Modely pro scifisty #68: Německé projekty – Mistel – 5

Nejprve byly využívány „olétané“ bombardéry na hranici životnosti, počítalo se ale s modernizací celého systému. V poslední plánované modifikaci mělo dojít využití speciální létající pumy, řízené z proudového stíhače. Sestava se měla skládat z létající pumy Arado E 377a, poháněné dvěma proudovými motory, řídící jednotkou měl být stíhač He 162 A-2. Sestavu při vzletu doplňoval speciální startovací vozík, který po odpoutání od země odpadl. Puma Arado totiž neměla podvozek. Ten byl slabinou původních verzí, tvořených stíhačem a bombardérem. Podvozek bombardéru nebyl dimenzovaný na zátěž, tvořenou náloží a stíhačem a často vypovídal službu….

Vlastní nálet vypadal tak, že sestava doletěla na dohled cíle, pilot stíhače zaměřil cíl, zablokoval řízení pumy a odpoutal se od ní. Zatímco mizel z ohroženého prostoru, puma samostatně pokračovala k cíli…. Proti projektům pilotovaných pum, které zde byly probírány dříve, měl Mistel několik výhod. Z nich mezi největší patřilo přežití celého „naváděcího systému“ – proškoleného pilota a upraveného stíhacího stroje, další byla možnost „recyklace“ – po návratu a kontrole bylo možno připojit stíhač na další pumu.

Celou sestavu Mistel – 5 v měřítku 1/72 nabízí v současnosti firma Revell, která buďto převzala formy od Dragonu, nebo přebaluje jeho výlisky. Vzhledem k tomu, že ve stavebnici balená stíhačka He 162 A-2 je velmi pěkně udělaná, takže je škoda vyplýtvat ji na pumu, nahradil jsem ji v sestavě levným a uspokojivě detailním strojem z rychlostavebnice od firmy Hobby Boss. Většina vnějšího rytí i rozměry jsou shodné, takže použití levnější náhrady nepřináší žádné problémy. Stavebnice jsou z klasického plastu, tudíž nenastává problém ani s lepením.

Stavbu jsem zahájil klasicky – začištěním dílů a nabarvením částí, které budou po slepení nepřístupné (interiér stíhačky, díly vozíku, vstupní ústrojí a trysky motorů). Aby sestava pěkně stála, musel jsem ještě připravit zátěž do přední části pumy – tuto úlohu splnily dvě olověné kule blíže nespecifikované ráže (asi .50) z odpadu, určeného k přetavení.

Vlastní výrobu jsem zahájil lepením pumy – do špice jsem vteřiňákem vlepil zátěž, slepil trup, křídla a motorové gondoly. Trup ani gondoly nijak zvlášť nelícují, takže je třeba tmelit a brousit spoje a pak obnovit rytí. Když je tato fáze za námi, můžeme podsestavy pumy slepit dohromady – je při tom nutné dávat pozor na geometrii – motorové gondoly by měly být rovnoběžné s trupem.

Zatímco schlo lepidlo a tmel na podsestavách pumy, slepil jsem stíhačku z rychlostavebnice Hobby Boss. Na několika spojích vznikly při sestavení spáry, které se také dočkaly tmelu a broušení, problematické ale bylo dopasovat kryty podvozku do zavřené polohy – s něčím takovým výrobce evidentně nepočítal. Opět přišel ke slovu tmel, smirek a rytí. Fajnšmekři ještě doplní relativně chudé vybavení pilotní kabiny o palubní desku, poutací pásy a nějaké ovladače, osobně jsem si vystačil jen s hrubým napodobením detailů barvou. Nakonec jsem se věnoval sestavení vozíku, kde je nutno přebrousit spoje hlavního nosníku a dělící roviny kol. Specifickou kapitolu představuje madlo na přídi vozíku – je tenké, dvoudílné a má tendenci praskat při oddělování od licího rámečku. Jiné záludnosti při postupu podle návodu nehrozí.

Když byly slepené jednotlivé podsestavy (puma, stíhačka a vozík), přišla řada na nátěry. Vozík jsem natřel barvou RLM 02, jako základovku na pumu a stíhačku jsem použil šedomodrou RLM 76. Stíhačka pak dostala podle zavedeného schématu nátěr horních ploch v kombinaci hnědofialová RLM 81 a tmavozelená RLM 82, horní plochy pumy měly nést hnědofialovou RLM 81. Příď stíhače i špice a náběžné hrany pumy pokrývají hádci RLM 81 na podkladu RLM 76 – maloval jsem je od ruky štětcem „jednochlupem“. Následně jsem dobarvil sání a trysky motorů kovovými odstíny (sání „ocel“, trysky „žíhaným kovem“ na výfuky). Po proschnutí barev následovalo obvyklé kolečko s lakem a obtisky. Bohužel – obtisky Revell jsou sice na první pohled pěkné, ale jejich použití bez speciální „chemie“ (též „obtiskové vodičky“) je poněkud problematické a nepřináší žádoucí výsledek (jsou jako prkno, nemají valnou přilnavost a je to po nanesení vidět). Když jsem dobojoval s obtisky, stroje jsem lehce napatinoval – patinovacími fixy zvýraznil pohyblivé plochy a pomocí speciální směsi silně zasvinil vozík (po startu končil někde v poli) a lehce „opršel“ stíhačku.

Když vše důkladně proschlo, nastal čas sestavu zkompletovat. Nejprve jsem důkladně přilepil vozík na pumu, po zatvrdnutí spoje pak následovalo usazení a stejně důkladné přilepení stíhačky na hřbet pumy. A bylo hotovo! Výsledná obluda se nepřehlédnutelně zařadila do lehce scifoidního zvěřince válečných projektů….

Použito bylo běžné lepidlo a tmel na polystyrenové modely, pár kapek vteřinku a olovo na zátěž, akrylátové barvy a laky Agama na kamufláž a gumy, „kovové“ syntetiky ModelMaster a patinovací fixy Gungammarker od Gunze.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Přečtěte si i další díly scifistických modelů.