Vampire – The Masquerade Bloodlines

Pokud jste hráli první díl, určitě jste už tehdy byli uchváceni. Hrát za pořádné upíry se jen tak nepoštěstí. Oproti prvnímu dílu jsou zde samozřejmě změny. Jste sám, žádná skupinka. Vylepšování postavy je docela primitivní a žádné velké nároky na mozek si neklade. Už ze začátku stačí jen vybrat si klan (pokud na tom tedy nejste tak špatně, že si vše necháte vybrat dle položených otázek), rozhodit pár bodíků a můžete začít tutoriálem.

RPG

Když už jsem u postavy, na výběr jsou samozřejmě klany Brujah, Gangrel, Malkavians, Nosferatu, Toreador, Tremere a Ventrue. Každý má svá pro a proti. Některý se zaměřuje na boj, jiný na slídění, další na čarování nebo svým charisma ovládá lidi. Všechny jsou dobře popsány a doporučuji se podívat předem na všechny schopnosti, které jsou jim dány do vínku. Dále můžete rozdělovat zkušenostní body v průběhu hry do atributů od fyzických po mentální. Většinou ovlivňují dvě schopnosti, třeba síla unarmed a meelee combat (nebudu překládat, stejně je vše v angličtině a správný upír své možnosti zná :-)). Potom máte abilities dodge, computer, stealth, investigation atd., ty také ovlivňují jednu až dvě schopnosti. No a zůstávají feats, což jsou už samotné vlastnosti typu meelee, defense, lock picking, persuasion atd., jež jsou ovlivňovány právě výše zmíněnými možnostmi, nebo samostatně.

Každý klan má tři různé „magické“ disciplíny. Od neviditelnosti, rychlosti, aury strachu až po třeba uvaření krve protivníkům tak, že vybouchnou. Dobře se na ně podívejte, já jsem hrál za Toreadora, který měl možnost vidět všechny aury postav okolo, rychlost a auru strachu. Asi v polovině jsem toho litoval, že si nemůžu užít pořádně bojů, ale ke konci jsem byl spíše rád. Protože když jsem měl rychlost a auru strachu na páté úrovni (maximální u všech schopností), tak byla radost pobíhat mezi lidmi jak ve stádu ovcí a šimrat je katanou. Samotný strach byl ke konci hodně silný, protože snižoval u protivníků streght, dexterity a perception, takže vás protivníci nejsou schopní zasáhnout.

Příběh

Teď bych se vrhl na samotnou hru. Začínáte jako naprosto nový člen Kindred (tak si totiž my, upíři, říkáme). Chudák, co vás proměnil, bude o hlavu kratší a ani jeho regenerace ho nezachrání. Protože ve světě vládne Masquerade, upírský zákon. A v něm je i dodatek, že mít „děti“ musí být schválené. Masquerade vás bude provázet celou dobu hry. Nesmíte se ukázat obyčejným lidem, používat na veřejnosti své schopnosti, vysát někoho až do sucha, prostě musíte zůstat nenápadní, pro lidi jen mýtem. Pokud jste v lokaci, kde tyhle omezení neplatí, tak se vám zobrazí ikona zbraně a tam se můžete vyřádit do sytosti.

Po úvodním tutorialu budete vrženi do Santa Monicy a začnete samotnou hru. Budete mít svůj vlastní byt, počítač, kam vám budou chodit maily, poštovní schránku, prostě normálka. Na autobusových zastávkách jsou mapy každé části města, takže se neztratíte. Po prvotním rozkoukání se seznámíte s pár postavami, dostanete různé úkoly a pravé RPGčko může začít. Doporučuji napřed bojovat beze zbraní, protože máte hodně účinné kopy i údery a pokud neovládáte boj se zbraní, tak se s ní budete jen tak ohánět a účinnost žádná. Každopádně Santa Monica je takové romantické místečko, kde kolem stojí kurvy, u barelů se ohřívají homelesáci a sem tam se objeví  polda. Vyjadřování postav je přesně takové. Hra se žádnému slangu a nadávkám nevyhýbá a někdy narazíte na moc pěkný výraz, který si můžete zapsat do svého slovníčku :-).

Děj je na jednu stranu nelineární, na druhou zase hodně. Můžete v každé sekci provádět co chcete, plnit menší úkoly, sbírat bodíky a zlepšovat se, ovšem pokud neuděláte určité povinné questy, tak se dál nehnete. Ale volnost je docela slušná a nestane se, že byste nevěděli, co dál. Už samotné prozkoumání všech budov zabere spoustu času. Při první návštěvě klubu zůstanete minimálně dvacet minut, to mi věřte. Super hudba (k té se ještě vrátím), kočky všude okolo, a když se ještě přidáte na parketu a lidi kolem vás udělají kroužek, tak zůstanete jen tak hledět.

Santa Monica je vyloženě rozjezdovým místem. Až Downtown se více zapojuje do příběhu a vy v něm hrajete prim. I když až skoro do konce nevíte, jak vše dopadne. Protože jste jako mezi mlýnskými kameny. Začnete sloužit princi z Camarilly, potom se dozvíte něco o Anarchs a do toho všeho po vás jdou šílenci jménem Sabbat, kteří svou zvířecí stránku využívají více. Každá ze stran má své cíle a vy nevíte, kam se přidat, protože jste úplný nováček a každý vás využívá. Ke konci začíná být vše jasnější, ale opět se do toho připletou další individua, takže jste ve všem sám až téměř do konce. Příběh je velmi dobře promyšlený, i když postavený na základech starých jak samotná civilizace. Ovšem velmi rádi se jím budete proplétat.

Teď se vrhnu na hru z jiného pohledu. Začnu grafikou. Je na source enginu jako Half-Life 2, takže si opravdu není na co stěžovat. Vynikající okolí a postavy. Až uvidíte ty kurvičky a ženské v klubech, tak si budete přát opravdu se tam ocitnout, to mi věřte! Jedním slovem, paráda a není si na co stěžovat.

Hudba

Tak tady bych se pozastavil. Protože tvůrci povybírali naprosto skvostné songy. Stačí třeba dojít na pláž a z rádia se pohrnou tóny Lacuna Coil. Nebo si můžete poslechnout i Tiamat, Daniel Ash, Ministry, Die My Darling, Chiasm aj. Hudba dokonale doplňuje atmosféru a sám jsem se často zastavil, vyhulil repráky a poslouchal.

Hratelnost, ovladatelnost

Ovládání je jednoduché. Máte pár tlačítek na pohyb, pár na zbraně, schopnosti atd. Nic těžkého a nebudete s ním mít žádné problémy. Hratelnost opět nemá žádná velká proti. Někdy možná při bojích trochu soupeříte s otáčením kamery, ale nic hrozného. Stačí se kolem sebe párkrát rozmáchnout a je po všech potížích. Můžu vám říct, že jakmile začnete hrát, těžko se od monitoru odloupnete. Co se týče doby, počítejte, že takových 40 hodin u hry určitě strávíte, což je v dnešní době slušná porce zábavy. Podíváte se do mnoha a mnoha lokací, přes města, hřbitovy, strašidelné domy, kanály, hnusné slumy, dokonce se projedete i lanovkou do parku. Variabilita je skvělá.

Abych vám dal pár rad do začátku. Opravdu se detailně podívejte, kdo co umí a co se vám bude nejvíc líbit. Stejně nejradši budete mlátit kolem sebe, ale hra není na boji založená. Je možné se plížit a být neviditelný. Záleží na vás. Někdy se stane, že na boj budete čekat delší dobu. Co se týče zbraní, já jsem preferoval ty na blízko. Míření puškou není úplně nejsnažší. Snad jen brokovnice se někdy hodila. A na konci není k zahození ani plamenomet. Ale pobíhat mezi protivníky třeba s urvanou rukou a mlátit s ní do cizích hlav, má svůj půvab :-). Proto se věnujte meelee a nějakou dobu vám bude stačit na páté úrovni. Stamina také není od věci, ale později si brnění slušně vylepšíte oblečením. Nezapomeňte v Downtownu projít nemocnici a potom si ve dvou zmíněných lokacích nenechte uniknout dva artefakty. Jsou dost slušné.

Hra samotná často i hodně pobaví a sami budete nahrávat pozice, abyste zjistili, kam různé odpovědi povedou. Nenechejte si uniknout v Santa Monice v nemocnici polomrtvou pacientku a dejte jí napít své krve. Postupem času pochopíte proč a docela si s ní užijete zábavy :-).

Soustřeďte se i na své disciplíny. Dokážou hodně pomoci, a na pátém stupni to je teprve síla! Co se týče peněz, někdy jich byl nedostatek, ale většinou ne dlouho. Pokud se nechcete soustředit na střelné zbraně, vůbec je nekupujte. Snad jenom nějaký ten colt, který vám pomůže sejmout pár hlav na dálku. Zbytečně za to utrácíte a později třeba budete chvíli čekat, než našetříte na zbroj nebo jinou věcičku. Co se týče zásob krve, měl jsem po celou dobu jen to, co jsem našel, a nikdy nekupoval. Šlo to, protože je začnete pořádně používat až na konci při soubojích s bossy.

Jo, bossové

Kapitolka sama pro sebe. V China Town ve skladišti ryb je dle mého názoru nejtužší boss, ale zabít jde také celkem lehce. Každý z bossů má něco, co překvapí. Souboje s nimi patří k těm vydařeným, ale nějaký větší zátuh příliš nehrozí. A když si nebudete s něčím vědět rady, pomůže trocha štěstí.

Nedostaky

Je čas zaměřit se také na nedostatky. Nic přece není bezchybné, ne? Bugům se tvůrci úplně nevyhnuli. V Downtownu jsem vlezl do kanálu a vždy po vylezení (i po patchi) jsem se ocitl jakoby v jiné dimenzi a padal jsem úplně pryč z města. Jak kdybych letěl vesmírem a vzdaloval se od celé lokace. Pomohla až pozice před kanálem a potom to šlo. Také pokud se podíváte těsně u zdi zešikma, tak textury dělají divné věci. Některé úkoly jsem nemohl splnit, protože jsem se nemohl dostat do počítače na mail a pár podobných chybek se pořád ještě najde. No, snad to spraví další patche. Také se hodí mít giga RAM. Neustálé nahrávání lokací na mých 512 MB RAM po čase začne mírně řečeno štvát. Domy a podobné menší partie jsou v pohodě, ale města jsou někdy fakt síla.

Schopností mohlo být více, první díl byl naprostý opak. Tady stačí, když se soustředíte na důležité atributy, a ve finiši už si budete jen tak vybírat, co si tak zvýšit. Škoda.

Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic jiného mě nenapadá. Takže pokud si chcete zapařit hodně dobré RPGčko, které vás dlouhou dobu zabaví a zaujme po všech stranách, Bloodlines není to pravé – to fakt nemůžu říct. (Jak by podotkl Cimrman) 🙂