Kyvadlo: Mít čas ve svých rukou

Každý hráč to zná: nekonečné vteřiny táhnoucí se jako melasa a pomalinku tuhnoucí v minuty, během kterých se rozvážný soupeř rozhoduje o svém tahu, a když se už už dotýká své figurky / karty / žetonu, zas ruku stáhne a začne na partii nahlížet znova z jiného úhlu… Tak přesně to v Kyvadlu není!

Tu a tam narazíte na deskovku, kde alespoň část tahů vykonávají všichni hráči společně, jinde se zase kooperativně snažíte v reálném čase odněkud zdrhnout či zachránit sobě a/nebo celému světu krk, ale tady prostě máte čas ve svých rukou. Neslibujeme, že si to stopro užijete, ale určitě byste si to měli vyzkoušet.

Bylo nebylo je fuk

Byla nebyla jedna říše, v ní napřed byli a pak nebyli draci, pak se objevil mocný král, pak zase zmizel, a nyní máte vy… moment, co že to… jo, už vím: vaším úkolem ve hře je vydobýt si trůn zmíněného krále a vládu nad něčím, co už jsem zapo-, jo, nad říší…

Ti bystřejší již tuší, že fantasy legenda, která hru opřádá, pro ni nebude z nejdůležitějších, a my jim potvrdíme, že je v podstatě úplně zbytečná. Ano, hrajete za různé postavy s různými schopnostmi, ano, získáváte moc, věhlas a popularitu, jistěže můžete dosáhnout legendárního úspěchu a rovněž dobývat provincie – nicméně téma ze hry nejenže nedýchá, ono chcíplo a smrdí mu z huby.

Herní plán je co do fantasy ilustrací strohý, desky hráčů jsou na tom jen o málo lépe, a u karet tvoří atmosféru jejich rub mnohem častěji než líc. Suma sumárum si tu mnohem snáze zapamatujete, co a jak hrajete, než proč. Nechápejte to špatně, tahle hra není ošklivá ani zbytečná, ale její naroubovaní na fantasy téma je marné, je marné, je marné – a je to škoda, škoda, zatracená škoda!

Syp se, syp se, syp se

Protože Kyvadlo si hraje s časem tak, jak jsme v redakci ještě neviděli. Troje přesýpací hodiny blokují vždy jeden ze dvou identických pásů akčních polí. Do pásu, kde hodiny nejsou, můžete se svými služebníky přicházet či z něj odcházet – ale jenom to! V pásu, kde hodiny jsou a dokud tam jsou (ať už se písek času sype nebo ne), můžete vykonávat akce – jenže zase jenom to. Teprve až když se hodiny překlopí do druhého pásu, může váš služebník odejít, ať už udělal, co měl, nebo ne.

Všichni hráči hrají současně a protože samotné akce nejsou početné (můžete mít maximálně 4 služebníky) ani časově náročné, často je budete mít hotové „dlouho“ před limitem a budete čekat, až se písek přesype, protože jen tehdy může kterýkoliv (!!) z hráčů hodiny vzít a otočit je zase do druhého pásu. Tam mohou teprve teď začít figurky konat, a z toho předchozího odcházet, přicházet či se v něm přemisťovat, ale všechny zase musejí počkat, než se „kyvadlo“ přesune z opačné úvrati…

Ačkoliv je to tedy hra s časem, není to hra o čas, a zatímco kdykoliv jindy a jinde nezřídka škemráte, aby na vás čas počkal, tady často čekáte vy na něj a po werichovsku prosíte písek: „Syp se, syp se, syp se!“

„Já jsem chtěl…“

Samozřejmě se vám může stát a určitě také stane, že při větším frmolu – hra je až pro pět, takže se nad deskou může míhat až deset rukou – jednoduše zapomenete s nějakým služebníkem přijít, odejít či zamakat. Nic se neděje, není to proti pravidlům, je to jen proti vaší šanci vyhrát; vy jednoduše počkáte, než budou hodiny zase tam, kde je potřebujete mít, a dokončíte, co jste měli v úmyslu. Zda vám to v té chvíli ale ještě k něčemu bude, to je druhá otázka…

Hru zpestřuje fakt, že služebníky dělíme na běžné a mocné a zdaleka ne všichni mohou ke všem, že každé hodiny se sypou jinak dlouho; rovněž karty lsti a provincií, zasedání rady na konci každého kola s bonusovými odměnami, a rovněž to, že každá postava má trochu jinak dlouhé stupnice k vítězství. Plus je tu je varianta pro jednoho hráče, verze pro dva až tři a úprava pro ty zkušené. Ale na to, abychom si řekli, jaké Kyvadlo doopravdy je, potřebujeme dva další oddíly…

Jaké to je?

Je to zajímavé a zábavné, když se to hraje, jak má, ale probůh, nezkoušejte to tak! Přesněji: nevrhněte se hned do časopísečné bouře a dejte na radu návodu, abyste si vše napřed vyzkoušeli sice s hodinami, ale nanečisto. Naučte se všechna pravidla a symboly, osvojte si do důsledků všechny efekty všech akcí, promyslete si varianty strategií podle postav… a teprve pak práskněte časovým bičem.

Samotný trénink ovšem není zdlouhavý a závisí na bystrosti vaší partičky – jedno kolo hry vám bude stačit, pokud máte skupinu sestavenou ze samých šéfredaktorů webových magazínů, jedna partie, pokud jsou to recenzenti a hráči s praxí, a dvě pro všechny ostatní. A pak už se vrhněte pod Kyvadlo se stejnou vervou, s jakou zpod něj prchal nebohý hrdina Poeovy povídky.

Umisťování piňďů, vykonávání akcí, příjem komodit a zisk vítězných bodů totiž získává ve stínu přesýpacích hodin nevídaný drajv a zábavnost, která možná – třeba – asi nesedne všem, ale pochybujeme, že vás někdo za tu zkušenost bude bít přesýpačkami do hlavy.

Mimo jiné také proto, že po všech testovacích partiích můžeme ocenit další klad hry, totiž vyváženost, a naopak tvrdě zpochybníme zaslechnutou námitku, že není fér, že při souběžné hře není možné kontrolovat, jak kdo hraje fér. Copak on si někdo opravdu sedá ke stolu s lidmi, kterým nemůže věřit poctivost při hře?

Jaké to mělo být!

Na druhou stranu, je na Kyvadle co vylepšovat a kdyby u jeho vývoje a výroby seděl schopný – jak se sakra říká dramaturgům u deskovek: hramaturg? – schopný hramaturg, bylo by to ku prospěchu věci. V první řadě nemělo být žánru fantasy, ale něčeho více spojeného s časem, ve kterém toho ovšem nepotřebujete stihnout co nejvíc. Burza možná, nebo třeba operační sál MASHE? Figurky se mohly dělit na doktory a sestry, hodiny odměřovat trvání operací, na konci kola by se svolávalo konzilium a místo karet provincií by byly karty proviantu, který sehnal obrýlený mladík s medvídkem, jehož nejmenujeme, abychom nemuseli platit autorské poplatky.

Karty hráčů mohly být kvalitnější (byť toto není bolístka zdaleka jen Kyvadla) a stupnice bodů promyšlenější, neboť v současné podobě se po nich žetony fakt blbě šoupou, ale o to lépe odskakují, když někdo drcne do stolu. Písek v hodinách se taky ne úplně vždycky přesype na první dobrou a hodiny samotné měly mít širší základny, aby nepopadaly, kdykoliv někdo už zase drcne do stolu.

Ovšem i přesto byste tuhle „časovku“ mohli a měli vyzkoušet. Kyvadlo fakt přináší (snad jako úplně první?) něco natolik nového, že si je lze snadno zamilovat, nebo jen velmi těžko nenávidět.

Kyvadlo