Jako kluk jsem nedokázal najít na obloze konkrétní souhvězdí. Vždycky na ní bylo tolik hvězd, že i z Malého vozu dokázala moje fantazie vytvořit celý cirkusový vlak včetně houpaček. S věkem se mi ale v hlavě rozjasnilo, nebe se naopak zatáhlo smogem světelným i skutečným, a protože venku přituhuje, je lepší spojovat hvězdičky na stole u ústředního topení.
Sympatické na Hvězdokupách je už to, že jsou původně české. Dvojnásob pak fakt, že se dají hrát, i když vypadne proud, nebo hůř, když rodiče zhasnou. (Proud dříve či později zase pustěj, ale ještě jsem neviděl mamku s taťkou, kteří by po přání dobré noci tiše vycouvali z pokoje, aby své potomstvo nerušili od hry.) Ale popořadě.
Pasák Měsíček
Do začátku dostanete kartu souhvězdí, které musíte na herním nebi vytvořit. Hod osmistěnnou kostkou vám nabídne dvě čísla, ze kterých si můžete jedno vybrat, nebo hodit znovu, a pak už si vybrat musíte. Následně žeton s hvězdičkou do ruky a umístit jej na některé čtvercové pole tak, aby sousedil právě s tolika hvězdami, kolik vám udalo číslo, a současně aby vám pomohl k vašemu souhvězdí.
Teoreticky – neboť si všichni hráči navzájem vidí do karet – můžete soupeřům i škodit, ale hvězdy přibývají rychle a spíš vám k vítězství pomůže budování vlastního souhvězdí, než rozbourávání těch cizích.
Víc než protivníci vám asi bude překážet Měsíc – od začátku hry součást oblohy. Nemůžete s ním počítat jako s hvězdou, nemůžete ho na rozdíl od hvězd přesunout, nemůžete s ním dělat prostě vůbec nic. Milý a zodpovědný pastýř hvězdiček z mnohých pohádek se tady mění v pasáka nezúčastněně pozorujícího noční cvrkot a postávajícího zrovna v místě, kde jej absolutně nepotřebujete.
Benevolentní pravidla vám povolují „postavit“ souhvězdí v jakémkoliv úhlu, ba dokonce i zrcadlově převrácené, což se nám trochu nezdálo, ale pravidlo všech pravidel o tom, že žádné pravidlo není striktním pravidlem, je v návodu podrobně popsáno, takže máte zcela volné ruce a oblohu…
Namrzlá romantika
Tušíte správně, podstatou hry je co nejdříve rozpoznat v houfu hvězd to své souhvězdí. Přitom daný okamžik je vcelku nenápadný: nějakou dobu je hvězd málo, pořád málo, ještě málo – a najednou jeden hráč přes druhého hlásí klíč, vodopád či píďalku, nebo nějaký další obraz ze své karty. (Jen část karet zpodobňuje skutečná souhvězdí, zbytek je fantazie a/nebo obloha v nějaké vzdálené galaxii.)
A teď pozor: i když zhasne elektrárna nebo rodiče, můžete hrát dál. Stačí si součásti hry předem nasvítit a fosforeskující barva vám vytvoří nádhernou hvězdnou oblohu, ze které vás nebude bolet za krkem. Vypadá to opravdu krásně a doporučujeme si to vyzkoušet.
Hvězdokupy jsou příjemnou, jednoduchou a rychlou hrou, která asi nebude bavit každého (právě pro svou jednoduchost), ale pochybujeme, že by někoho urazila. Jako velmi vhodná se nám jeví do rodin s dětmi, tím spíše, že s ohledem na věk jednotlivých členů lze pravidla uzpůsobit nastavitelným časovým limitem (k dispozici jsou přesýpací hodiny i aplikace na webu). A o tom, jak vhodná je tato deskovka do současných měsíců, kdy venkovní romantika hvězdné oblohy začíná namrzat, už řeč byla…
P.S.: Pozor, přesýpací hodiny jako jediné nesvětélkují – pokud je chcete používat při temné variantě hry, hajdy ven nachytat, usušit a namlít několik posledních světlušek.
Hvězdokupy
Autor: Pavel Tatíček
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2 – 6
Doporučený věk: 8+
Doba hry: 20 min.
Cena: 699 Kč
