Modely pro scifisty #37: Mnoho nechybělo – tentokrát z druhé strany fronty (3). Florov 4302

Původ tohoto projektu sahá do roku 1944, kdy různé projekční kanceláře v SSSR dostaly za úkol zkonstruovat raketový přepadový stíhač. Ruské raketové motory té doby byly relativně slabé a měly mizivou životnost (cílem bylo, aby vydržely celkem alespoň hodinu provozu), jejih tah se pohyboval od 1100 do cca 1500 kg po dobu několika sekund. Stroje proto musely být relativně malé a lehké, prakticky křídla, kormidla + nádrže s motorem, zbraně a pilot v odlehčené slupce, tvořící trup. Jako nejlepší z nabídek se jevil projekt „Maljutka“ N. N. Polikarpova, Polikarpov ale v roce 1944 zemřel a s ním zemřela i jeho konstrukční kancelář. Ostatním kancelářím trvaly projekční práce dost dlouho – mezi tím přišel konec války a do SSSR dorazila spousta kořisti z Německa. Svůj stroj nakonec po dlouhých peripetiích dokončil Florov, zdržení měla na svědomí hlavně dlouhá doba konstruování vhodného motoru. Německé motory walther se nepovedlo okopírovat. Technologie dostupné v SSSR na to nestačily, navíc sověti „jeli“ na odlišné pohonné hmoty. Přednost ve vývoji a výrobě dostaly mnohem slibnější proudové motory a raketové letouny se dostaly na druhou kolej. Florovův stroj byl sice dokončen i zalétán, ale nakonec s celým projektem odložen v roce 1947. Nejprve byl provozován jako kluzák, posléze i jako motorový stroj. Existoval zřejmě jediný exemplář, který v průběhu své existence prodělal různé dílčí změny. Ve srovnání se známým Me-163 Komet působí 4302 spíše jako produkt leteckých nadšenců – přímé křídlo, komplikované ocasní plochy, minimální rozměry. Obdobný je jen pohon a přistávací mechanismus – výsuvná lyže a ostruha, kterou zřejmě dodatečně vybavili konstruktéři kolečkem…..

Stavebnici tohoto experimentu vyrábí kladenská garážová firma „AV models“ v obvyklém měřítku 1/72. Ve festovní lepenkové krabičce s barevným obrázkem na víčku najdeme polyuretanové odlitky, lepty, fólii s přístroji, acetátový kryt kabiny, sedačku a knipl z bílého kovu, návod a aršík obtisků nevalné kvality. Díly jsou ve slušné kvalitě, fotky na www.airwar.ru/enc/xplane/4302.html nám ale ukáží, že konečná podoba letounu se v detailech lišila od výkresu v návodu a tedy i od dílů stavebnice.

Stavbu zahájíme klasicky – díly „odblaníme“, zbavíme nálitků, začistíme a natřeme to, co bude později nedostupné – interiér a vybavení kabiny (ruská „šedá na konstrukce“ od Agamy, černá). Podle fotek zkrátíme trup v oblasti trysky cca o 5 mm a upravíme tvar směrovky. Trysku odvrtáme. Do kabinové šachty v trupu vlepíme díly interiéru (vynecháme pedály, není tam na ně místo – za předpokladu, že nehodláme stavět soutěžní speciál a neodfrézujeme a nevyšperkujeme vnitřek trupu), spasujeme výplň za hlavou pilota s krytem kabiny a nalepíme ji na trup. Slepíme poloviny křídla s „ušima“ a nalepíme je na výstupky trupu tak, aby „sedělo“ rytí. Spoje přetmelíme, přebrousíme a přeryjeme. Pak nalepíme upravenou směrovku, na ni dopasujeme a nalepíme poloviny výškovky a na jejich konce pomocné stabilizační plochy. Pod trup dolepíme ostruhu, můžeme ji ale naporcovat podél rytím naznačených spár a doplnit o zatahovací ostruhové kolečko podle fotek. Při lepení křídel a ocasních ploch je nutno pečlivě hlídat geometrii stroje. Na trup nalepíme kabinu z acetátu, případně doplníme různé krytky, čidla a antény. Na pravém boku trupu pod kabinou by měly být dvě Venturiho trubice – odlitky se mi nepodařilo opracovat v požadované kvalitě, ani najít na vrakárně, takže na mém modelu chybí. Též jsem nestavěl startovací vozík, který je součástí stavebnice – výkres ani fotky neukazují dost detailů na jeho použitelné ztvárnění.

Po slepení došlo na nátěr. Skutečné zbarvení je otázkou – Rusy uváděná zelená na všech plochách se nejeví jako pravděpodobná, v barvě kovu stroj rovněž nebyl. V úvahu připadá světlá šedá, šedomodrá nebo hodně světlá šedozelená barva. Nakonec jsem použil druhoválečnou ruskou světlou šedou (autentický odstín od Agamy) s lehkou příměsí pár kapek zelené, kterou jsem natřel celý stroj. Podle fotek byla předloha lesklá, na barvu tedy přišel lesklý lak. Kovovými odstíny jsem lehce napatinoval spodek (hlavně ostruhu a lyži, lehce jsem „lízl“ i konce křídla) a důkladně natřel trysku.
Obtisky – rudé hvězdy s bílým a červeným lemem doporučuji dodat z vlastních zdrojů a velikost volit podle dostupných fotek. Hvězdy ve stavebnici jsou tlusté, špatných rozměrů a mají opravdu mizerný soutisk. Osobně jsem je použil jen proto, že jsem zrovna nesehnal kvalitní náhradu odpovídajících rozměrů. Po nanesení a vyschnutí obtisků jsem stroj ještě jednou přelakoval a bylo hotovo.

Z hlediska technického vývoje ukazuje jednu z uliček, která se stala slepou, ale i tak pomohla vývoji v jiných oborech. V nějakém paralelním světě mohl být tento stroj stíhačkou, v našem posloužil alespoň ke zkouškám a měřením.

Stavebnice je relativně pohodová a rychlá na stavbu, jeví se jako vhodná pro mírně pokročilé začátečníky – nejdéle při stavbě trvá schnutí barev a laků. Stavbu usnadňuje skutečnost, že trup je z jednoho kusu a tudíž není nutno pracně spasovávat dvě nepříliš stejné poloviny, totéž platí i pro interiér pilotní kabiny. Pokud si s ním nehodláme vyhrát, stačí jednoduše nabarvené díly zalepit do předbarvené šachty v trupu.

Celý model je lepený vteřiňákem a barvený syntetickými barvami – kovy Modelmaster a ostatní Agama, lakován je akrylátovým lesklým lakem Agama.