Marco Polo čili Z Benátek až na kraj stolu

Nevím, jak vy, ale já se občas cítím jako Steven Spielberg. Ano, jako stvořitel archeologa bez bázně a hany Indiany Jonese, který si během natáčení jeho dobrodružství přelepoval ve sprše pusu náplastí, aby ani náhodou nepolkl byť jen kapku potenciálně infikované vody. Podobně ani já se ve stopách Indyho nebo Marca Pola vydat opravdu, ale opravdu nehodlám.

Výbušné lektvary čili Chlastejte, třaskejte, cvrnkejte

Na středních školách (s výjimkou Bradavic) se vás veškerou mocí svěřenou ministerstvem školství snaží odradit od všeho, co dělá chemii zajímavou. Když se na vlastní vlasy a chlupy přesvědčíte, že vodík třaská nebo že lučavka královská dokáže rozpustit i zlato ve vašem hrdle, nedostanete jedničku s hvězdičkou, nýbrž poznámku a rodiče musí přijít do školy. Naštěstí jsou tu Výbušné lektvary, kde je tomu přesně naopak.

Pandemic čili Spaste těla, duše počkaj

Současný ateista jen těžko pochopí, proč středověcí věřící nešťastníci postižení nějakou pohromou varovně volali: „Spaste duše!“ Vždyť kdo spasí tělo, může pak zaskočit do svatostánku ke zpovědi, ale obráceně to jaksi nejde. Patrně i proto se ve slavné hře Pandemic netáhne od kostela k mešitě, od chrámu ke svatyni.

1 8 9 10 11 12 25