Icewind Dale

Hru a materiály poskytla firma Bohemia Interactive.

Tato recenze se mi nebude psát moc lehce, protože je to už přece jenom několik měsíců, co jsem byl vržen do dobrodružství v ledových zemí. Každopádně se pokusím co nejlépe popsat kvality, chyby a zážitky, které mě provázely několik pěkně strávených hodin. A určitě se nevyhnu srovnávání s jinými hrami od Black Isle Studios.

Při tvorbě postav si zde vytváříte celou skupinku šesti lidí, takže nehrajete takový typický single player, jako u Baldurs Gate. Je to dané především tím, že Icewind Dale byl vytvářen za jiným účelem, než BG. Mnoho hráčů si stěžovalo, že se na ně hrnou tuny textů a vše je strašně komplikované, takže pro tyto přímočařejší hráče je určena tato hra. Neříkám, že je to dobře nebo špatně, já můžu z vlastních zkušeností jen říct, že dávám přednost komplikovanosti a jasným důkazem je fakt, že těsně před koncem jsem dezertoval k BG2 a potom jsem už neměl po tomto ohromném zážitku chuť dohrávat něco méně dokonalejšího. Ale zpět ke hře. Celá se odehrává na ledovém severu, takže skoro všechny lokace jsou pokryty vrstvou sněhu a zima na vás útočí ze všech stran. Po vytvoření postav začínáte v městečku Easthavenu, kde budete najati na výpravu. Na začátku cesty bude váš oddíl zasypán lavinou a jen vy – hrdinové – přežijete. Následně se dostane do dalšího městečka, potkáte nějaké ty obry, prozkoumáte kobky, jeskyně, budete ničit jedno zlo za druhým (potkáte hodně, ale opravdu hodně nemrtvých a trollů), navštívíte jeden hezký ledový palác a nakonec skončíte v trpasličích dolech, kde se na vás bude vrhat jedna vlna vedra za druhou. Takže jsou zde zastoupeny rozličné lokace, i když velice jednoduše a primitivně za sebe naskládány. Autoři prostě chtěli ukázat co nejvíce na co nejmenším místě a někdy je to znatelné. Na zábavě to ale neubírá, takže toto není chyba, která by mohla komukoliv vadit.

Pomalu budete navštěvovat nové lokace, poznávat nové stvůry a nestvůry a vycvičovat si své miláčky až na 18. úroveň. Můžete totiž nasbírat maximálně 1.801.000 zkušeností. Další odchylka od BG, lokace se vám odkrývají postupně a popravdě, není jich až tak moc. Každopádně nebudete moci jít hned kam se vám zachce, ale příběh vás drží pevně v hrsti. Ono sám příběh je relativně jednoduchý a nečekejte nějaké obrovské zvraty. Sama hra na to není ani koncipována, takže přistupujte ke hraní s odstupem a nehledejte kdo ví jaké vymoženosti. Pokud jste dohráli BG2, nevím, nevím, jestli se odhodláte pustit do této starší věcičky.

Protože grafika je jen 640 * 480 a efekty, propracovanost postav, vlastně všechno je staršího data. Neříkám, že je to škaredé, ale se srovnáním novějších her je to nedostačující. Vše kromě udělaných lokací a pozadí je kostečkované – je to dané hlavně malým rozlišeným. Hudba je slušná, když budete v Kuldaharu, uslyšíte opravdu uklidňující melodii a budete se sem těšit. I jen z toho důvodu, že zde není sníh a vše září zelení. Doprovodné zvuky, zaříkání a jiné maličkosti jsou na vysoké úrovni. Hratelnost – velice slušná. Pokud se dokážete do hry vcítit, zažrat, určitě se na nějakou dobu neodtrhnete. Ostatně myslím, že každý, kdo hrál někdy něco podobného, ví svoje :-).  Animačky, tak těch se moc nedočkáte. Intro je řešeno tak, že vypravěč obrací stránky knih a do toho sugestivním hlasem říká, co se stalo, děje a dít bude. To je i mezi jednotlivými kapitolami.

Takže abych to nějak shrnul. Icewind Dale je velice kvalitní hra. Pokud jste hráli jen BG1, rychle se do toho pusťte, pokud i dvojku, potom se budete možná muset nutit, protože budete zhýčkaní a rozmazlení současným králem RPG. Ovšem jako zpestření při čekání na Neverwinter Nights vřele doporučuji. Nečekejte nic velkého na přemýšlení, pouze pořádnou dávku soubojů a tak trochu styl a la Diablo. I když to poslední berte trochu s rezervou, protože Diablo má blíž k bezduché a primitivní mlátičce, jak k plnohodnotnému RPG. A to my nevymluvíte (dohrál jsem 1 i 2, takže vím, o čem mluvím).