REQUIEM

Mše za padlé v neotřelém SF-F-satanistickém ražení.

Na Requiem jsem kdysi Dááávno četl preview, ze kterého jsem neměl zas až tak dobrý pocit.

Po přečtení recenze po pár měsících jsem svůj počáteční skeptický přístup nezměnil a nyní, po dohrání freeware verze jsem nucen konstatovat, že můj neslaný-nemastný dojem ze hry Requiem byl oprávněný.

Hra vás upoutá (znudí) ne moc povedeným intrem, ve kterém je jakžtakž vysvětlen příběh. Ve velice pěkně vyvedeném menu klikneme na New Game (zatím nuda), zvolíme originálně pojmenovaný stupeň obtížnosti Sanctuary (aby to moc dlouho netrvalo) a BUM! Jste v pekle, o pár metrů dál ze zdi visí naříkající půlka lidského těla a ze stropu na vás mávají ruce bez kůže, vnitřnostmi posetá podlaha vám klouže pod nohama a vy vzpomínáte, proč jste vlastně ty kecy ze začátku hry přeskočili… Ozkoušíte první zbraň poeticky nazvanou exorcist (vymítač) a s rukou napřaženou dopředu se vydáte vstříc nebezpečenství Pekla. Když zmizíte ve stínech živoucích stěn, ovane vás za monitorem ďábelsky chytlavá atmosféra a vše se s vámi začne točit. Když na vás poprvé vyskočí démonci, sesmažíte je s neskrývanou chutí vrátit zlým duším to, co již tolikrát zmařili.

Přesně tenhle pocit ve vás bude bublat první kapitolu hry, po průskoku portálem zažijete něco, čemu se říká opojení z dobré akční střílečky, naučíte se pohyby nepřátel, jejich odhad a styl střelby, naučíte se používat správná kouzla v kombinaci se správnými zbraněmi a stane se z vás opravdový Mstící se anděl. Ááá, já to ještě nevysvětlil? Tak tady je příběh:

Ve vzdálené budoucnosti se podařilo sestrojit nadsvětelnou loď: Leviathan. Síly Temnoty na tento okamžik čekaly dlouho, velice dlouho a proto se nenechají jen tak zastavit před možností konzumovat duše z jiných, vzdálených světů. Možnost otevřít znovu brány Pekla a přivést miliony démonů do vesmíru smrtelných se stalo prioritou agentů Ďábla. Války mezi anděly a démony probíhají ve všech sférách existence až na jednu: naší. Prastará harmonie mezi světy se začíná hroutit a démoni proudí do ulic moderních velkoměst, berouc do své moci těla ozbrojenců a následně celé kolony válečných robotů a strojů. Jediná frakce teď může zastavit toto běsnění Temnoty v našem světě, tou frakcí nejsou samozřejmě nikdo jiný než andělé a Všemohoucí. Bůh seslal na zem své nejlepší, bohužel, magie víry v těchto temných časech pomalu umírá a většina z andělů byla zabita nebo zasvěcena Temnu. Jen jediný Malachai, anděl smrti a pomsty, plnící pro stranu Světla ty nejhorší úkoly, se vydal na cestu do Tvoření, světa obydleného smrtelnými bytostmi. Malachai (Malachiáš) nesmí ztratit ani minutu, musí zachránit nejen svět, ale i Nebe a ještě zničit Temno v jeho vlastním paláci, Pekle.

Hra je rozdělena na čtyři kapitoly, z nichž doporučuji hrát jen první dvě, a druhá je již docela nuda, třetí nebo čtvrtou doporučuji jen lidem neznalým 3D akcí nebo naopak zarytým fanouškům jednorázového likvidování nekončících hord nepřátel bez jakéhokoli viditelného úspěchu, kdy se najednou objeví blik a jste v dalším kole, no, prostě na 3. A 4. Kapitolu si raději nechte zajít chuť. Ale první dvě, to je lahoda, no a když je to freeware (s Levelem za 175Kč), no neberte to…Ale k samotné hře:

V podstatě jde o mix Jedi Knighta a Blooda, kouzla a brokovnice, zázraky a granátomety, to je deviza hry. Requiem stojí a padá na vyváženosti zbraní, nepřátel a příběhu. Příběh první dvě kapitoly letí jako o závod a je celkem příjemný, v ostatních radši nemluvit, jakoby je někdo rychle splácal a hodil jako přídavek k docela dobré hře.Zbraně jsou uspokojující a každá najde uplatnění, stejně tak jako kouzla, která někdy použijete jen jednou za hru, protože jich je opravdu požehnaně. Přetechnizovaný svět se díky silám Temna dostal na úroveň středověku, alespoň tak si já vysvětluji ubohost misí ve srovnání s Deus Ex, ale není to tak hrozné. Nejlepší pocity ze hry jsem měl například při boji v kanálech, v rozbořené podzemní katedrále (extra kouzelná atmosféra, na tuhle část si stojí za to počkat) a hlavně ze začátku ve městě. Celý Requiem je také prošpikován nenápadnými narážkami, vtipem, brutalitou, ale také bohužel, BUGY. Ano, milí fandové 3Dakcí, je tomu tak, za poslední roky jsem nehrál tak zabugovanou hru jako je Requiem, např. při jednom spuštění hry na mě z rohu vyskočí robot, na tom by nebylo nic zvláštního, vždyť je to uprostřed přísně střeženého armádního zařízení, ale kdo mi pak vysvětlí, že po dalším zpuštění na mě vyskočil stejně se pohybující a stejné zvuky vydávající, tentokrát démon!!!!! To se mi stalo několikrát, stejně jako chaotičnost hry při použití kouzla resurekce, některé nesmyslné situace nebo chování některých nepřátel, nedá se to popsat, prostě si to zahrajte a uvidíte.

Na konec se asi hodí jako vždy to zrekapitulovat. Requiem je slušná 3Dakce a zároveň hra plná protikladů, která zabaví a odreaguje, démoni jsou pěkní (hlavně “pejskové”), bossové nesympatičtí, zbraně odlišné a kouzla účinná, monstra a nepřátelé tupí i inteligentní, prostředí a příběh dvou prvních kapitol nepředvídatelný a atmosféra dokonale vystihující prostředí hry. Zjednodušeně, Requiem nezklame, nemá velké nároky na vaše IQ a na odreagování dokonale stačí. Pokud ale hledáte něco složitějšího a minimálně o stupeň kvalitnějšího, sáhněte po Deus Ex. Na druhou stranu, u Requiem jsem zažil jedny z nejlepších akčních záležitostí vůbec a mohu jej doporučit ke hraní v kolektivu přihlížejících. Jo a až budete hrát, pusťte si nějakou HEAVY musiku, fakt se k tomu hodí…lovu na démony zdar!!

PS: pro odvážlivce hrající 3. a 4. Kapitolu: dejte si kódy na zbraně a manu, jinak se to nedá hrát (unudíte se), poslední boss vydrží přesně 45 ran z nejsilnější zbraně. No a abych vás odradil od opravdového herního Pekla, tak vám řeknu, jak to všechno skončí (ha há): na Leviathanu chcípnete chytráci!!!!!!Chcípnete společně s tisícem lidí posádky a Temno bude zatlačeno do děr svého domovského světa. No a pokud čekáte nějaké pěkné intro, tak se mýlíte, akorát chabí pšouk ve vesmíru s grafikou 386 a následně záběr na vás v chrámu, kde jste bojovali s Lilith, kde stojíte se svým slepým kamarádem andílkem z podzemních kobek, pak vám hra ukáže vaší sochu v nebi a THE END, no hoši, stálo to za tu nudu při ostřelování stále stejných nepřátel ve 4. Kapitole? Že ne? Správně!! Mě to za to taky nestálo. Jediným světlým momentem “Čtyřky” je boj s robotem ve větracích šachtách, ale jenom kvůli tomu to nehrajte…