Star Trek: Elite Force 2

STEFII je mistrně vybalancovaná akce, občas sklouzávající k podprůměrné arkádovce. Už v prvním díle dostal hráč možnost podívat se na svět Star Treku z jiného úhlu (a nemyslím tím jen volbu pohlaví hráčské postavy)… místo Tricordérů, jemné politiky a občas nějakých těch vypjatých momentů či dialogů a vesmírných bitev byl vržen do boje s laserovou puškou zacílenou na nepřátele Federace. Ačkoliv se nepřátelé ze začátku hry nakonec ukázali jako přátelé a příběh byl velmi zapeklitý, hlavní devizou hry byla chytlavá futuristická akce. A tento element byl v druhé části doveden k dokonalosti.

„Plukovník Munroe se okamžitě hlásí na můstku. A přineste mi pušku…“
    Picard těsně předtím, než se na Enterprise beamují nepřátelé.

Příběh začíná tam, kde málem neslavně skončil poslední díl seriálu Voyager. Hazard Team, vedený Alexem Munroem, se s IMODy v rukou vrhá do boje proti Borgům, aby z jejich SPHERy vyrvali svou loď. Hororově laděná série misí je krásným úvodem do hry (a zároveň rozloučením s Voyager sérií…takže se budeme pohybovat ve vesmíru ST: NEXT GENERATION). Po zdárném návratu z dlouhé sedm let trvající cesty domů je celý Munroeův tým rozpuštěn a poslán na méněcenné úkoly. Sám Alex je určen jako instruktor týmové taktiky, kde dostává jako prvního kadeta klingona Korbana.

Další mise se odehrává dva roky po rozpuštění Hazard týmu na klingonské stanici přepadené romulany. Právě se dostanete do ráže, vezmete z podstavce klingonský Bat´Leth, a vyrazíte kosit útočníky… aby se obraz rozplynul a přešel do fádních textur holodecku, které jste si mohli prohlédnout už v tutoriálu… trénink skončil.
Vaše činnost po zrušení Hazard Team nezůstala bez povšimnutí. A totiž zaslouženě získala pozornost kapitána Jean-Luc Picarda, společně s Tuvokem jedinou postavou hry, u které si Tribal zaplatili originální namluvení.

Munroe dostane za úkol znovu postavit HT a nastoupit na U.S.S. Enterprise NCC 1701-E, vlajkovou loď Flotily. Po procházce po Enterprise se naskytne první opravdový úkol po dlouhé době: USS Dallas má problémy a vy vyrážíte… netřeba říkat, že pro drtivou většinu posádky bude pozdě.

Munroe: „Tady Munroe, jsme pod palbou, Korban dostal přímou ránu od romulanského snipera. Požaduji jeho okamžitý transport!“
Enterprise: „Rozumím, Munroe, připravuji transport…“
Korban: „Dnes je dobrý den na smrt, Munroe! Zastav ten paprsek!“
Munroe: „Ne dnes, ne před mýma očima. Naschle na lodi, příteli.“
Korban (mezitím co ho transportují): „Já protestuji, Alexi! Protestujiiii…“

STEF 2 je pro recenzenta požehnanou hrou: její příběh je tak dlouhý, že by zabral třetinu až polovinu délky recenze. Ale nebudu se snižovat k jeho popisování a snad jen zmíním, že svět Star Treku byl doveden k dokonalosti a je hlavní devizou hry. Obecně je pak příběhp lný tvrďáků a krásných žen, hrdinství, ale i temnoty a beznaděje vesmíru, kde Federace září jako jasný maják světlejší budoucnosti.

Postavy ve hře si povídají tak, jak by to člověk čekal, a o takových tématech, která se jasně hodí do prostředí. Naprosto mě dostal dialog jedné mladé pašerácké dívky na stanici K9, při kterém se snažila svého staršího kolegu (také pašeráka) přemluvit, zda by jí a její hudební skupině neposkytl nákladní prostor své nelegálně držené lodě jako zkušebnu. A takových dialogů, leckdy úsměvných, někdy trapných, je tu celá řada. Doporučuji si například vyslechnout všechny romulany ke konci hry, opravdu výtečné!

Zpracování světa se povedlo. Lodě správně a předepsaně duní, ačkoliv je všude vzduchoprázdno, nelidské rasy jsou propracované a postavy nevyčnívají. Zpracování Jeffreyho průlezů je skvělé. Samotná hra by se pak dala rozstříhat na několik samotných dílů seriálu. Akčnější ST seriál… byl bych pro! STEF ukazuje cestu.

Omag: „Ááá! Myslíte Ob – chod???“
Munroe: „Ano, myslím obchod, něco za něco…“
Omag: „Měl bych jeden krásný měsíc v Neutrální zóně blíže k romulanskému prostoru, krásné pláže od obzoru k obzoru, mohu Vám zajistit i příjemnou společnost…“
Munroe: „Omagu, právě jste byl usvědčen z pokusu uplatit činitele Federace. Vaše vazba se z dočasné podle Federálního zákona o zajatcích tímto prodlužuje na neurčito, dokud nebudete připtribal spolupracovat.“
Omag: „Né!!!! Žádný federát nikdy neříká ´Ob – chod´ když nechce nějaké ty Latiny!!! Né!!!“
Picard: „Dobrá práce, plukovníku… trochu netradiční a možná i riskantní, ale rozhodně odvážné.“
Munroe: „Díky, pane.“

Ačkoliv jsou příběh i svět jednoznačně skvělé, nejsou tím, co dělá střílečku střílečkou. Tribal se pokusili hru obohatit mnoha svěžími a originálními prvky, mezihrami i bossy, ale tato snaha se minula účinkem.

Atmosféru hry se pokouší navodit v každé misi jinak, a i to je možná chyba. V jedné misi jste rádi, když z Attrexianské základny proklouznete, v další se pak prostřílíte přes haldu nevinných pašeráků a klingonů, aniž byste tím něco vyřešili, a obecně ačkoliv je podhoubí velmi kvalitní a s velkým potenciálem, je ubito arkádovostí akčních scén. Shýbat se a “strafovat” budete minimálně, měnit zbraně vás napadne jenom ojediněle, a to pouze pokud bude nedostatek munice. Což se moc často nestává.

Teď se podíváme trochu podrobněji na to, co se ve hře nepovedlo, a co jí naopak musíme přičíst k dobru:

+  Výběr různorodých zbraní (13). Přesto se mi zdálo, že proti většině nepřátel (i bossů!!!) bohatě stačí Phaser.
–  Tupost nepřátel. Většinou se seskupí do formace „Na zteč!“ a zamíří k vám. Dobře,
pozdějších fázích hry, zvláště s nástupem romulanského vojska se tento nedostatek zmírní, ale ukázat to nejlepší až na konci, poté co drtivou část hry hráč jen stál a kosil nekonečný příval Exomorphů, je známka nevyváženosti, nikoliv různorodosti.
+  Krásná grafika. Na to, že hra běží na enginu z Quake III: Arena jsou světelné efekty opravdu skvělé. Malý bojový úkol: zkuste si ve hře najít světlo, které se nějak nehýbe, nepulsuje nebo nepřebíhá sem a tam. Žádné takové tam není, a pokud ano, přehlédl jsem ho. Všechno je totiž velmi dynamické a pořád v pohybu. Modely postav jsou úžasné, a ačkoliv je design nepřátel občas šílený (Exomorph General, závěrečný boss…), k prostředí pasuje.
–  Občas příliš velká ukecanost animací, ale jindy zase minimum vysvětlení tam, kde by ho hráč nejvíce čekal.
+  Tricordér. Nejgeniálnější a nejatmosféričtější věc ve hře, která z ní skutečně dělá plnoprávnou součást ST vesmíru. Několik druhů vidění, schopnost analyzovat skoro všechno v dosahu… prostě lahůdka. A s tímto nenápadným zařízením přichází do hry také dva typy miniher, v podstatě logicky/vizuálních hádanek. Prvním typem je v podstatě skládání labyrintu jako ve stařičké hře Tube, přičemž musíte spojit potrubí stejných barev a vyhnout se červeným segmentům, které jinak celý „obvod“ zkratují. Druhým typem hádanek je srovnání frekvence Tricordéru s frekvencí hackovaného zařízení. Můžete upravovat tři aspekty své frekvence, a jakmile ji srovnáte s tou cílovou, vyhráli jste.
Neptejte se mě, proč jste nikdy nic takového neviděli ve filmech…
–  Zmatenost dějové linie v její střední části. Hráč pak neví, kam a kdy vlastně letí, proč tam letí, proč jeho postava říká to a to… ale ke konci se vše vyjasní.
+  Atmosférické prostředí, perfektní sled akčních scén a „mezihry“. Zastřílíte si z laserové věže na nalétávající Yllirijské bitevníky, budete muset rychle najít a zneškodnit zdroj dusivého plynu, zastavit motor hvězdného člunu dříve než dojde k plasmové lázni a spousta dalších věcí. Jednoznačně jedno hodně velké plus.
–  Repetitivnost. Ve druhé třetině se mise trochu opakují – vyzbroj se, zatrénuj si s novou zbraní na Holodecku, pokecej s nějakou buchtou, dostaň hlášení od Tuvoka/Picarda nebo obou, a vyraž vykostit nějaký emzáky. Během toho zachraň/znič to a to, toho a toho… naštěstí je tento prvek zmírněn dalším plus:
+  Adventurní část. Procházíte se po Enterprise, můžete odposlouchávat, šmírovat, analyzovat Tricordérem… prostě pohoda. Jinak je ale ve hře jen jediná adventurní věc, a totiž možnost sbalit jednu ze dvou kočiček: buďto Telsiu, nebo Kleeyu. Uniformovaná intelektuálka, nebo romantická vědátorka? Na oko chladná lidská žena, nebo přítulná yllirianka? Formou několika rozhovorů a voleb dostanete šanci si vybrat.
Dalším podobným prvkem jsou ojedinělé rozhovory. V baru na K9, a potom v celách na Enterprise si pokecáte s ferengijským obchodníčkem, přičemž na sebe budete vrhat jednotlivá Pravidla obchodu. Velmi vtipný a docela složitý dialog. Nesmíte se nechat nachytat, jinak budete obviněni z úplatkářství, a zároveň z obchodníčka musíte vypáčit informace. Rozhodně nebývalé překvapení uprostřed krvavé řežby.

Chang: „Interiér těchto budov je překrásný.“
Juliet: „Musela je postavit nějaká vyspělá rasa s citem pro umění.“
Korban: „Nebo rasa válečníků co moc dobře věděla, jak odvést pozornost svých nepřátel od skutečného nebezpečí.“
Juliet: „Klingon…“

Tak, tím bych recenzi STEF 2 zakončil. Jak jste pochopili, setkáte se v ní s neznámou rasou vetřelcoidního typu, útočící ve vlnách jako hmyz, navíc s klingony, attrexiany, romulany, ylliriany a jedním ferengym. Nesmím zapomenout na modrého sympaťáka ve vašem týmu, Chella, a lékařku týmu, betazoidí krásku Juliet Jurot. Jak je vidět, na cizácích tvůrci nešetřili. A co teprve, kolik nepojmenovaných ras potkáte na jednotlivých lokacích! Huh, to by vydalo na encyklopedii.

Pro každého fandu ST, kterému chyběla akce, je tato hra jasnou volbou. Pro ty, kdo holdují FP střílečkám, jde o zajímavý titul, který i přes jednoduchost akce nabízí hodiny perfektní atmosférické zábavy pod taktovkou skoro filmového scénáristy a v podání velmi talentovaného designéra.

A pro ostatní se může jednat o netradiční návštěvu obecně známého světa, ale jinak celkem průměrnou kosičku s hodně dobrým příběhem.  A ještě nakonec jedna rada. Pokud jste si někdy chtěli zahrát nějaké stolní RPGčko ze světa ST, ale vaši hráči jsou zvyklí na rychlou akci a méně vyjednávání či dialogů, zahrajte si STEF 2 a máte vystaráno. Tahle hra má obrovský potenciál, a ačkoliv kvůli občasné arkádovosti nebyl využit, budete ho při hraní cítit za zátylkem jako příjemný příslib, že za tím dalším rohem zase bude nějaká originální hádanka nebo kvalitně sestříhaná animačka. 

Picard: „Pane Munroe, můžete vyrazit! Hodně štěstí…“
Tuvok: „Bude ho potřebovat.“