Modely pro scifisty #44: Delta 7A

Po delší době je zde zase něco čistě scifoidního! V posledním kvartálu loňského roku se na trhu objevila stíhačka Delta 7 od Revellu (série Clone Wars, zprofanované označení Jedi Starfighter). Stavebnice „secvakávacího“ typu Easy kit představuje verzi Delta 7 B, tedy s robotem umístěným před kabinou, na kterou lze narazit v období Clone Wars.

Stroj má vedle hotové tradiční červenobílé kamufláže navíc z výroby naznačenou patinu, což sice není na závadu, ale pokud se rozhodneme pro úpravy, vezmou tyto specifické vychytávky za své.

Stroje Delta 7 byly zavedeny krátce před Klonovými válkami. Dostupné informace se zmiňují o několika verzích a lze rozeznat i produkční varianty v rámci verzí. Verze A existovala ve dvou základních provedeních – bez robota a se šachtou pro jednotku R2 v levém křídle, produkční varianty se lišily detaily, jako je rozmístění krytek a některé tvary – zejména v partiích před kabinou. Předválečné verze měly tuto pasáž trupu oblou, zrychlení a zjednodušení výroby vedlo i ke zjednodušení tvarů a hranatosti kdysi ladného přechodu.
Vedle běžných produkčních verzí existovaly i speciály, které si jednotliví uživatelé upravovali k obrazu svému – ať po stránce výzbroje, nebo pohonu.
Verze B pak měla robota přemístěného z křídla před kabinu a prodělala celou řadu vnitřních konstrukčních změn.
Stroje řady Delta 7 však rychle zastaraly a byly postupně nahrazovány modernějšími typy.

Protože jsem do sbírky potřeboval starší verzi Delta 7A, zavedenou do výzbroje rytířů Jedi již před klonovými válkami, musel jsem provést jisté úpravy – zaslepit šachtu před kabinou a umístit robota do křídla. Tvar trupu jsem ale příliš změnit nemohl, tudíž mi vyšla varianta z pozdních produčních bloků. Také jsem chtěl postavit stroj na podvozek, takže jsem musel zatmelit ošklivé vybrání pro hlavici stojánku a upravit povrch v daném místě. Rozhodl jsem se nepoužít figurku Obi-Wana a tak jsem byl nucen zaslepit otvor v sedačce, určený pro jeho „zakousnuté“ pozadí.

Vlastní stavbu jsem zahájil uzavřením šachty pro robota plastovými destičkami a tmelením výše zmíněných otvorů a nově vzniklých přechodů. Než vytvrdl tmel a došlo na broušení, nabarvil jsem drobné detaily podvozku (hydrauliku chromem, detaily nohou a opěrek – steel, burnt metal) a některé díly interiéru kabiny (řídící páku – steel, černá, pedály – steel, zadní část přístrojové desky – černá). Přebrousil jsem vytmelené části a pomocí tenkých destiček plastu upravil spodek trupu v místech, kde býval otvor pro stojánek.
Sestavil jsem interiér kabiny, naznačil jeho opotřebení a nově nabarvil polstrování sedačky (okr). Barvou oceli jsem natřel podvozkové šachty a následně je „zasvinil“ žlutým patinovacím fixem Gundammarker. Slepil a natřel jsem motorové gondoly (gunmetal, exhaust) a dle vlastního receptu barevně „vylepšil“ vnitřek trysek (chrom, po zaschnutí přes něj transparentní modrá). Ostatní díly stroje dostaly nátěr odstínem burnt metal. Poté jsem stroj slepil podle návodu, přičemž jsem ponechal otevíratelný kryt kabiny. Vedle přední podvozkové nohy jsem nalepil otevřený kryt.
Nyní došlo na robota. Vzhledem k tomu, že „ždímačkoid“ typu R2 je ve stavebnici rozměrově mírně předimenzovaný, nešlo problém vyřešit vyřezáním nové šachty – v dané podobě by se do křídla nevešel. Seřízl jsem tedy robota a na křídlo nalepil jen jeho horní část, která měla zůstat viditelná. I tu jsem náležitě „opotřebil“.
Pak došlo na povrchovou úpravu. Základ stroje byl v odstínu burnt metal. Náběžné hrany, špici trupu a „výstřelné kanály“ palubních zbraní jsem přebarvil odstínem titan, „klapky“ v zadní části křídla dostaly odstín gunmetal, drobné krytky a detaily povrchu jsou natřeny různými kovovými barvami a patinovacími fixy Gundammarker. Členitý povrch v zádi stroje jsem napustil silně naředěným gunmetalem a povrch vystupujících detailů opět lehce přetřel odstíny burnt metal a steel.
Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl udělat stroj v podobě, v jaké by se nacházel na sklonku kariéry (tedy před odprodejem pro zastaralost), musel jsem vymyslet vhodnou povrchovou úpravu. Mělo jít o celkem zachovalý stroj, ale se silně opotřebeným a možná i částečně odstraněným nátěrem původního uživatele.
Použil jsem pro mne novou techniku barvení práškovým pigmentem. Bílý je běžně k mání, červený jsem musel namíchat z odstínů cihlová, červená hlína, světlá rez a černá. Pigmenty jsem nasucho natupoval do vybraných částí povrchu, vymaskoval kabinu a povrch fixoval nástřikem matného laku. Po zaschnutí laku jsem doplnil povrchové opotřebení kovovým patinátorem od Gunze a stroj notně „jetého“ vzhledu byl hotov.

Použité barvy: patinovací fixy Gundammarker + kovový patinátor – vše od Gunze, kovové odstíny Modelmaster, transparentní modrá Revell, ostatní barvy Agama, práškové pigmenty – též Agama, matný lak ve spreji Tamiya.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@seznam.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď