Nevím, jak vy, ale já se občas cítím jako Steven Spielberg. Ano, jako stvořitel archeologa bez bázně a hany Indiany Jonese, který si během natáčení jeho dobrodružství přelepoval ve sprše pusu náplastí, aby ani náhodou nepolkl byť jen kapku potenciálně infikované vody. Podobně ani já se ve stopách Indyho nebo Marca Pola vydat opravdu, ale opravdu nehodlám.
V pohodlí domova je to něco jiného. Jako asi všichni přiměřeného věku jsem hltal dobový seriál o Marku Polovi a jako někteří přiměřeného rozumu jsem se s každým dílem znovu a znovu ujišťoval, že vidět ano, ale závidět ne. Anebo si to vyzkoušet na herním plánu…
Putujte a obchodujte
Aby byli všichni hráči Marcové Polové, je nesmysl, i když Marco měl bráchu. Autoři to vyřešili šalamounsky naopak: za oba bratry Poly hraje jeden hráč, a další si střihne třeba Mattea Pola (což byl strejda), jiní Johannese Capriniho či Kublaj Chána. Každá postava má specifické zvláštní výhody, které nejsou z nejmenších, a tak jste záhy lapeni touhou zkusit si je všechny.
Marco Polo je samozřejmě hra o cestování, a proto krásně vyvedená „mapa“ zabírá dvě třetiny herního plánu. Cestování sice stojí peníze, ale každé město, které navštívíte, vám přinese nějakou výhodu a přímo nebo nepřímo i nějaké body, o které se hraje. Také dorazit do města jako úplně první se vyplácí, protože obdržíte zvláštní odměnu.
Nejen putováním však živ je člověk, a tak druhou možností, jak vydělávat peníze i bodíky, je obchod. Koneckonců to výpravy kupců dělaly odedávna: korálky, hadříky a zrcátka směňovaly s nezkušenými domorodci za zlato, drahokamy a otroky. (Svět ovšem od té doby pokročil a ani ten nejčernější černoch vám za jablonecké korále žádné zlato nedá.) (Leda byste mu ty korále hodili pod nohy a až sebou švihne, rychle stáhli z ruky zlaté hodinky.) (Ale pokud vás chytí, neříkejte, že jste ten návod četli tady.)
Zpátky ke hře: kromě putování můžete také uzavírat obchodní smlouvy a za herní komodity v podobě zlata, hedvábí, pepře a velbloudů získávat další peníze, další body a další výhody.
Nedlouhá, zato široká
Princip hry spočívá v klasickém obsazování akčních polí, jak to známe už z Doby kamenné – čímž nemyslíme dějepisné období, ale tu slavnou hru. Změnou je, že obsazování se neprovádí tradičními pindíky, nýbrž rozhozenými kostkami. Je proto důležité nejen co chcete dělat a v jakém pořadí, ale i co vám padlo na kostkách – a pět šestek na pěti kostkách zase není takovou výhrou, jak si možná myslíte. Akčních polí je totiž celkem šest, takže se při větším počtu hráčů rychle zaplní a vy musíte za každý úkon, který neděláte jako první, zaplatit. A protože čím více teček na kostce, tím více vás to stojí, nejsou ani jedničky nebo dvojky od věci. Náhoda tu tak jistou roli hraje, ale žádné zásadní drámo z ní neplyne.
Mnohem důležitější je vaše strategické plánování a schopnost využít všechno, co se zrovna nabízí, což není jednoduché, protože se toho nabízí fakt hodně. Můžete cestovat. Můžete uzavírat smlouvy. Můžete se vlichocovat chánovi. Můžete získávat zboží. Můžete získávat i peníze. Nastojte: můžete získávat dokonce i další kostky a tím tahy navíc! Také můžete využívat výhod měst, do kterých jste doputovali a postavili v nich svou obchodní stanici. Prostě můžete toho hodně a proto vám tahle deskovka na hodně dlouho vydrží.
Marco Polo je typický příklad tzv. eurohry. Přímých kontaktů mezi hráči je pomálu, když vám někdo vleze do cesty, máte obvykle hned několik možností, jak jej obejít, a díky tajným cílům není většinou až do samého konce jasné, kdo natahuje ruce po zlaté medaili. 
Zásadně nového nepřináší tahle hra vlastně nic, ale je tak hezká a poctivá, že jí to velmi rádi odpustíte. Ostatně, několik ocenění (např. IGA 2015) neposbírala pro nic za nic…
Marco Polo
Autoři: Daniele Tascini, Simone Luciani
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 12+
Doba hry: 40 – 90 min.
Cena: 1099 Kč
Jo tohle je výborná hra. Mohu potvrdit.