Úvod do světa Magic: The Gathering

V roce 1993 dostal americký matematik Richard Garfield zajímavý nápad – inspirován populárními sběratelskými kartami hokejistů vytvořil podobné karty ze světa fantasy. Mezi nimi a jejich předchůdci byl jen jeden, ale o to podstatnější rozdíl – Magic, jak byly karty nazvány, nebyl jen o sběratelství, ale také o hraní.

Po více než deseti letech, kdy MTG vydala firma Wizards of the Coast (kterou známe především díky úspěšným knižním sériím DragonLance a Forgotten Realms), si tato karetní hra získala více než šest milionů aktivních hráčů. Ty již najdeme téměř po celém světě, především díky faktu, že karty jsou vydávány v angličtině, což dává hráčům možnost zahrát si i s protivníkem odlišné národnosti. Překlady karet do dalších jazyků, například němčiny nebo francouzštiny, sice už běží, ale zatím zdaleka nedosáhly popularity svého anglického protějšku.

Pravidla

Na první pohled se pravidla MTG mohou zdát velmi složitá. Vždyť jen návod, dodávaný ve většině startovních balení, obsahuje text na kompletní straně formátu A2. Ale už po několika hrách, kdy se pomalu, ale jistě začínají osvojovat základní kroky, se nezdají tak obtížná.

Svět Magicu se dělí do pěti barev – bílé, černé, modré, zelené a červené.

Bílá: Barva řádu, spravedlnosti, víry, naděje a léčení. Bílé bytosti jsou převážně různí vojáci, rytíři, paladinové, léčitelé, klerici a andělé. Bílá barva je zaměřena především na obranu, proto jsou bílá kouzla většinou zaměřena na ochranu vlastních bytostí nebo přidávání životů. Bílou manu vyrábějí pláně, nepřáteli bílé jsou černá a červená.

Černá: Barva smrti, rozkladu, hniloby, záhuby a záhrobí. Černé bytosti představují nemrtví, krysy, upíři, přízraky, démoni, atd. Černá barva prezentuje v této hře přímé zabíjení nepřátelských potvor a navracení vlastních zabitých zpět do hry, proto černá kouzla nejčastěji zabíjejí soupeřovy bytosti, vyhazují mu karty z ruky nebo oživují vlastní zabité bytosti. Černou manu vyrábějí bažiny, nepřáteli černé jsou bílá a zelená.

Červená: Barva ohně, násilí, války, zkázy a krve. Červené bytosti jsou například goblini, orkové, trpaslíci, obři nebo draci. Červené karty se zaměřují především na rychlost a agresi, tudíž bývají červená kouzla zaměřena na zraňování soupeře nebo jeho bytostí. Červenou manu vyrábějí hory, nepřáteli červené jsou bílá a modrá.

Modrá: Barva vody, vzduchu, iluzí a mysli. Mezi modrými bytostmi najdeme různé vodní tvory, létající obludy nebo čaroděje. Modrá je barvou manipulace a modrá kouzla umějí rušit soupeřova kouzla, kontrolovat jeho karty nebo mu vracet vyložené karty na ruku. Naproti tomu můžou i pomoci s lízáním nových karet. Modrou manu vyrábějí ostrovy, nepřáteli modré jsou zelená a červená.

Zelená: Barva přírody, života, růstu a bujení. Zelené bytosti jsou elfové, druidi, dryády a rozličná stvoření z hloubi hvozdu. Zelená barva zde symbolizuje čistou brutální sílu a energii, proto jsou zelená kouzla nejčastěji zaměřena na posilování nestvůr a na přidávání many. Zelenou manu vyrábějí lesy, nepřáteli zelené jsou černá a modrá.

Každé kouzlo požaduje zaplacení několika man (viz Typy karet) ve své barvě a několika dalších man libovolné barvy. Existují i vícebarevná kouzla, za něž je třeba zaplatit manami více různých barev, naproti tomu artefakty jsou bezbarvé a platí se za ně manou libovolné barvy. V některých edicích se vyskytují i kouzla, za která je třeba zaplatit manou jedné ze dvou stanovených barev (např. modrou nebo bílou).

Typy balíčků

PCD: Předpřipravený balíček, se kterým lze ihned hrát. Obvykle velmi slabý a vhodný pouze k osvojení herních pravidel a strategií.
Booster: Balíček 15-ti naprosto náhodných karet, vždy obsahující jednu vzácnou. Vhodný pro rozšíření hracího balíčku, nebo pro případné obchody a výměny.

Pro zkušenější hráče už také není problém okopírovat balíček od vítězů nějakého turnaje – k tomuto účelu slouží webová stránka www.deckcheck.net. Začínajícím hráčům se nedoporučuje, protože nejenže takové balíky nejsou právě nejlevnější, ale nezkušený hráč také nemusí pochopit jejich podstatu a strategii.

Začátek hry je to nejjednodušší – každý hráč si ze svého hracího balíčku, který obvykle obsahuje 60 – 80 karet, po rozmíchání lízne 7 vrchních karet. V případě, že mu nepadly dobře, může využít pravidlo zvané mulligen – karty, které si lízl, vrátí do balíčku (neboli knihovny), ten zamíchá a lízne si znovu. Tentokrát ale jen 6 karet. Tak může pokračovat i dále, vždy o kartu méně, ale doporučeno je to jen v případě skutečně tragické ruky.

Typy karet

Land: Karta dodávající „manu“ – jakousi energii, kterou platíme všechna kouzla.
Creature: Bytost, vhodná do boje.
Sorcery: Kouzlo, které lze zahrát jen ve vlastním kole.
Instant: Kouzlo, které lze zahrát kdykoliv.
Enchantment: Aura, která obvykle posiluje naše bytosti, nebo nám dává různé výhody.
Artifact: Obvykle podobné enchantmentu – karta posilující bytosti nebo dávající výhody ve hře.

Karta bytosti se rozděluje na tyto části:

Necreaturové karty jsou relativně stejné, pouze neobsahují sílu a typ bytosti.

Po líznutí sedmi karet hráči odhalí spodní kartu balíčku. Ten, čí karta má vyšší manovou hodnotu, má možnost vybrat si, kdo začne (tento proces může nahradit hod kostkou nebo slovní domluva). Pokud je cena stejná, pokračuje se odhalením náhodné karty z balíčku. Každý hráč může v jednom kole vynést pouze jeden land. Pokud mu v prvním kole nepadne karta, které k zaplacení stačí jedna mana, jeho tah obvykle končí.

Fáze kola

1. Untap – Hráč odtapne své karty (uvede je do chodu pohotovosti).
2. Upkeep – Začátek kola.
3. Hlavní fáze – Lze vykládat landy a vynášet bytosti nebo sorcery.
4. Bojová fáze – Útok.
5. Hlavní fáze – Lze vykládat landy a vynášet bytosti nebo sorcery.
6. Konec

Více se dozvíte v pokračování tohoto článku, které je ale zatím pouze v teoretické rovině. 🙂

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. medžiky… těch peněz… těch hodin 😉 hra, které jsem propadl jak hříšník peklu.

  2. Regis
    S tou první částí tvého komentáře souhlasím, s druhou nikoliv. Za ten necelý půlrok, co jsem Magic hrál, jsem za něj utratil přes dva tisíce korun 🙂 A pak mě to najednou přestalo bavit.

  3. Já si vzpomínám, že mi to vydrželo celou základku i poté. Začínal jsem s pátou edicí v době, kdy žádné oficiální ceníky neexistovaly, ale je pravda, že to strašně lezlo do peněz. V poslední odbě si Magic zahraju už jen párkrát ročně, změna designu karet byla zbytečná a kvalita posledních edic mne příliš nepřesvědčila.

  4. Zendikar jako poslední edice se mi zdá povedený dost, má nápad, styl i velké možnosti pro stavbu úplně nových balíčků. Bohužel před ním bylo opravdu dost dlouho prázdno.

  5. Vidíš Dann, mne práve Zendikar nesadol, kdežto Alara block a Shadowmoor block bol moc fajn

  6. Vícebarevný balíky nemusím, takže u Alary jsem se nepozastavoval. Shadowmoor je zase něco jinýho, Kithkini jsou můj nejoblíbenější balík 🙂 Zendikar mi zase dal šanci postavit čistě černou, kterou sem už dlouho chtěl.

  7. kartičky jsem nikdy nehrál, ale vzpomínám si, že jsem kdysi četl tetralogii ze světa Magicu a i když to byl nepochybně brak, navíc velmi špatně redaktorsky zpracováný, tak svůj účel splnil a byl to velmi zajímavý svět a jeho podání bylo velmi efektivní

  8. přidávám se k Regiosvi, tolik peněz, tolik času, tolik otravování s dopravou na turnaje, ale naši byli tak nějak vycepovaní, páš jsem předtím asi na rok, dva hrál Doomtrooper, sice nijak extrovně, měl som asi jen záklaďák a pár boosterů, ale bylo to terno non plus ultras, rád na něj vzpomínám

  9. já začal s edicí Portal, někdy v roce 1997, přes léto jsme to hráli s kamarádem a oba tomu propadli, jenže má tehdejší práce mi nějak finančně nepřála se téhle zábavě věnovat, tak jsem ji nechal volně plavat, až nedávno, s devátou edicí, jsem ji oprášil a jsa teď podstatně bohatší než tehdy, dnes už krom času překážky nejsou 🙂 naučil jsem medžiky hrát ženu a neznáme dnes lepší způsob jak realizovat čestné osobní souboje 😀

  10. 2 Shadowulf:
    “Medžikům” jsem horko-těžko odolala (přece jen to nebylo v češtině;-)), ale Doomtrooper mě taky stál nějaké peníze. Nakonec jsme si s bratrancem začali vyrábět karty vlastní (hlavně speciální hrdiny a předměty:-)), to byla skoro stejně dobrá zábava jako samotné hraní a ušetřili jsme:-).

Zveřejnit odpověď