Kamionem po Česku a Slovensku: Malé vzdálenosti, malé poměry

Koho při hraní Kamionem po Evropě a hledání některých zatracených měst aspoň jednou nenapadlo, jak by bylo bezva jezdit kamionem po Česku? Stalo se – a není to tak docela jednoduché hledání, ani tak docela pohodové hraní.

Pro starší generaci je Kamionem po Evropě klasika, pro tu mladší jen jedna z mnoha her, která se jí možná při současné nadúrodě ani nedostala na stůl. Jelikož patřím – a to si přiznejte, dámy – ke generaci střední, zažil jsem dostatek cest náklaďákem po Evropě, abych byl zvědav na ty po Česku, a ano, Slovensku…

Ve zkratce ke zkratce

Dovolím si předpokládat, že naši čtenáři jsou se hrou Kamionem po Evropě jakž takž obeznámeni, kdyby ne jinak, tak proto, že na její znovuzrození před časem vyšla recenze i v těchto místech. Proto jen ve zkratce: jeden každý hráč si kupuje levné, eventuálně draží karty zakázek, načež musí se svým kamionem pomocí hodů kostkou dojet do daného města, naložit určitý počet kontejnerů, a odvézt je do města cílového. Kdo dokáže lépe plánovat trasy, lépe kombinovat náklady – neboť v jedné zakázce je 2 až 6 kontejnerů a míst na kamionu s přívěsem až 12 – a koneckonců i lépe házet kostkou, víc vydělá; a kdo dokáže vydělat nejvíc, ten vyhraje. (Tedy, vyhraje vždy v této hře, v životě to prý zdaleka tak absolutně neplatí, ale jsem pevně odhodlán to risknout…)

Do Českých Budějovic by chtěl jet každý

Kamionem po Česku a Slovensku (KČS) je podobné, hodně podobné, podobné bohužel až moc. Zůstaly kamiony, přívěsy, zakázky, kontejnery, prostě celá podstata hry, což je v podstatě dobře, protože díky tomu do ní vklouznete jako běženec do přívěsu. Stala se ovšem hrou pro dva, což je trochu diskutabilní – při daném rozsahu území a počtu zakázek je to logická volba (a na krabici správně zvýrazněná), ale rodinám tím pádem zase zbyla jen ta Evropa a malým dětem se tak velký svět nedá přibližovat slovy: „Kudypak bys jel do Českých Budějovic za babičkou?“. (Respektive dá, vyměníte-li ČB za Zürich, ale přiznejme, že mnohem víc dětí má prarodiče po Česku než ve Švýcarsku.)

Ostatně k zeměpisu: autoři se mohli omezit a vymezit jen na českou kotlinu, ale přidali i už-ne-bratry Slováky. No, proč ne. Starší zavzpomínají, mladší objeví ono podivné území mezi námi a Ukrajinou, a střední generace může pojížďkami pod Tatrami s jen občasným výletem do Čech partii bez potíží vyhrát.

Euro za korunu

Nyní k tomu, co se nám na KČS nelíbilo. Jelikož peníze jsou vždy až první v řadě, tak peníze. Ve hře zůstala nápodoba eurobankovek! Jistě, logická námitka může znít, že jelikož je možné používat KČS jako rozšíření pro KE, je zapotřebí mít shodné peníze, ale náš logický protiargument říká, že pravidla k propojení obou her ani nezmiňují nutnost smíchat peníze dohromady. A i kdyby se ve větším počtu hráčů bankovek nedostávalo, nebyl by přece takový problém postavit korunu na roveň euru – aspoň pro jednou…

Ani možnost rozšíření nás příliš neuchvátila. Dejme tomu, že máte doma tak velký stůl, abyste mohli bez potíží „rozložit oba herní plány vedle sebe“ a ještě se k nim se svými komponenty všichni vešli. Všechny zakázky se zamíchají dohromady a z evropského plánu na československý se sjíždí na políčkách Praha – Brno – Bratislava; obdobně i zpět. Jenže návod umožňuje také návrat do Evropy přejetím hranic na československém plánu a následným umístěním kamionu do jakéhokoliv města daného státu v Evropě! Ne do přímo určeného (jako příklad vizte letecké trasy na okrajích plánu ve hře Pandemic), ani do toho nejbližšího hranicím, ale jakéhokoliv. Logiku to nemá a zeměpis si balí buchty do uzlíčku a odchází směr Star Trek; Scotty, paprskněte mě do Rostocku.

Dále tu zůstala klasická šestistěnná kostka. S její pomocí ovlivňovala náhoda už hru v Evropě, ale v tuzemsku má vyloženě hody. Malé vzdálenosti vedly deskové geodety k tomu, že žádné město není od vedlejšího dále než čtyři úseky. Takže když vám třikrát po sobě padne jednička (a to se nám stalo, ne že ne), nemusíte se do svého cíle dostat, zatímco když soupeř hodí čtyřku, pětku a šestku, navštíví kýžené lokality hned tři. Proti tomu by ani stratég Pattonova typu nic nezmohl. (A přitom stačilo namalovat na stejnou kostku dvě jedničky, dvě dvojky a dvě trojky…)

Málo z mnoha a mnoho z mála

Neradi bychom, aby naše nepříliš příznivé hodnocení KČS vyznělo špatně pro celý princip této kamionové hry a pro čtenáře, kteří s ní nemají zkušenosti. V jednoduchosti je krása a základ – Kamionem po Evropě – je přes svoji dobu vzniku i dnes bezva přestupnou hrou mezi člověčem nezlob se a moderními deskovkami doslova pro všechny generace. Česko-Slovenská varianta se ale opravdu příliš nepovedla, jakkoliv stačilo málo, aby se z ní vytěžilo mnoho. To se ale nesmí šetřit na nepravých místech, ani myšlením, ani barvami – jeden z kamionů je stejně křiklavě oranžový jako kostičky kontejnerů.

Tak snad příště, neboť potenciál pro růst po vzoru Ticket to Ride tento Kamion určitě má.

Kamionem po Česku a Slovensku