Pro dnešní díl sci-fi modelařiny se podařilo připravit něco opravdu speciálního – model německého projektu mezikontinentální rakety EMW A-10. Podle původních plánů mělo jít o dvoustupňovou pilotovanou raketu určenou k bombardování New Yorku. Raketa měla dva stupně – první, de facto startovací A-10, a druhý, útočný, pilotem řízený A-9 s náloží trhaviny (dle jiných spekulací s jadernou pumou). A-9 byla křídly a pilotní kabinou opatřená „stará známá“ A-4, proslulá spíše pod označením V-2.
Projekt nepočítal s dosažením oběžné dráhy a orbitálním bombardováním. První stupeň měl vynést A-9 do velké výšky někam nad Atlantik, zde by došlo k oddělení pilotované části (druhého stupně) a ta by na vlastní pohon za pomoci radionavigace z ponorek dosáhla cíle na území USA. Pilot se měl bezprostředně před zasažením cíle katapultovat. Podle některých zdrojů došlo těsně před koncem války k praktickým (letovým) testům nepilotované verze rakety A-9.
Z dnešního hlediska měl projekt celou řadu nedostatků, i když využíval ve své době vyzkoušených a víceméně osvědčených prvků. Vzhledem k předpokládaným rychlostem a tomu, že by většina letu probíhala v atmosféře, došlo by k tepelnému poškození konstrukce a následně k destrukci celého stroje. Dnes využívané speciální materiály prostě v době projektování nebyly k dispozici a, byť na svou dobu vynikající, aerodynamika nemohla dostatečně snížit aerodynamický ohřev. Dalším problémem mohlo být oddělení druhého stupně od prvního – druhý stupeň rakety byl až na nevelkou část přídě zapuštěn do prvního stupně a jeho záď „seděla“ v nádrži. A-9 se tedy nejprve musela bez vlastního poškození oddělit od prvního stupně (či spíše se z něj vylíhnout) a pak mohlo teprve dojít k bezpečnému zážehu pohonu. Předpokládaný vzhled vnitřní konstrukce i způsob oddělení stupňů je k vidění tady.
Přes všechny nedostatky tato nerealizovaná konstrukce tvoří svého druhu milník na cestě do vesmíru, zároveň spolu s různými verzemi svého druhého stupně byla ještě dlouho po válce vzorem pro celou řadu sci-fi ilustrací (klasicky okřídlená V-2/A-4b dokonce strašila na pastelkách ještě v době mé školní docházky).
Model tohoto mysteriózního projektu jsem realizoval ze dvou stavebnic, obou v měřítku 1/72.
Klasický „stříkaný“ shortrun druhého stupně sestavy – raketu A-9 vyráběla firma Special Hobby v řadě „project line“. V charakteristické papírové krabičce se sugestivní kresbou letící rakety A-9 je rámeček s díly V-2 (trup má výřez pro kabinu) doplněný o rámeček se součástkami pro jeho konverzi na A-9 (křídly a interiérem kabiny) a acetátovým překrytem kabiny.
Interiér kabiny je složen ze dvou přepážek, podlážky, sedačky a kniplu, zasloužil by si doplnit alespoň poutacími pásy na sedačku, která je jediná dobře viditelná. Po jeho slepení, nabarvení a umístění do trupu slepíme samotný trup a na konci do něj vlepíme trysku. Začistíme „křídla“ a přilepíme je na trup, přičemž musíme dávat pozor, aby se při lepení nezkroutila a byla v rovině kolmé na svislé stabilizátory. Křídla je dobré před lepením vyzkoušet „na sucho“ a upravit (zabrousit) styčnou plochu tak, aby dokonale přilehla k trupu. Po dokonalém vyschnutí lepidla vlepíme pod trysku plynová kormidla. Pak veleopatrně vyřízneme z acetátového polotovaru překryt kabiny a buďto Clearfixem, nebo vteřinovým lepidlem (zde ale riskujeme, že výpary vteřiňáku kabinu zevnitř trvale zamží) ho přilepíme na jeho místo a necháme dokonale zaschnout.
Po dokonalém zaschnutí všech lepených částí můžeme přistoupit k barvení, ale tato fáze bude popsána níže – pro oba modely je postup z větší části prakticky shodný.
Kompletní sestavu mezikontinentální rakety vyrábí pod označením EMW A-10 malá firma „A+V models“ z Kladna. Model je odlévaný z polyuretanu, lepí se vteřiňákem a jeho sestavení vyžaduje slušné množství práce.
Nevelká krabice z bytelné lepenky polepená na víku modrým štítkem s nenápadnou černobílou kresbou rakety a firemním logem obsahuje několik igelitových pytlíků s překvapivě velkými polyuretanovými odlitky a řadou drobnějších dílů. Ve stavebnici najdeme čtyři mohutné díly trupu s možná až příliš výrazným rytím, čtveřici neméně mohutných, leč naopak velmi jemně rytých stabilizátorů a díly na viditelné (též relativně jemně ryté) části A-9 – špici trupu, přilehlé části křídel, palubní desku a plášť pilotní kabiny. 
Dále je zde pěkná pilotní sedačka z bílého kovu, knipl ze stejného materiálu, aršík fotoleptů s pedály a poutacími pásy, aršík obtisků, nepříliš oku lahodící acetátový překryt pilotní kabiny a velejednoduchý návod s výkresem modelu v měřítku 1/72. Pokud je velikost dílů překvapivá, pak celková velikost modelu je impozantní – po sestavení je 37 cm!
Kontrola dílů ukázala, že vedle nutných technologických nálitků jsou na styčných hranách ještě nezanedbatelné přetoky a sem-tam jsou v materiálu bublinky. Bublinek je ale vzhledem k celkovému objemu materiálu jen nepatrné množství.
Vlastní stavbu jsem zahájil odstraněním nálitků a prvotním začištěním dílů. Po jejich poskládání „na sucho“ se ukázalo, že snadná část stavby právě skončila a začíná plnohodnotná modelařina. Trup je konstrukčně řešen z horní a dolní části, každá část má dvě poloviny a ty poloviny na sebe v mém případě rozměrově příliš neseděly. Tu nastala dlouhotrvající fáze broušení a dopasovávání. Když díly jakž-takž seděly, slepil jsem nejprve horní a pak i dolní díly trupu a pomocí oškrabování ostrým nožem dolícoval styčné plochy a jal se tmelit spáry. Módní tmelení vteřiňákem není tak prosté, jak se tvrdí na stránkách Modeláře a tak přišel ke slovu klasický šedý tmel Tamiya putty, který na na rozdíl od tmelu Revell na polyuretanu bez problému drží.
Po jeho zaschnutí následovalo další broušení. Po dokončení horní a dolní poloviny rakety a obnovení (pomocí tenké pily) broušením a tmelením poškozeného brutálního rytí došlo na spasování obou částí – po relativně krátkém broušení na sebe celkem slušně sedly a mohl jsem je bez dalších problémů slepit.
Poté jsem se věnoval špičce – viditelné části A-9. Začistil jsem díly pilotní kabiny, nabarvil interiér, palubní desku, pedály, poutací pásy a sedačku (odstíny RLM 02, 66). Po zkusmém sestavení „na sucho“ jsem do patřičného výřezu ve špici rakety vlepil interiér a uzavřel ho nepříliš přesně padnoucím plášťováním. Vzniklé spáry jsem po zaschnutí vteřiňáku přetmelil a přebrousil, vzalo při tom za své jemné (a tudíž prakticky neviditelné) rytí na horní polovině přídě rakety. Následovalo složité broušení a dopasovávání viditelných částí křídel A-9 k trupu – díly jsou tenké, s relativně hrubě odlitou styčnou plochou a ošklivě pruží.
Po slícování jsem je nalepil na špici a po lehkém přetmelení a přebroušení spojů nastala další fáze – napasování špičky na trup nosné rakety. Opět došlo na dlouhé broušení, než bylo možno špičku (A-9) přilepit. Mezi viditelnými částmi křídel a trupem nosné rakety, ve kterém měla křídla plynule mizet, zely dost velké mezery a také přechod mezi A-9 a A-10 nevypadal dobře, takže opět došlo na tmel, broušení a přerývání.
Konečně přišla řada na lepení stabilizátorů. Nejprve je bylo nutno rozhodnout o jejich přesném umístění – podle dostupné dokumentace měla být pod tryskou plynová kormidla, ale model je konstruován podle starších výkresů bez kormidel a tudíž je nemá. Pak je bylo třeba zabrousit tak, aby přesně přilehly k trupu. Proti přiloženému plánu jsem přilepil stabilizátory o půl centimetru níže a z plastové destičky vyhotovil plynová kormidla. Jejich tvar zdaleka neodpovídá dostupné dokumentaci, ale na druhou stranu je to jedna z možných variant, navíc uzpůsobená tvaru trysky. Kormidla jsem nalepil na přečnívající styčné plochy stabilizátorů. Kromě toho jsem do trysky vlepil zaslepovací desku, aby nebylo vidět do prázdného trupu.
Konečně došlo na barvení. Jako jednotící podklad pro oba modely posloužila ocelová (steel) barva Modelmaster, na trysky je použita barva na výfuky (exhaust) téhož výrobce. Plynová kormidla jsou černá, deska zaslepující trysku A-10 a ovládací plochy A-9 jsou červené (akrylátová Agama). Vzhledem k tomu, že jde o pouhý projekt, je zbarvení dáno jen volbou a znalostmi modeláře. Já jsem zvolil výrobcem A-9 doporučenou kombinaci šedých odstínů, užívaných v Německu ve druhé polovině války.
Po zaschnutí kovového odstínu jsem raketu natřel příslušným fixačním lakem, následovalo další sušení a pak základní nátěr světlou šedomodrou RLM 76.
Tvary kamuflážních polí byly různé, ale nejtradičnější byla ostře lomená pole dvou barev, která lze snadno vytvořit pomocí maskovací pásky. Maskovací páskou jsem tedy vytvořil nepravidelný vzor a určené pásy natřel šedofialovým odstínem RLM 75, stabilizátory A-10 dostaly nátěr ještě tmavší tmavošedou RLM 74. Po zaschnutí barvy jsem odstranil maskovací pásku a nějakou dobu strávil retušemi míst, kde barva zatekla skulinami pod ní, nebo kde páska strhla RLM 76 a obnažila „kov“. Po důkladném proschnutí nátěru jsem provedl na povrchu A-10 optické „rozbití“ ostře ohraničených kamuflážních polí „natupováním“ množství skvrn všech zmíněných kamuflážních barev (všechny použité barvy „RLM“ jsou akryláty Agama). Po dokončení prací na kamufláži jsem na A-10 nalepil Clearfixem acetátový překryt kabiny.
Po nabarvení a důkladném proschnutí barev je nutno na povrch modelů nanést vrstvu lesklého laku. Ten posléze způsobí, že nanesené obtisky dobře splynou s podkladem. Obtisky je nutno po nanesení a důkladném přischnutí přelakovat další vrstvou lesklého laku. V této fázi jsem modely decentně patinoval pomocí patinovacích fixů Gunze, čímž jsem zvýraznil místy velmi jemné, jinde ale dost brutální rytí a dodal povrchu ráz jisté opršenosti. Následovalo přelakování matným lakem.
K obtiskům: všechny použité obtisky byly stejné (velmi dobré) kvality, většinou z produkce Propagteamu. Na A-9 jsem kompletně vytěžil aršík přikládaný výrobcem ke stavebnici, v případě A-10 jsem využil jen část původního aršíku – černé kříže na přední část rakety. Kříže a svastiky na trupu a ocasních plochách, stejně jako červené proužky jsou ze samostatně zakoupených obtiskových archů. Původní aršík obsahoval vedle čtyř černých jen dva bílé kříže + černou dělenou svastiku a na trup a stabilizátory jsem jich potřeboval celkem šest kusů + kontrastní bílou svastiku (dohromady tedy osm na celou raketu, ale na aršíku je jich jen šest), vypomohl jsem si tedy specializovanými aršíky na stroje luftwaffe. Červené proužky pocházejí z aršíku emblémů a popisek na sovětské stroje, jejich rozmístění je nápodobou obdobných „dekorací“ na A-9.
Po několika týdnech zápasu bylo dobojováno. EMW A-9 od „Special Hobby“ je naprosto pohodová záležitost, kterou za jeden večer slepíte a za další dva doděláte povrchovou úpravu. Prostě celoplastová klasika s minimem dobře zapadajících dílů.
S EMW A-10 od „A+V models“ si užijete slušné množství poctivé modelařiny. Je to dáno hlavně technologií výroby modelu (jde buďto o kusovou, nebo v nejlepším případě malosériovou výrobu), kde jsou díly odlévány z polyuretanu do relativně měkkých forem. Tento typ modelů všeobecně není určen pro začátečníky a vyžaduje nějaké zkušenosti spojené s notnou porcí odhodlání. Pokud ale chcete mít ve sbírce unikát, nezbývá, než se pustit do díla. Kombinace hi-tech doplňků s brutální masou odlitků je fascinující, náročná na vynaloženou práci, ale výsledek stojí za to!
Dlužno říci, že mě velmi mile překvapila vstřícnost výrobce. Nebývá zcela běžné, abych si mohl dohodnout dodávku ke konkrétnímu termínu až půl roku dopředu, ani to, že by výrobce průběžně přijímal připomínky a návrhy na vylepšení vlastního produktu.
Pokud shrnu své dojmy – to, co chybí modelu na dokonalosti zpracování, to výrobce dokázal eliminovat skvělým přístupem k zákazníkovi.
Potřebný materiál:
lepidlo na plastikové modely
vteřinové lepidlo – husté a střední
lepidlo Clearfix
tmel Tamiya (běžný šedý)
smirkový papír a pilníky různé hrubosti
pilky s jemným ozubením a tenkým listem
zbytky polystyrénových destiček
obtisky ze zásob – ale jde to i bez nich
Barvy a laky:
kovové odstíny (steel, exhaust, flat black) a fixační lak Modelmaster + ředidlo
kamuflážní barvy (RLM 02, 66, 74, 75, 76), matný a lesklý lak – akryláty Agama
patinovací fixy Gunze
energie je schopnost konat ZMĚNU a nejen jak Newtonon nás učí.
26 1 2011 STRUČNĚ od miloslav@telia.com Björkbacken 3. SE-73050 Tel: +46-21 73022
Jde o úvahu podstatnosti a ne přesnosti zemského „g=10“ kde si rozebereme
Kilo pond vteřinu
Zde je nutné si uvědomit, že pokud si nedokážeme jasně představit a uvě-domit smysl těchto základnách veličin, pak nemáme možnost logicky myslet. Tím že se naučíme jak kde co je psáno a toto umět pakovat, si můžeme myslet že něco UMÍME ale ve skutečnosti nevíme ani to že NEVÍME.
Naučili jsme se vnímat veškeré dojmy a pocity v gravitačním poli na povrchu zemském které nebudeme podrobněji rozebírat ale jasně si uvědomíme, že „ki-lo“ je (1000) neboli a jinak vyjádřeno jako „1x103“ a „pond“ je síla kterou je přitahován k zemi každý „gram“ a tento objemově odpovídá každému „cm3“ vody čímž každý (litr=dm3) a váží jeden „kp“ kteréžto je a mohlo by i nadále být tak docela jednoduché, kdyby do toho nepřišla technická vymoženost kola a páky kde málokdo si uvědomuje co to znamená a když, pak jen jeho vlastní ja-kousi POVRCHNÍ zkušeností ale je mu těžko rozlišit rozdíl mezi DRÁHOU a metrem jehož jakýsi „hypnotický stav“ mu nedovolí vidět rozdíl ačkoliv jasné je, že DRÁHA i když je něco jako „násobek“ rychlosti a „trvání“ neboli ČASU, pak to není PLOCHA pro kteroužto představivost pomáhá ona koordináto-vá grafická představivost kde stačí jen CHTÍT to přijmout.
Když si graficky znázorníme či namalujem „c.rok“ a dáme do soustavy desítko-vé jako „1x1016“ nebo 10×1015 metrů a porovnáme že je nejen stejně daleko ale i překonatelný dvěma „g.roky“ kde i menší se dá, pak se můžeme naučit počítat i tímto způsobem se přepravovat neb vzdálenosti lze překonávati obojím jak vli-vem „v.t“ tak i „g.t“ ale ono „g.t“ nám může dát pocit „váhy“ či zemské tíže.
Zde si můžeme porovnat shodnosti potápěčů s astronauty a to asi takto.
Potřeba a způsob dýchání je u obou stejný stejně jako ochrana proti vnějším vlivům ale se stavem BEZTÍŽNOSTI je to trochu jiné. Potápěči si tento stav vy-tváří způsobem, že svou váhu podle Alchimeda vyrovnají vlivem závaží a vzdu-chu kdežto astronauti by si svůj stav beztížnosti mohli změnit a již jsem uvedl jak. Tam stačí jen „šlápnout na plyn“ a začít měnit rychlost a bude li tato změ-něna o každých 10 metrů za vteřinu, budou tito mít stejný pocit jako v klidu zde na Zemi a doba přesunu se onou jednoduchostí změní podle vztahu 1/4g.t2.
Energie je ve všech případech schopnost konat změnu a onu změnu lze konat nejen „po dráze“ ale i v prostoru kterou lze získat ze slunečních paprsků co již umíme a netřeba jí měnit jen na kalorie a jauly neb i na „pondvteřiny“ se podle ověřených předpokladů dá a „kp.sek
opakuji
26 1 2011 STRUČNĚ od miloslav@telia.com Björkbacken 3. SE-73050 Tel: +46-21 73022
Jde o úvahu podstatnosti a ne přesnosti zemského „g=10“ kde si rozebereme
Kilo pond vteřinu
Zde je nutné si uvědomit, že pokud si nedokážeme jasně představit a uvě-domit smysl těchto základnách veličin, pak nemáme možnost logicky myslet. Tím že se naučíme jak kde co je psáno a toto umět pakovat, si můžeme myslet že něco UMÍME ale ve skutečnosti nevíme ani to že NEVÍME.
Naučili jsme se vnímat veškeré dojmy a pocity v gravitačním poli na povrchu zemském které nebudeme podrobněji rozebírat ale jasně si uvědomíme, že „ki-lo“ je (1000) neboli a jinak vyjádřeno jako „1x103“ a „pond“ je síla kterou je přitahován k zemi každý „gram“ a tento objemově odpovídá každému „cm3“ vody čímž každý (litr=dm3) a váží jeden „kp“ kteréžto je a mohlo by i nadále být tak docela jednoduché, kdyby do toho nepřišla technická vymoženost kola a páky kde málokdo si uvědomuje co to znamená a když, pak jen jeho vlastní ja-kousi POVRCHNÍ zkušeností ale je mu těžko rozlišit rozdíl mezi DRÁHOU a metrem jehož jakýsi „hypnotický stav“ mu nedovolí vidět rozdíl ačkoliv jasné je, že DRÁHA i když je něco jako „násobek“ rychlosti a „trvání“ neboli ČASU, pak to není PLOCHA pro kteroužto představivost pomáhá ona koordináto-vá grafická představivost kde stačí jen CHTÍT to přijmout.
Když si graficky znázorníme či namalujem „c.rok“ a dáme do soustavy desítko-vé jako „1x1016“ nebo 10×1015 metrů a porovnáme že je nejen stejně daleko ale i překonatelný dvěma „g.roky“ kde i menší se dá, pak se můžeme naučit počítat i tímto způsobem se přepravovat neb vzdálenosti lze překonávati obojím jak vli-vem „v.t“ tak i „g.t“ ale ono „g.t“ nám může dát pocit „váhy“ či zemské tíže.
Zde si můžeme porovnat shodnosti potápěčů s astronauty a to asi takto.
Potřeba a způsob dýchání je u obou stejný stejně jako ochrana proti vnějším vlivům ale se stavem BEZTÍŽNOSTI je to trochu jiné. Potápěči si tento stav vy-tváří způsobem, že svou váhu podle Alchimeda vyrovnají vlivem závaží a vzdu-chu kdežto astronauti by si svůj stav beztížnosti mohli změnit a již jsem uvedl jak. Tam stačí jen „šlápnout na plyn“ a začít měnit rychlost a bude li tato změ-něna o každých 10 metrů za vteřinu, budou tito mít stejný pocit jako v klidu zde na Zemi a doba přesunu se onou jednoduchostí změní podle vztahu 1/4g.t2.
Energie je ve všech případech schopnost konat změnu a onu změnu lze konat nejen „po dráze“ ale i v prostoru kterou lze získat ze slunečních paprsků co již umíme a netřeba jí měnit jen na kalorie a jauly neb i na „pondvteřiny“ se podle ověřených předpokladů dá a „kp.sek