Modely pro scifisty #42: Letadla v řadě Agent JFK (1)

Jednu z hlavních rolí pochopitelně hrají Bigglesovy oblíbené Velbloudy – stíhačky Sopwith F1 Camel. Jejich konstruktér, lord Tommy Sopwith, ovšem připravuje něco zcela nového. Původně závodní speciál konstruovaný pro závod o Schneidrův pohár dostane díky zásahu Vincenta Vegy finální podobu. Výsledkem je „letoun, podobající se Spitfiru až neuvěřitelně.“ Pochopitelně stavěný vzhledem k možnostem roku 1918. Elegantní jednoplošník s plátěným potahem a pevným kapotovaným podvozkem byl vybaven řadovým motorem, který poháněl třílistou vrtuli. Na svou dobu mohutná výzbroj se sestává ze čtyř kulometů Vickers ráže .303 v křídle. Zkušenosti z konstrukce Bigfiru Tommy Sopwith zkušebně aplikoval na jeden exemplář Velblouda – konkrétně kapotovaný podvozek a třílistou vrtuli.
Něčemu takovému nešlo odolat.

Jelikož o Bigfiru v naší bazální realitě mnoho lidí neví, zůstává model stranou zájmu výrobců plastikových stavebnic a modelář si tudíž musí poradit sám. Základem je náš klasický Spitfire Mk.V od Směru. Model prošel poměrně razantní přestavbou. Nejprve bylo nutné snížit hřbet trupu, protože Bigfire měl otevřenou kabinu. Experimentovalo se sice se skleněným překrytem (který Biggles při havárii 2. prototypu odhazoval), ale překryt pravděpodobně z litého skla (neboť do vynálezu plexiskla chybělo ještě 10 let) nebyl kvůli přílišné váze a vysoké ceně používán. Dále bylo nutné přizpůsobit tvar centroplánu a motorového krytu. Výraznou úpravou prošlo křídlo – odstranil jsem paneláž a boule krytů kanónů, odřízl jsem chladiče a zatmelil vzniklé otvory, upravil centroplán. Jedinými krycími plechy na křídlech byly kryty kulometů blíž ke kořeni křídla, než u Spitu. Chladič jsem umístil dospod trupu mezi podvozkové nohy. Na napodobení plátěného potahu jsem rezignoval – ne že by to nešlo, ale je to práce pro masochisty s nejistým výsledkem.

Po několikerém přetmelení a přebroušení jsem celý model přestříkl plničem Mr.Surfacer; z nevzhledného polotovaru se začal klubat velmi pozoruhodný letoun. Bigfire, jelikož se jednalo o prototyp, nenesl žádnou kamufláž a byl celý v barvě materiálu. Jedinými barevnými doplňky byly britské kokardy a nápis Bigfire-1 na ocase. Trup a křídlo je v barvě lakovaného plátna, centroplán je (z pevnostních důvodů) překližkový, kryt motoru v barvě kovu. Vrtule pravděpodobně dřevěná.

Druhým neodolatelným typem byl upravený Camel, na kterém lord Sopwith zkoušel kapotovaný podvozek a třílistou vrtuli. Jako základ posloužila stavebnice Camelu od Academy. Model sice vykazuje proti originálu jisté tvarové rozdíly, zejména v ocasní části, ale u (v naší realitě) neexistujícího typu je to jedno. Stavebnice je tudíž ideálním základem pro přestavby a při ceně kolem padesáti Kč vykazuje nepřekonatelný poměr cena-výkon. Jelikož se jednalo o stroj přímo z výroby, zadní část trupu je v barvě lakovaného plátna, křídla pak nesou standardní britskou kamufláž. Kapoty podvozkových kol jsou opět v barvě kovu, vrtule rovněž dřevěná. Nevěřil bych, jak tak drobná úprava letoun „omladí,“ Camel rázem připomíná cosi z nepřeberné řady britských stíhaček z 20. let.

Třetím modelem v řadě je klasický Camel, na kterém JFK docílil sestřelu během přeletu kanálu La Manche. Model je opět od Academy, pouze ocasní plochy pochází z tvarově přesnější stavebnice od Airfixu. Zbarvení je typické, zelená na horních a bočních plochách, spodní plochy v barvě lakovaného plátna, kryt motoru v barvě duralového plechu. Největší slabinou modelů firmy Academy jsou jako obvykle obtisky, kromě nepříjemné tendence se lámat mají špatnou přilnavost. Při jejich aplikaci je nutné použít některý změkčovací přípravek a ne moc dlouho po nanesení je zafixovat přelakováním.

Na další typy z Pašeráků v oblacích se podíváme příště.