Malá velká království čili Velká malá hra

Je možné takovouto hru definovat jako deskovou, když jsou části herní plochy o málo větší než pivní tácek? Ovšem „tácková hra“ asociuje něco jiného, než bychom chtěli, a termín „placková“ taky není žádný zázrak. Prostě jako vidno, má v některých oblastech čeština ještě co dohánět.

A vy taky, pokud jste o Malých velkých ještě neslyšeli.

Sedm statečných figurek

Protože jsou tahle království malá, dostanete do začátku jeden národ a sedm figurek, pár žetonů označujících stavy zásob a magie na počítadlech, a domovskou krajinu, ve které začnete své tažení za ovládnutím světa. Komodity jsou omezeny na jídlo, rudu a magii, počet akcí na jednu za tah, a hrad si stavíte postupováním po žebříčku jeho úrovně. Malé, snadno rozložitelné, rychle vysvětlitelné a bryskně odehratelné.

Z akcí máte na výběr pohyby po kartě či z karty na kartu; navyšování populace, kvality hradu a magických schopností národa; a výměnný obchod. Jeden hráč vždy volí, ostatní se musí opičit, nebo získávat zdroje. Pak si vybere další a ostatní se opět musí opičit, nebo… …a tak dále. Zdroje jsou důležité pro vedení války, neboť ta nastává už v okamžiku, kdy se dvě různé figurky sejdou v jednom kraji – a válčení je i tady zatraceně drahá legrace.

Zvláštností oproti některým jiným hrám je skutečnost, že figurky se vám mohou množit pouze tehdy, jsou-li v kraji samy. Tedy ne že když jsou dvě, tak na to skočí a v dalším kole se jim narodí malá figurka, ale partenogenezí. Nicméně MVK asi budou hrát i děti a takhle se aspoň předejde trapným postpubertálním vtipům, nebo ještě trapnějšímu předpubertálnímu vysvětlování.

Jako ve skutečném světě

Snad je skoro zbytečné dodávat, že vám kdeco přináší vítězné body: síla vašeho národa, síla vašeho hradu, síla magického vzdělání a pár dalších výsledků, k nimž se mi slovo síla už nehodí. Trochu to komplikuje fakt, že dosažení maxima ve většině zmíněných oblastí spouští konec hry, ale copak byl svět někdy fér? Tak proč by tomu v tom fiktivním mělo být jinak…

Malá velká království jsou samozřejmě omezena tím, že jsou malá. Ovšem v rámci své malosti jsou dost velká. Nabízejí 13 národů, každý s individuálními schopnostmi, a osm oboustranných karet území, každé vyhlížející trochu jinak. Než si s tímhle vyhrajete a než na všechny vyzrajete… Vedle budování svého království a válčení s jinými můžete totiž dokonce uzavírat i aliance a zase je rozbíjet, takže legrace – na úkor soupeřů – si užijete hafo.

Druhá edice hry obsahuje navíc minirozšíření v podobě žetonů průzkumu, za nimiž se skrývají různé bonusy či postihy, občas sympaticky promyšlené. Jako například koruna, která – máte-li ji na pomyslné hlavě na konci hry – přináší dva body, ovšem pouze v tom případě, že neprohrajete žádnou válku. Pokud ano, stěhuje se o hlavu dál.

A konečně jsou MVK velká právě tím, že jsou malá a více hráčům v nich začne být za chvíli těsno. Pak už si nemohou hrát každý na svém písečku (políčku, lesíčku, pohoříčku…) a chtě nechtě se do sebe musí pustit. Vlastně jako ve skutečném světě – a v tom fiktivním tomu není jinak. (Jen názvy zemí nedávají zapomenout, že jste ve hře, a je to škoda – bez Kecálistánu nebo Luzrie bychom se pohodlně obešli.)

Prostě, MVK můžete použít jako aperitiv před hlavní hrou večera, ale skoro stejně dobře si je můžete vychutnávat celé odpoledne. To jsem zjistil, když jsem se je snažil vyzkoušet také na své přítelkyni. Zakousla se do nich a nepustila.

…nepustila mne od stolu mnoho, mnoho hodin…

Malá velká království – Druhá edice
Autor: Scott Almes
Vydal: REX hry
Počet hráčů: 2 – 5
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 30 – 45 min.
Cena: 449 Kč