na patřičné místo. Velkou pozornost doporučuji věnovat pečlivému opracování a slícování pohonného mechanismu.
Stavba je relativně jednoduchá, ale poněkud náročnější na přesnost. Stavebnice vedle stroje obsahuje i podstavec pomníkového typu s kusem kolejí tehdy běžného, dnes ale velmi neobvyklého tvaru. Detaily soklu napovídají, že kdysi dávno ukrýval pohonný mechanismus, který točil kolečky lokomotivy a na který se už dávno rezignovalo. Osobně jsem tuto část nepoužil, ale pro klasický „vitríňák“ doporučuji sokl po drobných úpravách použít.
Nátěr stroje je otázkou citu a vkusu – osobně jsem použil kovové odstíny ModelMaster žíhaná ocel a spálený kov na kotel a většinu stroje, mosaz na trubkové rozvody a některé ovládací prvky a ocel na „oběhané“ části kol a zubů převodů. Na pístní tyče pak posloužil chrom. Řídil jsem se při tom vzhledem replik, jejichž provoz je zachycen na Youtube. Stroj lze samozřejmě nabarvit též na černo, či kombinací barev, naznačenou v návodu. V kovových barvách ale působí daleko lepším dojmem a rozhodně zaujme, ať si ho postavíme kamkoliv.
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
Přečtěte si i další díly scifistických modelů.
