Po dlouhé řádce německých projektů a prototypů mi trocha štěstí při nákupu umožnila slepit a popsat dvě kuriozity z druhé strany fronty. Situace na frontě byla koncem roku 1941 dosti tristní. Němci stáli před Moskvou, Rudá armáda vyškrabovala poslední rezervy a v týlu nepřítele vznikalo partyzánské hnutí.
Její realizaci dostala za úkol konstrukční kancelář Olega Antonova. Zatímco Němci i západní spojenci šli cestou konstrukce dostatečně velkého nákladního kluzáku, výsledkem ruského pojetí byl nekonvenční prototyp, známý pod označením A-40 KT (krylja tanka).
Stroj byl hotov na jaře roku 1942. Jako základ posloužil lehký tank T-60, ve vzduchu ho měla držet kluzáková nástavba ve formě mohutného dvouplošníku. Celá sestava měla fungovat jako vlečný kluzák, řidič tanku byl zároveň pilotem. Jako „vlečná“ (tažný stroj) měl sloužit bombardér TB-3, případně Pe-8.
Vzhled stroje byl dosti kuriózní, letové vlastnosti nevalné, aerodynamika příšerná. Obludu se sice podařilo dostat do vzduchu (průkazný je jeden let), prokázaly se však veškeré nedostatky konstrukce – obrovský čelní odpor neumožňoval vyšší rychlost, než 130 km/h – při tom se ale přehřívaly motory „vlečné“, praktická výška letu se pohybovala kolem 40 m. Při rozjezdu a přistání si kluzák musel pomáhat motorem a díky kombinovanému řízení měl pilot – tankista plné ruce i nohy práce. Koncem roku 1942 byl projekt ukončen. Úkol byl splněn, myšlenka okřídleného tanku byla přijata jako funkční, ale……
Vedle technických potíží došlo ke změnám na frontě – Němci nasadili modernější verze tanků a proti nim byl lehký T-60 zcela bezmocný. Použít odpovídající typ tanku znamenalo zkonstruovat nejen novou kluzákovou konstrukci, ale i novou „vlečnou“, která by náklad zvládla….. Zůstává otázkou, zdali by došlo k nasazení, kdyby byl vývoj zahájen i ukončen dříve, a jak by se to projevilo na frontě a u partyzánů, kteří měli být podle prvotní myšlenky „hlavními odběrateli“ příslušného zbrojního systému.
Stavebnici okřídleného tanku odlévá z polyuretanu americká firma „Anigrand“ a náhodou se ocitla spolu s dalšími kuriozitami na pultě našeho modelářského obchodu. Bytelná lakovaná krabička s líbivým obrázkem ukrývala návod, aršík obtisků a hrst polyuretanových dílů, odděleně zalitých v igelitovém pytlíku.
Po prohlídce návodu jsem zkontroloval a začistil většinu dílů, přetmelil a přebrousil několik míst s poškozeným povrchem a začal stavět.
Stavbu jsem zahájil kluzákem. Slepil jsem spodní křídlo, trupové nosníky a ocasní plochy. Doladil jsem rozměry mezikřídelních vzpěr, nalepil je na spodní křídlo a dopasoval na ně horní. Zde je nutno dávat velký pozor na celkovou geometrii stroje! Následně jsem (na několikátý pokus) dolepil mezi křídla spojky ovládacích ploch, pomocné trupové vzpěry a nechal celou konstrukci proschnout.
Pak jsem se pustil do lepení tanku. Nejprve jsem nabarvil drobné detaily (kola, pásy), pak jsem slepil, zatmelil, přebrousil a nabarvil korbu tanku a věž (doporučuji odbrousit nýtování a podle výkresu ho vyrobit znovu na správných místech rydlem – T-60 byl převážně svařované konstrukce). Na věž je třeba z vhodné plastové destičky vyrobit poklop – jeho existenci výrobce zcela ignoroval. Naopak není vynechán kanón, který byl ale u prototypu vymontován za účelem odlehčení konstrukce. Po zaschnutí barev je nutno dopasovat a nalepit kola – nejvíc úprav čeká hnací na předku. Je třeba zkrátit jejich osy a odbrousit zuby v části, kde přes ně jdou pásy.
Hororem jsou pásy – odlité v polyuretanové bláně z delších úseků a jednotlivých článků jsou neuvěřitelně masivní. Špatně se z blány dolují a já jsem rezignoval na jejich kvalitní opracování. Jednoduše jsem je po okrajích přebrousil a opravil nátěr a po úsecích i samostatných článcích je nalepil na kola (jednotlivé články v zaoblených úsecích).
Po slepení jsem opravil poškozený nátěr (ruská polní zelená od Agamy), napatinoval tank i pásy a pustil se do nátěru kluzáku. Použil jsem odstíny z „ruské“ řady Agama – hnědozelenou na horní a světlou modrou na spodní. Akrylátovým lesklým lakem jsem upravil místa, kam jsem po proschnutí laku nanesl obtisky. Ty jsem pak fixoval matným lakem a na závěr nanesl filtry (silně naředěná barvy), což sjednotilo vzhled povrchu.
Následně jsem slepil kluzák s tankem, což nebylo zcela jednoduché – konstrukce si nechtěla „sednout“ rovně a dílo se podařilo až díky fixaci křídel a ocasu podpěrami.
Zcela jsem vynechal výplety mezi křídly – na něco takového se mi příliš klepou ruce, zruční fajnšmekři je ovšem vyrobí a dodají modelu na živosti.
Celá stavebnice je s výjimkou pásů a výpletů ve skupině obtížnosti „pro začátečníky“, k sestavení stačí brusné papíry různé hrubosti, žiletková pilka na oddělování nálitků, vteřinové lepidlo a barvy. Tentokrát jsem používal převážně syntetické emaily:
tank:
pásy – kov – ocel Modelmaster, rez akrylát Agama
zbytek tanku – email Agama R14 polní zelená, detaily (průzory, bandáže kol) fixy Gundammarker
kluzák:
horní plochy – email Agama R1 zelená AMT 4
dolní plochy – email Agama R2 modrá AMT 17
Pod obtisky akrylátový lesklý lak Agama, přes obtisky matný lak téhož typu a výrobce.
Na „filtry“ pro celou sestavu jsem jako základ použil silně naředěný email Agama R7 modrošedá AMT 11, postupně upravovaný přikápnutím
