V dnešním dílu si povíme o sovětském projektu, který dopadl podobně jako ty německé. Zůstal na papíře a toto rozhodnutí podle současných ruských historiků zpozdilo vývoj sovětských proudových letadel minimálně o tři roky.
Pokud je mi známo, jedinou stavebnici tohoto sovětského projektu dělá ukrajinská (dle kvality zjevně garážová) firma Unicraft. Malá lepenková krabička s pestrým obrázkem ukrývá aršík obtisků, dva papíry obsahující výkres letounu, jeho historii (+ technické specifikace) a silně teoretické kamuflážní schéma, neodpovídající nejen době, ale ani tehdy platným předpisům a dostupným barvám. Dále v krabičce najdeme mikrotenový pytlík s odlitky, ze kterých bude nutno vytesat (doslova) jednotlivé díly.
Letmá prohlídka přinesla vedle zděšení nad kvalitou materiálu i zjištění, že bude třeba probrat vrakoviště – výrobce rezignoval na interiér kabiny, takže ho musíme komplet sehnat jinde (kanibalizoval jsem za tím účelem poničený LaGG-3). Hodí se též nějaké ty protistřihové nůžky podvozku, drobná plastová kulatina a zapotřebí bude i dostatečné množství tmelu.
Stavbu zahájíme tím, že z nálitků a blan vydolujeme jednotlivé díly. Použitý polyuretan je tvrdý a křehký, navíc obsahuje bublinky. Tenčí díly se tudíž rády lámou a je třeba pracovat nad čistou rovnou deskou, abychom upadlé kousky našli a mohli je pomocí vteřiňáku vrátit na jejich místo. Pracně vytesané díly začistíme smirkem a broušení si užijeme i při dopasovávání dílů na jejich místo.
Spasujeme trup, začistíme jeho vnitřní plochy a z dílů z vrakoviště vyrobíme na míru interiér pilotní kabiny. Na podvozkové nohy doděláme protistřihové nůžky a nabarvíme interiér, vnitřní a drobné díly – na vnitřní plochy doporučuji ruskou šedou na konstrukce od Agamy, ostatní drobné díly se barví dle zvyklostí (pneumatiky a palubní deska černě, pohyblivá hydraulika kov, polstrování sedačky hnědá/kůže, vstupy a výstupy motoru opět kov). Do trupu zalepíme dopasovaný interiér, kolo s lopatkami turbíny a slepíme trup. Spoj přetmelíme a po vytvrzení přebrousíme a opravíme jemné rytí. Dopasujeme a nalepíme křídla a ocasní plochy, zatmelíme příď a spáry kolem křídel, přebrousíme a dopasujeme a vlepíme vstupní hrot. Slepíme podvozek, doplníme ho o hydrauliku zatahování (vyrobenou, nebo sebranou z vrakáče) a nalepíme spolu s kryty na jeho místo. Dokončíme interiér kabiny a nalepíme Clearfixem acetátový překryt. Lepení překrytu je tak trochu korida – je nutno ho poněkud dotvarovat a pak násilím přinutit, aby si „sedl“ na své místo. Nepasuje na místo moc dobře. Clearfix schne relativně dlouho, acetát je pružný, takže je o „zábavu“ na cca půl hodiny postaráno a při troše neopatrnosti nakonec ve spoji vzniknou nepěkné schody. Příště zkusím kabinu osadit do tmelu a spoj následně přebrousit.
Po přilepení kabiny přijdou na řadu nátěry. Zde můžeme popustit uzdu fantazii, nebo vyjít z dostupných vzorů a předpisů. V roce 1943 končila u sovětských stíhaček doba černo- a hnědo/pískovo-zelených kamufláží a přecházelo se na dva odstíny šedé. Jistá je barva spodních ploch – ruská světle modrá, horní plochy můžeme udělat v kombinaci černá – zelená, světlá šedá – tmavá šedá, zelené a hnědé skvrny na světle šedém podkladě (jako měl Popkovův stroj La-5 FN, kdysi zveřejněný v ABC), nebo nechat horní plochy v jednobarevném šedém nátěru, lhostejno či tmavém, nebo světlém. Pokud se rozhodneme pro „bojový stroj“, můžeme ho vylepšit červenými a bílými doplňky. Osobně jsem zvolil „flekatou“ kamufláž – kombinaci tří barev á la Popkov s červenými doplňky na příďovém hrotu.
Po zaschnutí barev jsem stroj přelakoval a nanesl obtisky – jen rudé hvězdy z „vlastních zdrojů“ (původní za stavebnice jsou nepoužitelné), rozmístěné klasicky na šesti pozicích a po vyschnutí obtisků stroj znovu přelakoval.
Na tomto místě je nutno varovat – stavebnice je příšerná a vůbec se nehodí pro začátečníky a pohodáře. Bohužel – jde o jedinou stavebnici tohoto historicky zajímavého projektu a kdo ho chce mít, musí podstoupit celé martyrium stavby.
K lepení potřebujete sadu pilek – žiletkových či leptaných, spoustu tmelu (šedý Tamiya), smirkového papíru, vteřiňák, Clearfix a vedle kovových odstínů barev i barvy „ruské řady“ Agama. Dále budete potřebovat bohatě zásobené vrakoviště jako zdroj dílů, které výrobce zcela pominul, a navrch spoustu trpělivosti.