Do Chuchle se téměř odjakživa jezdí na koníčky. Ale protože v téhle hře jde o velbloudy, protože ti – jak známo – rádi plivou, a protože Chuchle pochází ze slova chuchel neboli cucek, zveme vás tímto podívat se, jak se sází na velbloudy ve Velkém Chrchli.
Historické romány i hollywoodské slaďáky nás přesvědčují o tom, že život panovníka nebyl a není žádný med, že není všechno zlato, co se třpytí, a tak všelijak podobně. Víte ale, co je zvláštní? Že si to žádný z těch ubohých, politováníhodných vládců nikdy nebyl ochoten vyměnit třeba s tím nejposlednějším chudákem z poslední chalupy v poslední vesnici jeho království!
Profesoři na školách jsou zvláštní druh, který věří, že je lepší studenty na zakázané ovoce výslovně upozornit, než je před nimi schovat. Malý test: v kterých dnes již klasických filmech byli žáci upozorněni na rizika olizování železného zábradlí v zimě a byl jim výslovně zakázán film Ve víru vášní? Hádejte, i když důsledky jsou vám asi beztak jasné – žáci nedbali varování a lízáním Vášní ve víru utrpěli úhonu na duchu i na těle…
Války vyvolavačů… To zní, co? Uznávám, že ve městech s jejich rozhlasem, amplióny, internetem a bill-, big- a pigboardy to může nechat lidi chladnými, ale my, co žijeme v zaostalých vískách, to vidíme ve zcela živých, sluncem vyšisovaných barvách. Na návsi stojí dva, tři, čtyři i více vyvolavačů a každý z nich se snaží překřičet ty ostatní: „Kůže, kožky, koupím!“ „Nože, nůžky, brousím!!“ „Růže, šípky, stříhám!!!“ „Cizí děti hlídám!!!!“
Ano, přiznáváme, ve skutečnosti zní přídomek titulního ducha „warwický“, ale ten fosforeskující pinčl je přeci jen slavnější – a jak říká kolegyně Dorothy, vražda potřebuje reklamu. Reklamu nebo ducha, protože jinak by dávno mrtvý sluha nikoho nezajímal…
Vypadá to jako domino, má to kostky jako domino, a není to domino. Vypadá to jako vrhcáby, má to kostky jako vrhcáby, a nejsou to vrhcáby. Co je to? Horká a rychlá novinka od Dino Toys!
Každá věc má rub i líc, a karty obzvlášť. A jelikož (téměř) každá geniální myšlenka je v podstatě jednoduchá, stačil nápad, že hrát se dá i s rubem karet, a jedna z nejlepších karetních rychlovek byla na světě.
Že byl ten nápad oděn do hávu přístavu, lodí, pirátů a zámořských výprav, je pak krásnou, krvavě rudou třešinkou ve skvěle namíchaném drinku.
Pokud se každý večer jako my v redakci modlíte: „Andělíčku můj strážníčku, popostrč mi mou dušičku od bídy a od nemoci k bohatství a velké moci,“ máte příležitost si nanečisto vyzkoušet, jak by vám to v roli oligarchy šlo.
Existuje taková dětská říkanka: „Všude zima, všude mráz, kam se živáčku, kam schováš. Schovám se já do školy, by zombie na mě nemohly. Snědly mámu, snědly tátu, teď jsem prý já na forhontu.“
Dobře, neexistuje, ale ocenili bychom, kdyby existovala. Dobře, neocenili (zejména učitelky v mateřinkách), ale bylo by bezva, kdyby se mezi námi mátožily zombie. Dobře, nebylo, ale je skvělé, že si na to můžeme hrát s touhle atmosférickou hrou.
Nedávno jsme zde recenzovali hru, ve které museli hráči postavit zámek tak, aby se co nejvíce zavděčili panovníkovi. A ejhle, právě nám dorazila horká novinka z vydavatelství Blackfire, v jejímž rámci je nutno postavit město tak, abyste se co nejlépe zavděčili obyvatelům. A mezi námi, prostí moderní občané nejsou o nic menší fouňové než dávní vládci…