Modely pro scifisty #3: Headhunter

Předloha by se měla alespoň konfigurací podobat nějakému modelu na trhu, pokud možno s dobrými letovými vlastnostmi. Stavebnici pořídíme a vhodně přebudujeme podle naší vybrané předlohy. Předem musíme počítat s tím, že letové vlastnosti se oproti výchozímu modelu zhorší. Většinou jsou v podobných případech využity nosné plochy a maximálně pár kousků z trupu, zbytek bývá nový a většinou podstatně „rozježenější“ než původní model. To vše má vliv na letové vlastnosti.

Jak jsem tedy přišel ke svému Headhunteru? Jednou jsem se dostal na leteckomodelářskou akci pořádanou v hale a její součást tvořila soutěž v akrobacii. Ve vzduchu se tam hemžily neuvěřitelné věci, dělaly psí kusy a všechny byly poháněné elektřinou. Nějaké zkušenosti jsem už měl, vybavení taky, zatím poslední stroj právě skončil v popelnici na plastový odpad a tak jsem si řekl: „Proč ne?“ Když už sci-fi model, tak s ním vyrazit na con. Byl únor 2004 a jako nejbližší vhodný con se v tu chvíli jevil Avalcon.

Vzhledem k mým velmi omezeným technickým možnostem bylo nutno stavět metodou „scratchbuild“, což znamená přestavět něco existujícího na něco jiného. Materiál jsem zvolil opravdu blbuvzdorný – EPP. EPP je pěna podobná vzhledově polystyrénu, ale mnohem „gumovější“ a chemicky odolnější. Stavbu a opravy lze provádět pomocí vteřiňáku a aktivátoru prakticky okamžitě. Chybějící části lze přes noc „doplnit“ Purexem (obdoba „stavební pěny“ v balení pro modeláře), k opracování stačí ostrý nůž a pájka vybavená vhodně tvarovaným drátěným okem.

Po pátrání ve Star Wars databázích a nabídce našich výrobců parkflyerů byla volba jasná – ztvárněn bude Z – 95 Headhunter a za polotovar poslouží EPP samokřídlo Direct od Telinku, které má stejnou konfiguraci. Vedle stavebnice jsem si objednal ještě stavební materiál. Výrobce mi promptně vyhověl, takže z krabice jsem kromě kompletní stavebnice vytáhl ještě pás 0,5 cm silného EPP a masivní „fošnu“ téhož materiálu, která nakonec vystačila na celé dva trupy.

S pomocí vlastnoručně vyrobených papírových šablon jsem z dodaného materiálu ostrým nožem „vysochal“ potřebné díly trupu a nástaveb. Z původní stavebnice Directu jsem použil křídlo s elevony, motorové lože a spodní část trupu pod křídlem. Na broušení se osvědčila brusná „mřížka“ na polystyren. Kde materiál chyběl, pomohl Purex. V první verzi byly imitace motorů „stínové“ – tedy ploché.

Po sestavení celé obludy jsem osadil motor řady 280 s vrtulí Günther, zvanou v Čechách „jogurtovka“, napřímo (rovnou na ose motoru) a elektroniku. Vzhledem k tomu, že jde o samokřídlo, šlo o přijímač, dvě serva, regulátor a deltamix – vše „naštosované“ v trupu. Pomocí strun jsem propojil serva s elevony, podle návodu od Directu označil správnou polohu těžiště a pomocí vhodného umístění baterek (akupaku) model vyvážil. Dodělal jsem kabeláž a povrchovou úpravu. Základ akrylátovými barvami Agama, zbytek kovovými odstíny barev Humbrol, Modelmaster a černým lihovým fixem.

Otestoval jsem funkci elektroniky a vyrazil na louku provést zalétání. Založil jsem baterky do trupu, zapnul motor a hodil hvězdný stíhač do vzduchu. Stroj kupodivu letěl, ale ovladatelnost byla téměř nulová. Razantnější pokus o obrat končil pravidelně pádem a v okamžiku, kdy se orvaly ploché imitace palubních zbraní, stroj se stal zcela neovladatelným a na jakýkoliv pokyn kormidel se zřítil.

Kombinací rad zkušených s vlastními pokusy a omyly jsem nejprve pokrátil již několikrát zlomený trup, zbytek zpevnil křížovou lepicí páskou (je křižmo protkaná skelnými vlákny) a nakonec (víceméně ze zoufalství) na konce křídla nalepil stabilizační „ploutve“ od původního Directu, což sice narušilo charakteristickou siluetu stroje, ale ten začal najednou poslouchat kormidla a stala se z něj vcelku pohodová poletucha, použitelná díky slabšímu motoru jen za mírného vánku či bezvětří. K mé smůle pro ni byly „smrtelné“ obraty po větru za malé rychlosti. Stroj jsem nakonec předvedl na Avalconu, ale díky větrnému počasí ho v letu vidělo jen velmi málo lidí. Neuspokojivé výkony, „podvyživený“ vzhled a několik havárií mě vyburcovalo k rozsáhlé přestavbě. Došlo na ni v průběhu zimy.

Přestavba zahrnovala výměnu příliš štíhlého trupu za podstatně masivnější (kabina a „hrb“ zůstaly původní), nahrazení stínových siluet motorů jejich prostorovou imitací (stočenou z tenkého EPP) a instalací výkonné pohonné jednotky – motoru řady 300 s převodovkou a vrtulí ACP 6×8. Serva se přestěhovala z trupu do křídla, došlo i na zvětšení „ploutví“ na konci křídel a instalaci snímatelných imitací laserových kanónů (z uhlíkových tyček a lepenky) do konců křídel pro případné předváděčky. Pro létání v neupraveném terénu se takové „parádičky“ nehodí, mohou způsobit poškození stroje.

Po radikální přestavbě stroj opět nelétal. Vrtule zakrytá zbytnělým trupem a kašírovanými „motory“ neměla dostatečný tah. Došlo na otočení motoru s převodovkou tak, aby osa vrtule byla pod motorem a ne nad ním, následovalo snížení průřezu trupu a jeho krácení, zmenšení průřezu imitací motorů (konečně to začalo lítat), pak k jejich nahrazení na spodní ploše křídla nejprve imitacemi z hliníkové trubky (to už stroj létal celkem slušně) a ve finále přišly na řadu lehké, leč pevné imitace z lepenkových trubek, což znamenalo solidní odlehčení konstrukce a zlepšení letových vlastností. Po vychytání much je stroj použitelný i za silnějšího větru, problémy mu dělají obraty po větru při malé rychlosti a rozhodně se s danou konfigurací pohonu nechová jako hbitá a obratná stíhačka. Akrobacii zcela odmítá (to se jak zvíře zazmítá). Ve vzduchu ovšem působí zajímavým dojmem.

Veřejně byl stroj ve statické ukázce k vidění na Pragoconu 2005, masového létání se účastnil v rámci plzeňské drakiády na podzim 2005, kde budil svým vzhledem údiv obecenstva.

Pokud je někomu výše uvedený text a vyfocený stroj povědomý, pak jste původní verzi viděli na www.aviarium.wz.cz.

Data:
rozpětí: 60 cm
délka: cca 60 cm (po některých nouzácích se mění)
pohon: motor řady 300, převodovka 5:1, vrtule 6×8
řízení: tříkanál, deltamix, přijímač Jeti Rex 5, regulátor Tema Supra 8
zdroje: akupak NiMh 7×650 – 700 mAh (AAA)

Slovníček:
akupak – zdroj, většinou sletovaný z článků klasického vzhledu (zde sedmičlánek z „mikrotužek“)
deltamix – zařízení, umožňující tytéž ovládací plochy používat jako směrovku i jako výškovku
regulátor – zařízení distribuující energii ze zdroje k motoru a ostatní elektronice
servo – zařízení převádějící elektrické impulsy na pohyb
tříkanál – vysílač umožňující ovládat tři funkce (zde směrovku, výškovku a motor)