Tak nám proběhlo mistrovství světa v othellu v Praze, a jelikož o něm máme zatím zpráv asi tolik, jako Švejk o tom, kterýho to Ferdinanda vlastně zabili, pojďme se raději podívat, co to to othello vlastně je.
Othello je hra, která klame od začátku do konce; a nejen to – klame i původem a dobou existence. Rozehrajete ji, myslíte si, že dobře, deska se plní kameny vaší barvy – a pak přiloží soupeř šup dva tři svoje kameny, a vy můžete vítězství jen smutně zamávat.
Nic není pravda
Zkušení hráči během partie většinou poznají, zda se to pro ně vyvíjí dobře či nikoliv, ale začátečník se občas nestačí divit. A tak je to tu se vším: hra se nejmenuje othello, nepochází z Japonska a není nijak zvlášť stará.
Ačkoliv připomíná dámu či go, je poměrně mladá – vznikla na sklonku devatenáctého století v Anglii. Vymysleli ji pánové Lewis Waterman a John W. Mollett a nazvali ji Reversi, a ačkoliv je její úplně první vydání zahaleno tajemstvím, ví se, že v roce 1891 ji jako jeden ze svých prvních titulů vydal německý Ravensburger. Nicméně ani on ji nedokázal nějak zásadně prosadit a Reversi postupně upadala v zapomnění, až upadla docela.
Naštěstí ji nějakým záhadným způsobem znovuobjevili a v roce 1971 vydali Japonci, kteří ji přejmenovali na Othello. Název odkazuje na příslovečnou Shakespearovu hru, konkrétně na muže dvou tváří Jaga, neboť kameny v othellu mají také dvě tváře.
Othelier a ostatní
Kameny jsou totiž z jedné strany bílé a z druhé černé. Herní deska se nazývá othelier, má jednotnou, většinou zelenou, barvu a je rozdělena na 8×8 polí. Před zahájením hry leží na prostředních čtyřech polích kameny střídavě bílý a černý, a každému z obou hráčů náleží jedna barva. Držitel černé začíná a položí kámen tak, aby se mezi jeho dvěma černými ocitl alespoň jeden – ale postupně čím více, tím pochopitelně lépe – bílý kámen, který následně otočí „svou“ barvou nahoru. Pak hraje soupeř, přiloží „bílý“ kámen a zase otočí všechny, které tímto tahem získal. Některé kameny se takto obrátí v průběhu hry několikrát, a „uzavření“ platí případně i do více stran a i po diagonálách, takže situace na ploše se mění občas i velmi zásadně.
Když přišel Ivan
A to jsou téměř veškerá pravidla. Když hráč nemůže uzavřít žádný soupeřův kámen mezi své, tak hrát nesmí, když může, pak musí, i kdyby se mu to nehodilo. Čí barva má po zaplnění desky navrch, ten vyhrál v poměru jeho kameny vůči soupeřovým, tedy například 42:22. A také je hezké, že i když nejsou zaplněna všechna pole, a přitom ani jeden z hráčů nemůže smysluplně táhnout, nejde o remízu, ale prázdná pole se přičtou ke skóre vítěze.
Strategické chyby se zde nevyplácejí, neboť chytrým tahem lze získat i daleko přes deset kamenů hloupějšího protivníka. Jistá kamarádka, kterou jsem kdysi do tajů této hry zasvěcoval, ve chvíli mého zisku rohového pole a tím pádem i šestnácti jejích kamenů vyhrkla: „Cha, Ivan! Přišel nečekán nezván, kolečka otočil a mě tím probudil!“
Pro fanoušky šachu bude othello asi jen relaxačním cvičením, ale těm z vás, kterým při vyslovení slova strategie naskočí názvy typu Mars: Teraformace, Scythe či Rising Sun, je doporučujeme. Prajednoduchá a přitom nejednoduchá hra je bezvadnou alternativou k poněkud obehrané dámě a zajímavým zpestřením herního večera.
Navíc je to hra, na kterou jsou ochotny kývnout i ty ženy, které si jinak drží odstup od deskovek – nebo od vás. Ale stejně pozor, přeci jen se to jmenuje othello a jenom o Jagovi ta hra není…
Lewis Waterman, John W. Mollett: Othello (Reversi)
Počet hráčů: 2
Doba hry: 30 min.
Doporučený věk: 8 let
Čeština: pravidla ano, materiál bez textu
Vydal: Piatnik Praha s.r.o.
Cena: 599 Kč
