Modely pro scifisty #20: Avia B-135

V posledních letech se objevuje stále více děl z oboru polit-fiction či „alternativní budoucnosti“ na téma „ČSR nepřijala Mnichov“ a následné války s Německem. Čím by se bojovalo na zemi je vcelku jasné, ale moderní válka je z velké části o vzdušné převaze. Dvouplošné Avie B-534 a Bk-534 byly za vrcholem svých možností, ale náš letecký průmysl připravoval novou moderní stíhačku. Na základě zkoušek prototypů Avia B-35.1 a B-35.2 s pevným podvozkem vznikl upravený prototyp B-35.3, později přeznačený na B-135. Měl z důvodů jednodušší výroby upravený tvar křídla, plátěný potah zadní části trupu a zatahovací podvozek. Počítalo se pro něj s výzbrojí dvou synchronizovaných kulometů puškové (7,92 mm) ráže a 20 mm kanónu v ose vrtule. 12 sériových kusů vyrobených pro Bulharsko bylo určeno pro výcvik a mělo jen ty dva kulomety (dle legendy i to málo stačilo na „sundání“ B-24).

Technické parametry letounu byly na svou dobu celkem slušné a byly srovnatelné se sovětskou stíhačkou JAK-1, která přišla byla tou dobou konstruována v SSSR. Vzletová hmotnost Avie byla dvě a půl tuny, maximální rychlost 535 km/h. Výhodou byly malé rozměry (rozpětí 10,85 m, délka 8,50 m) jako nevýhoda se z dnešního hlediska jeví relativně slabší motor (860 koní) na konci svých možností technického vývoje a relativně malý, leč tehdy dle zadavatelů dostatečný dolet 550 km.

V naší realitě stroj dokončený po obsazení republiky Němci skončil jako cvičná stíhačka, ve výše zmíněných jiných realitách Avie B-135 tuto republiku bránila a bylo by možno předpokládat její další vývoj. Měnily by se motory, vrtule, zesilovalo pancéřování, výzbroj a určitě by velmi brzy došlo k výměně úzkého krytu kabiny za prostornější s lepším výhledem, případně ke snížení hřbetu trupu a použití bublinového krytu.

Stavebnici tohoto téměř spitfirovsky elegantního letounu vyrábí v měřítku 1/72 malá česká firma RS models a můžeme ji sehnat ve dvou přebalech – jeden nabízí stroj v bulharské kamufláži (na krabici je legendami opředený údajný sestřel B-24), druhý fiktivní ČSR 1940 (na obalu B-135 ve flekaté čs. kamufláži „sundavá“ He-111) a reálnou Lufwaffe 1940.

V krabičce najdeme dva rámečky z pískového plastu, jeden z čirého plastu (kabina) a planžetu vtipně řešených barvených fotoleptů. Ač jde o tzv. shortrun, výlisky jsou ve vynikající kvalitě, s jemným, ale přitom dost hlubokým rytím. Zalité bylo jedině oko řídící páky (kniplu), které jsem odřízl a nahradil vhodně nastřiženým a ohnutým páskem plechu. Vzhledem k tomu, že stavím sci-fi, volba automaticky padla na čs. bojový stroj. Prozkoumal jsem důkladně přehledný obrázkový návod a podle seznamu pro konkrétní verzi si na rozpisu označil potřebné díly (rámeček umožňuje postavit všechny známé verze).

Pak přišla ke slovu modelářská rutina – nejprve předbarvení dílů, které budou po slepení nedostupné. Interiér byl šedý, pod vlivem článků v Modeláři jsem se snažil o tmavší podklad a světlejší vystupující tvary a „tmu“ v koutech konstrukce, obdobně jsem měl snahu „vylepšit“ podvozkové šachty. Hodně mi při tom pomohly patinovací fixy od Gunze.

Vlastní lepení jsem zahájil kompletací interiéru, do kterého patří téměř všechny plechy. Při instalaci sedačky na podlážku pozor! Z návodu nějak vypadlo, že mezi podlážku a sedačku zřejmě patří díly č. 16 (nožičky). Pokud dle velkého obrázku posadíte sedačku na podlahu, bude příliš nízko! Já si ve finále pomohl upraveným zbytkem plechu, ale nebylo to ideální řešení. Po kompletaci dílů interiéru jsem sestavu dílů zkusil nasucho napasovat do trupu. Palubní deska sedla skvěle, podlážka ale potřebovala poněkud zúžit. Slepil jsem trup, vlepil do něj palubní desku a lehce obroušenou podlážku se sedačkou, pedály a kniplem. Shora jsem vlepil dvoudílnou ochrannou konstrukci za pilotní sedačku a zhotovil zaměřovač, který výrobce zcela opomenul. Na styčné ploše trupu a křídla jsem odřízl dva hákovité výstupky a na příď dolepil vybraný vstup vzduchu chladiče. Za něj přišla plechová mřížka a nakonec ještě z kousku plastu dodatečně zhotovená černě natřená přepážka, aby chladičem nebylo vidět do pilotní kabiny. Na styčných plochách trupu kolem motoru a pod ocasem bylo nutno decentně tmelit a brousit. Jako další jsem slepil křídlo, ze kterého bylo nejprve třeba odstranit stopy po vyhazovačích a licím rámečku. Zatímco křídlo schlo, instaloval jsem ocasní plochy, ostruhové kolo, vrtuli, výfuky a kryt motoru. Po důkladném proschnutí jsem nasucho zkusil osadit křídlo. Bylo nutno opatrně obrousit styčné plochy přechodů na trupu a vnitřní dosedací plochu v zadní části centroplánu, aby křídlo zapadlo na své místo. Při dostatečné opatrnosti není spoj třeba tmelit! Nakonec jsem podle návodu dolepil anténu, podvozek a jeho kryty a na křídlo pitotovu trubici, zhotovenou ze špendlíku. Původní plastová byla příliš křehká a nepřežila opracování.

Přišlo na řadu barvení. Použil jsem syntetické barvy řady Agama pro československé letectvo – světlou šedou (spodní plochy) okrovou, zelenou a hnědou (horní plochy), kovy Modelmaster na výstup chladiče pod přídí („gunmetal“ základ, pásky napříč „burnt metal“) a agamáckou „mosaz“ na olejový chladič v kořeni křídla. Černé části(pneumatiky, chodníček na křídle) jsou Modelmaster „flat black“. Pozor!

Kryt kabiny má jemné a složité rytí, doporučuji ho natřít předem štětcem „jednochlupem“ a přeju při tom ruku pevnou jako skála!

Po zaschnutí barev přišla na řadu decentní patina fixy od Gunze – ztmavení v dělení klapek, křidélek a kormidel, totéž decentně v rýhách krytek a dělení panelů, plošně jsem ušpinil olejový chladič, spodní plochy a trup za výfuky. Samotné výfuky byly původně v barvě kovu, ale nakonec jsem je napatinoval tmavou práškovou rzí od Agamy, rozmíchanou v ředidle. Celý stroj jsem pak přelakoval, nanesl obtisky a znovu přelakoval. Bylo hotovo.

Model je elegantní, dobře se staví a má jen minimum víceméně nepodstatných chyb. Můžete ho jako já postavit rovnou „z krabičky“ (zvládne ho mírně pokročilý jedinec a dostane velmi dobrý výsledek), nebo se pustit do vylepšování. Interiér je sice slušně vybavený, ale jen pro „vitríňák“, soutěžní speciál si zaslouží nějaké to vylepšení – ideální by bylo odbrousit naznačenou vnitřní konstrukci trupu a podle fotografie zhotovit komplet novou z plastových tyčinek a tu teprve osadit prvky interiéru, díky konstrukci přídě lze model vybavit i maketou motoru a chladiče, na křídlech otevřít klapky…. Otvírá se zde i volné pole pro fantastické konverze na téma dalšího hypotetického vývoje typu.

Ať zvolíte jakýkoliv postup, rozhodně získáte zajímavý a elegantní stroj, který bude oprávněně vzbuzovat otázku: „Coby bylo, kdyby…“

Avia B-135
výrobce: RS models
měřítko: 1/72
cena: cca 450,- Kč