The Longest Journey

Hra, která změní váš pohled na adventury, hra, která je prý nejlepší adventurou za posledních 10 let (!!). Nezbývá mi, než s oběma těmito tvrzeními souhlasit. The Longest Journey, ačkoli již starší titul, je stále tou nejpříjemnější a nepohodovější hrou, jakou jsem v dosavadním životě hrál. Podle mého názoru by si zasloužila ocenění za nejlepší adventuru historie, alespoň zlatý Tip Fantasy Planet (kdybychom zavedli něco jako 11/10) a hlavně respekt a ocenění všech, kteří adventuřením pohrdají.

Tak předešlý odstavec jsem vymýšlel už od chvíle, co jsem si TLJ zakoupil. A proč? Protože je tak těžké tuto hru popsat. Pokud se totiž přenesete přes v dnešní době nepochopitelně zpracované postavy a několik nepovedených animací a filmečků, naskytne se vám naprosto neocenitelný zážitek. Zážitek, který se neopakuje, zážitek, který ve vás zůstane, ať jste muž nebo žena (chlapec/dívka), gay nebo lesbička, militantně založený nebo feministka, s odporem k počítačovým hrám nebo k fantasy a sci-fi vůbec. Pokud se dokážete dívat a pohybovat myší, bude se vám The Longest Journey líbit. Až tak je tahle hra působivá. A máme za sebou druhý pokus hru shrnout, ale jak vidíte, jen tak to nejde… začneme tedy normálním recenzentním stylem, i když nejspíše nebude to, co by si TLJ zasloužila.

Příběh: The Longest Journey je adventura. A jako každá adventura má silného hlavního hrdinu. Ehm, tedy, vlastně křehkou a v mezích počítačových her přitažlivou hrdinku (rozhodně mi přišla přitažlivější než Kozy a Olovo Klárka Krovková), ale slintat u počítače nebudete, na tom TLJ založena není. Nejdůležitější složkou adventur je příběh. A příběh je v TLJ asi tím nejlepším. Propracovaný, nenudící, překvapující, krásný, tak asi nějak ve zkratce, ale více o něm z mé klávesnice nečekejte. Pokud je někdo tak hanebným recenzentem, že prozradí byť jen částečku příběhu TLJ, nepovažuji ho za člověka s dostatečným respektem k  tak překrásné hře. Prozradím snad jen to, že celý příběh hry stojí na představě dvou světů. Ale to je všechno!!!! Nic víc už nezvíte! Prozradit příběh jakékoli jiné hry je jen na uvážení čtenáře a recenzenta, ale zde by to bylo kacířství. Příběh TLJ je příběhem vhodným pro lidi se zlomeným srdcem (zrovna jsem zažíval podobnou krizi když jsem tuhle hru hrál, proto mě asi tolik zasáhla) nebo jinými citovými problémy, protože v průběhu hry hlavní hrdinka April Ryanová řeší lidské problémy, aby nakonec zjistila, že stejně bude muset svůj svět opustit (sakra! To byl příběh!!! No nic, snad se nic nestalo…:)) a tak vidíte jak se její charakter mění společně s jejím náhledem na svět. Začátek hry je v podstatě velice rozvláčný a nenápadný- povídáte si s lidmi, ale nedozvíte se nic z minulosti postavy, nic o okolí, nic o Zemi, na které se začátek hry odehrává… prostě nic. Všechno k vám bude putovat útržkovitě, po kouscích a drobcích, a všechno si budete skládat ve své fantazii. A to je druhý aspekt TLJ, který mě na ní překvapuje- nutí vás přemýšlet, i když zrovna nemusíte. Pořád totiž při hraní přemítáte Jak asi funguje tohle? A jak támhleto? A co tam dělá támhleten člověk? Vše je pak dokresleno tím, že hrajete bez jakéhokoli omezení nebo ohrožení, nic nemůžete zkazit, nic nemůžete dohrát do neřešitelného konce. Dohrajete a vyřešíte všechno ve hře, jen jde o to, jak rychle…

The Longest Journey je point&click adventura. Máte sice inventář, ale taktiku použij všechno se vším a když to nepůjde tak ještě jednou, tady využijete jen jednou (Aféra GUMOVÁ KACHNIČKA V The Longest Journey, aneb jeden  z  největších zákysů v historii:)). April nikdy nezemře, hra nekončí “jen tak” (pokud vám neexne kompík nebo hru normálně neopustíte přes menu:)), je to plynulý a extrémně chytlavý proces. Všechno je vám hozeno před nos a ´dělej si s tím, hráči, co chceš´. I když je všechno nalinkováno, nikdy jsem si zřetelných bariér mého jednání nevšiml. Proto máte z každé vyřešené peripetie tak ohromnou radost.

Grafika: TLJ je přecijenom z roku 2000, proto nečekejte naprostou dokonalost, ale je to rozhodně kvalitně zpracovaná hra, včetně renderovaných částí. Postavy jsou bohužel jen o málo lepší než v podobně postižené adventuře Blade Runner – jedním slovem otřesné. Přesto ale nejsou na škodu, alespoň si jich na obrazovce všimnete. Není to ale důvod na hru zanevřít, to by byla strašlivá chyba! Jinak je totiž hra opravdu nádherná a dechberoucí. Všechno je tak krásně fantaskní a neuvěřitelně snové, že se do toho opravdu ponoříte.

Atmosféra. Je druhou nejsilnější částí hry vedle příběhu. Neuvěřitelně rozmanitá prostředí, která by některá vydala na samostatnou adventuru, se střídají s vyrovnaností a citem. Proto se od hraní neodtrhnete dobrovolně. Snad jen po nějakém záseku. Délka hry je akorát taková, aby jste nebyly ochuzeni o pocit zklamání po jejím dohrání, ale právě taková, aby jste si neřekli, že to za to nestálo. To si sakra piště že to za to bude stát!!!! Možná vám tahle recenze přijde až moc vychvalovací… ale uvidíte sami. Pokračujeme.

Zvuky a hudba ve hře jsou profesionální, zvláště namluvení je na jedničku s hvězdičkou. Samotná hudba nepřekvapí, ale neurazí a v žádném případě nenudí. Zvuky jsou výstižné a mám pocit, že i když si někteří lidé myslí, že se zvuky se v dnešní době už nedá nic zkazit, věřte, že jen tak naplácat zvuky do TLJ by změnilo atmosféru celé hry k nepoznání, protože ten, kdo zvuky do TLJ vyráběl a sháněl (neplést vyráběl s přímo VYRÁBĚL), měl talent a odhad, díky kterému se někdy budete až divit, co se to z vašich repráků line. Stačí ale jen okem zavadit o obrazovku a všechno do sebe zapadne, aniž byste se nějakým způsobem vytrhli ze soustředění na hru. To je vlastnost, kterou nemá každá hra, ba ani každá druhá. A tenhle typ zvukového a hudebního doprovodu se přesně hodí pro adventuru.

Hratelnost a replayabilita. Hratelnost je skvělá, ze začátku vše záleží na schopnosti analyzovat rozhovory a umět si poradit s inventářem, později na schopnosti logického myšlení a umění pospojovat si to, co jste se dozvěděli předtím. Hra má všechno co potřebujete k tomu, aby jste se k ní vrátili – deník hlavní postavy, speciální odměny za dohrání a neopakovatelnou atmosféru. Proto všichni opravdoví a alespoň minimálně romanticky založení hráči adventur si tuhle hru rádi zahrají znova. Sice nehraju adventury denně, ale přesto jsem si musel TLJ zahrát ještě jednou. Moc této hry vás spoutat je úchvatná.

Kromě grafiky postav tu máme ještě jeden mínus. Tím je sice pro někoho nepatrná, ale nutná překážka – znalost angličtiny. A to angličtiny na velice vysoké úrovni. Musíte mít schopnosti prohrabat se slangovými výrazy a různě rychlými a zastřenými či pozměněnými hlasy. To společně s ohromnou délkou některých dialogů a občas i překvapivě hutných monologů může odradit neznalce anglického jazyka. Můžu vám říct, že jedničky na vysvědčení z angličtiny neznamenají, že TLJ dohrajete bez návodu v pohodě, chce to hodně vysokou nástavbu… Mnoha lidem tedy nezbyde, než se shánět, zda-li někdo nevytvořil český překlad.

Konečně jsem to ze sebe dostal. Alespoň krátký nástin dokonalosti hry, která důstojně zakončila éru adventur dvacáteho století. A nejen to. Pokud hrajete adventury alespoň občas a alespoň minimální sympatie k nim ve vašem srdci jsou, odmítla vás přítelkyně a máte chuť trochu si zapřemýšlet, vzhůru do toho!!! Tahle hra si vás získá, a to natolik, že na ní určitě alespoň několikrát budete vzpomínat a hry budete rozdělovat na Po TLJ a Před TLJ, protože žádná zatím nedokázala tolik zasáhnout hráčovo srdce a mozek v tak příjemné harmonii. Vzdejte hráčský hold tvůrcům této hry!

SCREENSHOTY: 1.  2.  3.