Vzhledem k tomu, že „modelárna“ je na FP vedena v sekci stolních her a že scifoidní technika se občas „přejí“, máme tu dnes něco pro hráče stolních her, a sice her využívajících figurky a laděných směrem ke středověku.
Vývoj kogy začal někdy ve 12. století, modernější typy plavidel ho definitivně nahradily někdy v první polovině 15. století. Klasické provedení tohoto plavidla mělo jeden stěžeň s příčnou ráhnovou plachtou, kormidlo zavěšené na zadním vazu, mohutný trup s klinkrovou obšívkou (prkna se překrývala), krytý palubou, a jednu či dvě nástavby. Tvar trupu zpočátku nezapřel své předky – vikingský drakkar a knarr, velikost jednotlivých plavidel se lišila – od malých (15m) po opravdu velké lodě o délce 25m a ponoru kolem 3m. Vzhled těchto plavidel se podařilo rekonstruovat jednak z městských pečetí, jednak z množství nalezených vraků.
Tento historicky a vývojově dost podstatný typ je vyráběn v různých formách – jako papírový model, jako celodřevěný klasický model a jako klasická plastiková stavebnice v měřítku 1/72 (byť recenze v modelářských časopisech mluví spíše o měřítku 1/60). Poslední zmíněná verze nás zajímá, neboť je u nás relativně dostupná v modelářských prodejnách.
Při nákupu doporučuji dávat pozor – v krabici původního výrobce – ruská Zvezda – zakoupíte stejné výlisky, jako v krabici od firmy Revell. Lišit se budou vlajky, obtisky, návod a cena. Za hansovní kogu od Zvezdy dáte cca 1000,- až 1100,- Kč, totéž v krabici Revell se pohybuje od 650,- do 750,- Kč, volba je tudíž jasná.
Přinesete si z obchodu velkou krabici s efektním obrázkem, nedočkavě ji otevřete a najdete návod, malý aršík obtisků na štíty, vlajky a několik obrovských rámů s díly ze středně hnědého plastu, celkem hezky imitujícího strukturu dřeva. Bližší zkoumání potěší hráče her – trup je dělený ve dvou rovinách – na čáře ponoru vodorovně, horní část pak svisle na klasické dvě poloviny. To umožňuje postavit model jako stolní (water line) – jen od čáry ponoru výše. Spodek („vanu“ trupu pod čarou ponoru s kýlem) použijí při stavbě sběratelé. Dost překvapí rozměry – celková délka lodě je přes 40 cm, od kýlu po vrchol stěžně 45cm – výsledkem stavby bude tedy opravdu nepřehlédnutelný kus nábytku.
Prohlídka dílů přinese i jedno nemilé překvapení – viditelné stopy po vyražečích na většině dílů a někde i propadliny. Většina stop po vyražečích je na místech, kam není moc vidět, přesto je nutno alespoň ty nejviditelnější přetmelit či zaškrábat skalpelem nebo špičkou nože (v místech, kde by bylo škoda broušením zničit naznačenou strukturu dřeva či plachtoviny).
Stavěl jsem loď do sbírky, tudíž s celým trupem. Začal jsem zaškrábáním stop po vyražečích či jejich přetmelením a zabroušením. Z drobnějších dílů jsem odstranil nepříliš výrazné stopy po dělení forem.
Slepil jsem bočnice trupu, vlepil rozpěrný díl a po zaschnutí na slepenec napasoval spodní část trupu. Ohromný objem trupu sváděl ke zprovoznění, po zaschnutí lepidla a zaškrábání vnějšího přechodu mezi jednotlivými díly trupu jsem experimentoval ve vaně a obohatil plastový model o nezanedbatelný kus olověné trubky, umístěný rovnoběžně s kýlem. Slepil jsem a začistil stěžeň, kormidlo (to lze v případě stavby „stolního“ provedení zkrátit podél naznačené vnitřní přepážky) a palubní nástavby. V této fázi došlo na první nátěry – trup a jeho viditelné vnitřní části tmavě hnědou barvou, touže barvou i stěžeň, ráhno, kormidlo, bočnice, stropy a trámoví nástaveb a drobné díly. Barva světlého dřeva byla použita na paluby, barva tmavého kovu na železné části (kování, kotvy). Černě jsem natřel lana v kladkostrojích a kruhy na krytu palubního jícnu. Po zaschnutí základního nátěru jsem vnější povrch nástaveb opatřil matným barevným nátěrem (zelená, hnědo-červená, nevýrazná žlutá – středověké barvy byly všechno, jen ne reflexní) a pokračoval v lepení. Do trupu jsem vlepil hlavní palubu, zvýšenou zadní palubu, čelen a opatřil trup výztužemi, vazáky a vodorovným rumpálem. Osadil jsem slepené a natřené nástavby, žebříky, vlepil stěžeň a průběžně lehce patinoval paluby i nástavby. Zde jsem vynechal přední svislé vratidlo – jeho přítomnost na daném místě nemám doloženu a navíc jeho tvar odpovídá spíše vratidlům z lodí 18. století. Následně jsem na trup nalepil vnější výztuže a kladkostroje upínaček. Natřel jsem a napatinoval dosud zářivě bílý výlisek plachty – nedělal jsem ji pruhovanou, ale hnědobéžovou barvou napodobil odstín dlouho používaného plátna, vybarvil jsem též obvodové lano, vyztužující plachtu. Opravil jsem poškozené nátěry a přistoupil ke zhotovení lanoví. Nejprve jsem začistil a natřel kladky, pak jehlou pročistil jejich otvory k protažení lan. Podle návodu jsem připevnil kladky na stěžeň a na plachtu s ráhnem (tenkými nitěmi ze stavebnice).
Následně jsem shromáždil nitě a přízi různé síly, protože nitě ve stavebnici jsou velmi tenké a vhodné nanejvýš na pohyblivé lanoví. Nejsilnější černou přízi jsem ponechal na uchycení kotev, o něco slabší materiál stejné barvy jsem použil na zhotovení upínaček a předního stěhu (lano od špičky stěžně k přednímu vazu). Silnou světlou nití jsem napodobil zvedací lana plachty, ostatní pohyblivé lanoví je z přiložené světlé nitě. Volné konce pohyblivého lanoví jsem na tvrdo lepil k vazákům vteřiňákem, stejně jsem fixoval uzly na „pevných“ koncích. Připevnil jsem kotvy, rozmístil na palubu smotky lan a na závěr loď lehce napatinoval zvenčí pomocí patinátorů a takzvaných „filtrů“ (barev naředěných cca v poměru 1:10 ve prospěch ředidla a nanesených v několika vrstvách). Výsledek jsem pak fixoval lehkým nástřikem matného laku.
Pro barvení bylo použito akrylových barev Agama, práškových patinátorů téhož výrobce, retuše nátěru detailů jsou provedeny patinovacími fixy gundammarker od Gunze, lakováno matným lakem Tamiya ve spreji.
Pro herní potřeby je možno model postavit podstatně jednodušeji. Jednak ho hráči budou stavět jen od čáry ponoru nahoru, pro snadnou manipulaci s figurkami lze vynechat většinu pohyblivého lanoví a kladek. Výrobce navíc nabízí možnost postavit model se svinutou plachtou, což výrazně uvolní hrací prostor na neuvěřitelně rozlehlé palubě. Model pro herní potřeby nemusí být ani speciálně barvený – stačí natřít nástavby a opatřit plachtu vhodným vzorem, erbem či jiným znamením.
Model je možno i modifikovat – lze vynechat přední nástavbu (kastel), zadní nástavbu je možno z boků uzavřít pomocí plastových destiček s texturou prkenné stěny (k dostání ve vláčkařských obchodech, vyrábí je Auhagen). Též je možné odstranit z nástaveb cimbuří a nahradit ho štíty, nebo změnit tvar jeho zubů, doplnit na palubu čluny či náklad. Plachta samotná má naznačené dva kasací pruhy – ty je možno opatrně odříznout. Ve středověku byla každá loď originálem a i výše uvedenými jednoduchými prostředky lze vytvořit dosti různorodou flotilu, ve které dvě plavidla nebudou stejná.
Fajnšmekrům stavebnice nabízí další možnosti přestaveb a modifikací – výrazně lze měnit třeba tvar a velikost nástaveb, počet stěžňů, lze doplnit výzbroj či přizpůsobit model rekonstrukci některého z dochovaných vraků či podle nich nově postavených plavidel.
Všichni stavitelé kogy bez rozdílu budou potřebovat přepravní bednu – pro občasnou přepravu postačí dodatečně vyztužená lepenková krabice vybavená lůžkem, do kterého loď perfektně sedne. Lůžko může být z molitanu či polystyrénu, rozměry bedny musí ponechat vedle prostoru pro loď i místo pro manipulaci. Pro časté transporty se pak vyplatí bedna kvalitnější – ze dřeva, překližky či plastu.
