Po celkem úspěšném zprovoznění Headhunteru jsem zatoužil po dalším létajícím kusu z vesmíru Star Wars. Nejprve jsem uvažoval o A-wingu, ale po spatření kresleného seriálu Clone Wars bylo jasno – postavím si Anakinův osobní speciál, upravený z Delty 7. Tvary i barevné řešení vypadaly opravdu lákavě, volba materiálu i vhodného polotovaru mi nečinila problémy a tak jsem se, netuše zradu, pustil do díla.
Jako polotovar a zdroj potřebné elektroniky mi posloužil notně olétaný F-22 Raptor od Eppairforce. Jak již napovídá název výrobce, stroj byl z proklatě odolného materiálu EPP, který se lepí pomocí vteřiňáku a aktivátoru.
Nejprve jsem si samozřejmě pořídil nějaké obrázky žádaného stroje, podle nich si načrtl hrubý nákres a promyslel postup stavby. Pak jsem demontoval z F-22 pohon a elektroniku a vydrancovaný stroj brutálně naporcoval ostrým nožem. Amputoval jsem křídla, lerxy (rozměrné přechody mezi křídlem a trupem), ocasní plochy a radikálně rozřezal trup. Oddělil jsem motorový prostor, duté části přídě a špici původního trupu. Přizpůsobil jsem tvar křídel novým potřebám a pustil se do lepení a průběžného sochání.
Základem byl trup. U speciálu je kabina na zádi, bylo tudíž nutno použít trup obráceně a na místě po odříznutém motorovém prostoru vyřezat příď, pod kabinu umístit motorový prostor a dotvarovat horní části trupu. Na boky trupu přišly pokrácené a zarovnané lerxy a na ně pak to, co zbylo z křídel. Původní ocasní plochy posloužily jako materiál na křidélka a stabilizační plochy za kabinou a na koncích křídel. Nakonec došlo na instalaci pohonu a elektroniky – výřez pro baterky jsem umístil co nejdál do přídě – na rozdíl od svislého u F-22 je tady z prostorových důvodů vodorovný. V zádi zaujala místo obvyklá pohonná jednotka – třístovka s převodovkou (z F-22), serva šla do křídel a ostatní elektronika do trupu. Hrubé práce byly hotové. Zapěnil jsem větší spáry, díry a nerovnosti Purexem, udělal základní nátěr akrylátovou stříbřenkou od Agamy, důkladně přelepil celou příď a náběžné hrany lepící páskou se skelnými vlákny a vyrazil testovat.
První pokusy dopadly neslavně – po odhození se stroj vzepjal a spadl. Přes veškeré trimování se nepodařilo dosáhnout ani přímého letu. Speciál byl lehký na čumák a navíc nereagoval na řídící plochy.
Těžiště u samokřídel je ve vzdálenosti cca jedné čtvrtiny rozpětí (křídla) od přídě. U delty, jako je Anakinův speciál, je prakticky ve špici, tudíž začala éra přikrmování přídě olovem. Zde byl zakopaný pes. Abych posunul těžiště, musel sem dát do přídě k baterkám tolik olova, že to motor téměř neutáhl. Na základě dalších poznatků jsem radikálně zvětšil ovládací plochy.
Když se mi po mnoha pokusech podařilo uletět celé jedno kolečko, dostal stroj originální modro-stříbrný nátěr. Použil jsem oblíbené akryláty Agama a syntetické barvy Modelmaster, paneláž je dělaná lihovým fixem.
Po dalším vyvažování, trimování a úpravách stabilizačních ploch se ta zatracená potvora dokázala občas udržet ve vzduchu – hodně záleželo na počasí a momentálním stavu nabití baterek. Váha „stíhačky“ už ale byla taková, že s ní bylo možno jen opatrně kroužit a občas létat po dráze ve tvaru osmičky.
Stroj evidentně potřeboval lehčí a výkonnější pohonnou jednotku a zároveň celkové výrazné odlehčení. V jakž-takž letuschopném stavu jsem Speciál vystavoval na Pragoconu 2005, na jaře téhož roku s ním ještě trochu létal, ale pak odešel motor a na podzim jsem stroj odstrojil a přestěhoval elektroniku do další SW obludy, o které napíšu někdy příště. Z Anakinova speciálu je momentálně nevyužitý dekorační předmět, ale pokud v budoucnosti klesnou ceny střídavých motorů nebo dmychadel na elektropohon, možná se ještě dostane do vzduchu.
