Vážení příznivci sci-fi modelařiny, dnešní článek je zaměřen na tuzemský produkt, který se někdy kolem roku 1993 v hojném množství vyskytoval na našem trhu. Byl určen jako doplněk k chystanému sci-fi cyklu “Kolonie”, který bohužel (až na pár ukázek) nikdy nevyšel. Série modelů zahrnovala šest kosmických plavidel a jednoho bojového robota.
Průměrná cena stavebnice se tehdy pohybovala kolem 150,- korun, což bylo více, než stály klasické tuzemské kity letadel, a méně, než za kolik byly k dostání libovolné kity z dovozu (o sci-fi speciálech nemluvě – ty začínaly na 500,- Kč).
Za tu cenu modelář dostal standardně vybavenou stavebnici – několik rámečků s výlisky, plastové destičky s předtištěnými díly, obtisky a návod s výkresem. To vše bylo nejprve v papírové krabici a posléze v plastové vaničce s kartonovým víkem. Scifoidní modely se bohužel v konkurenci dovážené “klasiky” neprosadily a po nějaké době zmizely z trhu. Po několika letech se objevily znovu – jako součást propagačních materiálů na Euroconu 2002. Proti původní “obchodní” variantě byly poněkud zjednodušené – některé díly si modelář musel vyříznout z plastové destičky, která povětšinou postrádala potisk, nebo měla předtištěné díly na něco jiného. Na tuto skutečnost ovšem upozorňoval návod.
Někdy na podzim 2002 jsem k zásilce knih nádavkem obdržel stavebnici kosmické fregaty Ceolan v “conové” verzi. Plastová průhledná vanička krytá zasouvacím lepenkovým víkem s potiskem spíše odhalovala než skrývala čtyři licí rámečky z šedého a relativně měkkého plastiku, polystyrénovou destičku s vyznačenými díly (všechny obrysy proškrtané) a tři přeložené listy formátu A4. Dva obsahovaly výkres lodě a obrázkovou část návodu, na třetím listu se nacházela textová část návodu (TTD, zbarvení, rady pro sestavení) a povídka „Průnik“ z roku 1994 od Václava Pravdy, který se ukázal být autorem tohoto průkopnického počinu. Obtisky v mé stavebnici chyběly.
Po prostudování návodu a povídky jsem se vyzbrojen běžnými modelářskými potřebami – nožem, žiletkovou pilkou, sadou smirkových papírů různé hrubosti, tmelem a lepidlem pustil do díla. Drobné součástky měly občas díky pružnosti plastu tendenci zmizet v dáli bezprostředně po oddělení, některé díly se přes veškerou opatrnost zčásti vyštíply. Při sestavování základních sekcí trupu a motorů bylo nutno tmelit i přes předchozí vyzkoušení „nasucho“ a náležité dopasování (pomocí broušení) styčných ploch. Z přiložené destičky jsem vyřízl paluby pohonné sekce a nalepil je na příslušné části trupu. V okamžiku, kdy jsem začal na jednotlivé základní celky umisťovat detaily, mi došlo, proč návod obsahuje relativně dost podrobný výkres – na jednotlivých dílech není jediný záchytný bod (předvrtaný otvor, rytí) pro jejich rozmístění a modelář je tudíž odkázán na doprovodnou dokumentaci. Obrázková část návodu je v tomto směru opravdu jen orientační, nehledě na poněkud nepřehledné rozmístění nákresů jednotlivých stavebních fází.
Na tomhle místě asi bude řada začátečníků nechápavě kroutit hlavou ve smyslu “jak je tohle možné?”, ale uvedené jevy byly v době vzniku modelu běžné u řady tehdy renomovaných zahraničních i u většiny začínajících tuzemských firem a velice často se vyskytuje i u současných menších výrobců. Samotná kvalita výlisků je například proti SW modelům konsorcia AMT/ERTL či MPC/ERTL, které se tu tehdy vzácně prodávaly za nehorázné sumy, přímo hvězdná a modely, kde není třeba tmel, jsou vzácné i dnes.
Přes jistá drobná úskalí jsem dospěl do stádia kompletace. Přední („bojová“) sekce byla bez problémů, zadní („pohonná“) mi dala co proto. Umístění detailů na povrchu této sekce nečinilo problémy, vskutku „veselá“ práce spočívala v umístění nosníků a usazení bočních pohonných jednotek, zejména nosníků A3 a A4, jejichž rozměry jsou v návodu uvedeny opravdu jen orientačně. Uvedené díly je nutno na správný rozměr uříznout z přiloženého polotovaru a prohnout podle výkresu. Zde je nutno postupovat opatrně. Pokud Vám bude materiál přebývat, můžete ho odříznout či odbrousit. Mě scházelo cca 6 mm, tudíž jsem dolepoval, tmelil a brousil.
K lepení veškerých nosníků se vyplatí použít vteřinové lepidlo a aktivátor, k odstranění přeteklého vteřiňáku pak debondér. V odborných časopisech propagovaný trik na přesné a pevné umístění dílu spočívá v potření jedné styčné plochy vteřiňákem a druhé aktivátorem, po přiložení by mělo následovat bezproblémové spojení dílů. V době lepení Ceolanu jsem tenhle trik ještě neznal, takže jsem si montáž náležitě užil.
Po dvou večerech jsem dospěl ke stádiu barvení. Doporučenou převažující šeď a občas se vyskytující čerň jsem nahradil kovovými odstíny (barvy Model Master, odstíny steel, titanium, burnt metal, dále hliník a gunmetal od Humbrol) a natíral a natíral (poctivě štětcem) a občas i leštil. Majitelům modelářských stříkacích pistolí doporučuji stříkat! Vzhledem k absenci popisu jednotlivých dílů jsem se řídil vlastní fantazií a praxí ze sestavování modelů běžných válečných lodí. Výsledek je sice z profesionálního hlediska nevalný (za profesionály považuji jedince propagující “umělecké pojetí” – například stínování ploch jednotlivých plechů na stránkách Modeláře), ale pro normálního člověka dosti impozantní.
Z mých zkušeností vyplývají následující body:
1) Nejde o model pro absolutní začátečníky, stavitel musí mít za sebou alespoň jeden složitější model! Pokud se do lepení pustí absolutní začátečník, měl by postupovat s dvojnásobnou opatrností a hlavně nespěchat.
2) Pečlivě prostudujte návod, výkres i obrázek na krabici.
3) Zkoušejte díly i sestavené sekce nejprve spasovat „nasucho“ a pak teprve lepit. Komplikace zaručeně nastanou u dílů A3 a A4.
4) Po zkompletování základních částí si na nich označte místa, kam přijdou jednotlivé detaily.
5) Barvení – některé drobné detaily a sestavy dílů je dobré nabarvit před kompletací (umístěním na model), případně je lepit až po natření (nastříkání) větších celků.
6) Případné doplnění markingu a dodatečných detailů povrchu (stopy po zásazích, provozní opotřebení) je na samotném staviteli. Návod ani obrázek na krabici totiž v tomto směru neposkytují prakticky žádné informace.
7) Součástky jsou unifikovány i pro další modely – pokud Vám tedy ze stavebnice „vyleze“ něco jiného než klasický Ceolan, nedrželi jste se pravděpodobně dost přesně návodu a přiložené dokumentace. Nezoufejte – v každé třídě válečných lodí se jednotlivé kusy či produkční série více či méně lišily jak detaily, tak celkovým vzhledem. Na vzhledu se podepisovaly i opravy a modernizace, takže to opravdu není žádný důvod k zoufalství. Unifikace jednotlivých celků pro různá plavidla naopak dodává celé koncepci na realističnosti – ve skutečné bojové situaci takové řešení usnadňuje opravy a zvyšuje bojeschopnost. Zvolená koncepce navíc umožňuje vlastní kreativitu – montáž lodě podle svých představ, případně vytvoření nové třídy či podtřídy v rámci daného typu.
Celkem vzato, přes jistou letitost je možno Ceolan považovat za docela dobrou stavebnici. Na trhu je sice řada technologicky lepších modelů, protože i v tomto oboru vývoj zatraceně pokročil, ale díky reedicím můžete v obchodech narazit i na nehorázně drahé vykopávky, které kvalitě Ceolanu nesahají ani po kotníky, nebo na produkci malovýrobců a začínajících firem, které mu kvalitou zhruba odpovídají. Modelářské zkušenosti jsou při jeho lepení nezanedbatelnou výhodou, ale při pomalém a pečlivém postupu si se stavbou poradí snad každý. Kdo se nebude chtít “vyřádit” na motorové sekci, má řadu možností tuto část zjednodušit – například vynecháním nosníků a umístěním pohonu přímo na trup nebo kompletní přestavbou pohonu.
Pokud se nad hromadou dílů vyděsíte, přečtěte si alespoň přiloženou povídku. Pojednává o útoku terrestrijského komanda na Ormilánskou základnu. Popisovaná akce je sice jen jednou z mnoha epizod dlouhé války, nepostrádá však napětí a švih, stejně jako význam v celkovém kontextu dění ve světě cyklu „Kolonie“.
Vzhledem k množství a různorodé kvalitě military sci-fi, vydané od doby vzniku povídky, je „Průnik“ s čím srovnávat. I přes jistou jednoduchost má všechny požadované vlastnosti a neztratila by se ani na současné scéně, kde by zřejmě patřila ve své kategorii k lepšímu průměru. Je škoda, že cyklus „Kolonie“, z něhož povídka (i fregata a další technika) pochází, nevyšel v celém rozsahu v době svého vzniku.
V této souvislosti si matně vzpomínám jen na jednu povídku z uvedeného cyklu, účelově vydanou kdysi v časopisu ABC. Měla podpořit prodej modelů, které se v té době objevily na trhu, ohlášená kniha se ale (pokud je mi známo) v knihkupectvích neobjevila, čehož lze jen litovat.
Ceolan
FC-IX 1212, kosmická fregata
Meřítko: 1:500; počet dílů: 158; speciální edice pro Eurocon 2002
Výrobce: Andromeda (Václav Pravda)
