Kvantum: Malá kosmická cesta

Kvantum je hra pro děti, a nemáte-li v okolí ratolesti, kterých se potřebujete zbavit a současně je zabavit, klidně tuto recenzi přeskočte. Ale jde o další český zářez v deskoherním světě a považovali jsme za fér shlédnout na něj alespoň jedním tykadlem.

V tom správném věku jsem viděl sovětský takysci-fi film Velká kosmická cesta a byl jsem z něj nadšen; věřím, že kdybych o pár let dřív dostal Kvantum, byly by mé pocity podobné; takto mohu „pouze“ nezaujatě zhodnotit.

Kvantum Kvantumů

Kvantum je současně i jméno planety, na kterou potřebujete doletět se svojí figurkou – fakt by modely kosmotalířů stály o tolik víc? No nic, jedeme, totiž letíme dál.

Každý hráč dostane náhodně pět karet s mizemšťany a hlavně s čísly od jedné do deseti. Pak se otočí navigační karta – s číslem od jedenácti do dvaceti – a všichni musí co nejrychleji vyložit buď karty tvořící součet této hodnoty, nebo alespoň jednu kartu shodné barvy. Kdo je poslední, neletí, kdo nemá ani jednu vhodnou kartu, neletí, kdo se splete v součtu, neletí… a ti ostatní postoupí o počet vyložených karet.

Tím ovšem nekončíme: vyloženými kartami stejné barvy si časem můžete koupit další pohyb a stejnobarevnou postupkou dokonce zvláštní akci – například předběhnout prvního hráče. Jenže… Jenže do dalšího kola si můžete ponechat maximálně šest vyložených karet, za dvě červené karty vám kdokoliv může kteroukoliv kartu ukrást, a co si dolíznete do pětice v ruce pro další kolo, to vědí jen siamská dvojčata Štěstí a Smůla.

Mimozemšťané po prccích

Jak řečeno, je to pro prcky, eventuálně pro velké po hodně prccích. Ovšem kombinace nutnosti rychle počítat, povinnosti vyložit karty pouze najednou a nezbytnosti strategicky hlídat, které karty už proběhly a které ještě mohou být v balíčku, tvoří ve výsledku hezkou svižnou zábavu, proti které lze namítnout jen dvě drobnosti. Totiž že ve dvou je to přeci jen trochu nucené a ne úplně funkční, a že více obrázků mimozemšťanů na kartách by hře více slušelo – základních deset „rozmnožených“ pouze barevnými variantami připomíná warholovské hrátky s tváří božské Marilyn.

Je ovšem pravda, že než to ti, kterým je Kvantum určeno, pochopí, a než některým z nich začne vadit přemíra náhody, užijí si na svých malých (případně na druhé straně plánu ještě menších) kosmických cestách pravděpodobně mnoho zábavy; a tak to má být.

Kvantum