Heroes of Might & Magic 4

Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem jsme si všichni prožili už poněkolikáté ten pocit, ten nevyslovitelný vztek na autory. Po firmě Blizzard se mezi úspěšné natahovače času zařadili i 3DO se svými Heroes 4, ale největší otázkou je: “Stálo to čekání za to?”

Informací o novém dílu populární strategie je na Internetu přehršel, také mnohé recenze se již objevily, ale kompletně do češtiny lokalizovaná verze přichází do obchodů až dnes. Ačkoliv firma CD Projekt, která lokalizaci prováděla, slibovala původně vydání shodné s celosvětovým, nakonec je všechno trochu jinak. New World Computing údajně na poslední chvíli změnili značnou část textů ve hře a to zapříčinilo ten časový skluz, ale buďme rádi, že to nakonec nedopadlo tak, jako s Wizardry 8 (recenze), které mají oproti své premiéře zpoždění více než tři měsíce a nyní se dozvíme, že se dočkáme pouze českých textů… Ale to je námět na jiný článek. Dnes se tu máme detailně zabývat hrou, která, jak se již z mého předchozího preview zdálo, má velkou šanci aspirovat na jeden z největších hitů jara, potažmo celého roku…

 

Z počátku vy hříšníci, kdož neznáte žádný z dílů mocné série, slyšte, o čem to vlastně všechno je a co způsobilo takový humbuk. Kromě tří dílů (o prvním si můžete přečíst v našem retru) jsme se mohli potěšit celkem trojicí datadisků a jedním velkým ždímáním peněz s názvem Heroes Chronicles. Základem hry je mapa, po níž se prohání hrdinové, jimž slouží rozličná, bojově zaměřená stvoření. Jednotky jsou trénovány v hradech, kterých je na každé mapě pevný počet a které si můžete v rámci možností vylepšovat stavěním nových budov. Krom toho také společně s doly přispívají do vaší hladové kasičky cinkajícími zlaťáčky. Hrdinové nejsou jen bezvýznamné figurky, ale jsou to generálové v pravém slova smyslu – v soubojích, odehrávajících se také na tahy na bojovém poli, mohou své svěřence podporovat mnohými kouzly. Na svém těle nosí často speciální magické artefakty, na nichž závisí nejen vlastnosti jejich, ale i těch, kteří musí jejich rozkazy plnit. Cíle misí bývají různé, nejčastěji zní zabrat soupeřovy hrady a zničit všechno, co by mohlo být nebezpečné (cizácké hrdiny). Vše vyvedeno v pohádkové grafice… Teď, když už máte všichni stejné podmínky pro další čtení, směle do toho…

První dojem

Pokud pomineme pouze průměrné intro a hlavní menu v tradičním stylu, postoupíme přímo k herním volbám. Kromě kampaně tradičně rozvětvené na šest částí (netypicky můžete už na počátku hraní volit ze všech, přičemž každá pod sebou skrývá pět misí) hra nabídne single scénáře a tutorial. Ptáte se, kdeže se zapomněl multiplayer? Daleko. V základním balení se dočkáme pouze HOT SEAT varianty (střídání hráčů na jednom počítači), jakékoliv další typy hry pro více hráčů budou doplněny až v průběhu času prostřednictvím patchů…

Ruku na srdce – v úvodních menu bychom příliš změn ani neočekávali. Všichni chápeme, že New World Computing se jako klíšťata drží zaběhnutého stereotypu a přiznejme si, že už samotný přechod do jiného způsobu náhledu na mapu (izometrický, který zde prezentují) pro ně mohl být námět na novou hru. Ale nekřivděme jim, na Heroes 4 je vidět, že opravdu chtěli dát hráčům něco víc, ale tentokrát zůstali na půli směle abiciózní cesty…

Nejdůležitějším ukazatelem úvodního dojmu je pochopitelně až hra samotná. Každý pravověrný heroesák se po prvním pohledu na obrazovku bude cítit, jak po ráně kladivem mezi oči. Podobný pocit jsme zažili při přechodu z druhého dílu na třetí, každý druhý hráč si neustále stěžoval na nepřehlednost a nepěknost a nakonec se kritické hlasy uklidnily a každý si hru i s jejím vzhledem zamiloval. Dnes se situace opakuje – nejenže grafika je naprosto odlišná od všeho, co jste si mohli v souvislosti s Heroes představovat, ale při rozlišení 1024 × 768 je lišta napravo až nehorázně široká a zabírá výraznou část celého výhledu. Přepnutí o stupeň výše (tj. na maximálních 1280 × 1024) pomůže problém částečně vyřešit, ale přinese sebou jiný problém – titěrnost postaviček. Jednoduše řečeno, hráč bude muset hned na úvod vybírat z kompromisů.

Závislost

Každý jsme si to nejednou zažili na vlastní kůži. Pocit, že pokud se nyní zvedneme od počítače, nikde není napsáno, že se ještě vrátíme, že nás venku nesrazí auto, že nám nevyhoří byt či se nestane některá z podobných radovánek. Omezení spánku na nezbytné minimum, potravy na kávu a oplatky a dokonalé znepřístupnění pařanského doupěte. Absolutní izolace od světa na několik dnů… Nemyslete, že se tomu vyhnete, protože s konceptem Heroes můžete vyvádět šílené věci (doslova psí kusy) a přesto si hra zachová to nepopsatelné něco… tu zlatou pecičku ve středu, k níž se každý chce co nejdříve prokousat..

Už tradičně bude hra vyprávět krásný a textově bohatý příběh, kde vynikne dokonalost českého jazyka a který dostatečně prověřil samotné překladatele. Nutno podotknout, že obstáli na jedničku (s mínusem ;)). Všechno to vyprávění se neodehrává jen mezi misemi, ale také v předem určených časových intervalech na začátku tahů… Občas vás vyruší špatné skloňování nejen v příběhu, ale i v dalších informačních oknech. Problém je daný právě překladem z angličtiny, kde samotný engine nepočítá s více možnými tvary některých slov. Proto se v poloautomatických hláškách, kde se doplňuje označení jednotky, objevuje onen základní tvar. Ale je to jen drobnost a kompletní počeštění tento nedostatek plně vyvažuje.

To nejdůležitější těžiště by mělo být úplně jinde než v příběhu, v nejdůležitějším článku celých Heroes – v hrdinech. Nechají se dobrovolně rekrutovat v jakémkoliv městě, tradičně v taverně a jsou přehledně rozděleni podle magického vyznání do skupin. Veškeré rozhodování o zaměření bojovníka jste po jeho nákupu měli v předchozích dílech úspěšně za sebou, ale tady tím všechno teprve začíná. Po každém přestupu na vyšší level máte možnost vybrat ze tří dovedností (nových nebo vylepšit stávající až na maximální pátou úroveň), v návaznosti na váš výběr se tak hrdina specializuje některým směrem. Celkem můžeme zaplnit dvacet políček pro různé dovednosti – rozdělené do typových skupin: vůdcovské, bojové, taktické, pohybové a magické. Vynikající je, že každý přestup na další (až 99.) level je znatelný na síle hrdiny, a to i v pozdějších fázích hry, kdy v předchozích dílech ztrácelo další levelování na významu.

Jenže tím jsme zdaleka neskončili s povídáním o generálech vašich vojsk. Co jsme si ještě neověřili? Nejde o magii, kouzla jsou v podstatě stejná jako v minulých dílech, až na přestrukturování (a tím pozměněnou přístupnost) magických škol do uzavřeného kruhu a konkrétní stanovení magie pro každý typ města (viz preview). Žádných znatelných změn se nenadějeme ani u artefaktů – krom zvýšení jejich celkového počtu a snadnější dostupnosti. A tak se nejdůležitější změna týkající se vůdčích postav vaší armády udála úplně jinde – už nezůstanou jen u pasivního přihlížení bitvám, ale budou mít čestnou možnost se konečně zapojit a uštědřit nenáviděným soupeřům drtivou porážku… pokud štěstí a zručnost hráče dá… Skupinky pohybující se po mapě a válčící už nemusí nutně vést hrdina, ale také naopak jich můžete do jedné armády naverbovat hned několik nebo mohou být sestaveny JEN z nich. Vše záleží jen na taktice vás, hráče.

Krev může téct už i z kopce díky nástupu terénních nerovností na bitevní pole (základ enginu je totiž prostorový – 3D). To samozřejmě ovlivňuje pohyblivost pozemních jednotek. Po úspěšném útoku se dozvíte nejen, kolik nepřátelských jednotek jste zahubili, ale také přesný počet ubraných životů. Střelecký útok už není tak výhodný – v závislosti na vzdálenosti se jeho účinnost snižuje a může dosáhnout až 1/8 reálného poškození. Obranné protiútoky dostaly do vínku nejen jednotky pro boj na blízko, ale i vaše střelecké jednotky schytají některé rány. Celkově boje doznaly mnoha vylepšení, jsou pěkné a zábavné. A pro toho, kdo si to nemyslí, je tu připravena možnost Quick Combat, která pouze zobrazí propočítaný výsledek…

Pokud špatně odhadnete svoji sílu a vezmete si příliš velký krajíc, máte hned několik možností, jak situaci řešit. Nejdříve je tu tradiční útěk a bílá vlaječka úplatků. Když zbude jen neodvratitelná prohra, můžeme očekávat dvě situace – pokud jste bojovali proti obyčejným jednotkám bez velitele, mohou vaši poddaní hrdinu opatrně přehodit přes sedlo koně a dopravit do nejbližšího města, kde jej dají klerici dohromady. Druhý případ, kdy vás přemůže nepřátelský hrdina, je trošku složitější.. Váš vypiplaný miláček totiž padne do zajetí a je převezen do nejbližšího města, kde je držen v zajetí pod pečlivým dozorem. Jediná věc, jak jej vrátit do vašeho vlastnictví, je převzetí vlády nad konkrétním hradem. Totéž platí i v opačném směru, takže můžete zajímat nepřátelské hrdiny a tak si zajistit, že už se s nimi více nesetkáte (pokud váš hrad nepodlehne nepřátelské ofenzivě).

A jak ten sakramentský hrad dobýt? Nebude to tak jednoduché, jako to bývalo. Žádné čekání na zhroucení zdí, cesta dovnitř je jediná – zdvižený padací most, přes nějž se musíte prosekat. To vám výrazně ztěžují tři vyvýšené pozice, jež mohou obránci zaujmout. Nejen, že střelecké jednotky tak mohou lépe mířit, ale tento čin libovolnému okupantovi zvýší obranné statistiky a snaha o jejich sesazení se tak mění v peklo. Krom toho lze s některými jednotkami útočit i přes hradby, což občas vyústí ve směšnou a zmatečnou situaci pobíhání kolem hradní zdi a sekání do nepřítele skrz zeď…

Na světě nejsme jen proto, abychom bojovali, a tak se budeme kochat krásnými sceneriemi na mapě, sbírat spousty rozdílných předmětů (které pak lze použít v boji – lahvičky, svitky,..) nebo obsazovat tradiční odrůdy dolů, které jsou vždy chráněny nějakou neutrální jednotkou. Ta si pečlivě hlídá vaši pozici a často se stane, že se dočkáte nepříjemného překvapení, když vás silná skupinka sama od sebe napadne. Ano, neutrální jednotky se v omezené míře pohybují po mapě samy. Po úspěšném dobytí těžebního místa můžete na stráž umístit pro změnu jednotky z vlastních zásob. Nejsme ošizeni ani o sestavování puzzle, tzv. hon na “poklad”. Ten už není tvořen striktně silným artefaktem, ale může to být i nějaká vyšší peněžitá odměna.

Když se armáda vyčerpá nebo příliš oslabí, nezbude nic jiného než se stáhnout do nejbližšího města a nabrat posily. Na ty již nebudete nuceni čekat do konce týdne, ale poměrná část přibývá na konci jednotlivého tahu, což přispívá k lepší operativnosti a celému managementu jednotek. Ačkoliv je pravda, že trvá poměrně dlouho, než si člověk na nový způsob přemýšlení zvykne… Každé z šesti typů měst může obsahovat šestnáct budov (plus několikerá vylepšení) ze zobrazených dvaceti, protože budete postaveni před velice těžký úkol – v každém ze šesti měst se setkáte s většinou známých jednotek, ale mohu vám zaručit, že si je pod jednou střechou piplat nebudete. Proč? Nastupuje větvení, se kterým jsme se setkali již ve skvělých Disciples 2 (recenze). Jen nejslabší jednotky leží na společném kmeni, který se pak dělí na dva rozdílné směry a bude jen na vás, kterou čtveřici jednotek budete preferovat… Rozhodněte sami, jestli je to plus pro přehlednost nebo mínus pro variabilitu a svobodu výběru…

Ještě zůstaneme uvnitř města a řekneme si o dalších zvláštnostech a vylepšeních, které nám učarují. Tržnici už nemusíte stavět, ale patří mezi základní vlastnosti, které vám každý hrad nabídne. Za nákupem nových jednotek se už nemusíte vláčet s myší vůbec nikam, protože všechno lze provádět přímo z hlavní městské obrazovky. A konečně nechybí ani magické tlačítko pro okamžitý nákup všech dostupných jednotek. Městům přibyla ještě jedna funkce – hrdinové se v nich mohou za určitý peněžní obnos naučit některou ze základních dovedností. Poslední významnou novinkou je budova Karavana, která nabízí skvělou možnost přesunovat jednotky rychlostí 30 kroků za tah po mapě na místo určení, což z ní dělá jednu z nejužitečnějších novinek. Nutno dodat, že takto se pohybující jednotky jsou pro nepřátele nenapadnutelné…

Určitě všichni očekáváte, jak dopadla lokalizace. Jak jsem již naznačil výše, autoři překladu dostávají výslednou známku jedna mínus, protože na chyby narazíte jen zřídka a drobný stín na celkový výsledek vrhá ono nepříjemné skloňování (viz třeba tento obrázek). Co se týče dabingu, je vyveden tak, jak jsme už dnes u podobných titulů zvyklí. Na projevu je znát, že se o hlasy postarali profesionálové (Lenka Krčková, Petr Hanus, Jan Dvořák, Martin Hruška, Roman Nevečný, Jaroslava Červenková). Mluvené slovo vás však neprovází u všech textů ve hře (na to by kapacita CD opravdu nestačila), ale pouze v úvodech kampaní a dalších zlomových okamžicích, občas ještě s náležitě dobarveným hlasem. Fanouškové série možná nemusejí přijmout překlad jako velkou přidanou hodnotu, ale drtivá většina hráčů si tak může vychutnat povedené příběhy kampaní a také odhalit nejrůznější vlastnosti objevených budov a předmětů. Celkově lze před odvedenou prací lokalizačního týmu jen hluboce smeknout… Navíc balení obsahuje i počeštěné první dva díly, abyste mohli porovnat jak moc se série za ta léta vyvinula. A to je za celkovou cenu 999 korun opravdu více než lákavé…

Všechno doprovází skvěle monumentální zpívané melodie, které svého vrcholu dosahují na tahové mapě, města a boje znatelně zaostávají, ale neztratily se úplně vzadu a nestane se, že byste kvůli nějaké otravné melodii museli vypínat zvukovou stránku. S konkrétními zvukovými efekty se prakticky nějak nesetkáme – pokud nepočítám koňské podkovy, cinknutí, zachrastění apod…

Dýchejte pomalu. V této chvíli, kdy máte za sebou jednu, dvě hodiny hraní, jste plni nových dojmů a myslíte si, že to nemohlo být lepší. Dokonalost sama. A po takových pocitech obvykle přijde…

Vychladnutí citů?

Bohužel, svazek plný vášně vydrží jen několik prvních nadšených hodin, maximálně dní. S vystřízlivěním přijde i procitnutí a myšlenky, že není úplně všechno, tak jak má být. Začne to malinkými náznaky, drobnostmi, které zpočátku možná nebudete vnímat, ale jak už tomu bývá, malinká prasklinka se začne rozšiřovat, až pohltí celý rozsah, který se pak v několika vteřinách rozpadne na malinké nesourodé částečky. Dobrá, přiznávám, že to není až tak vážné, ale lze objevit mnohé vlastnosti, které nepříjemně kazí pohodlné hraní…

Už do samotného ovládání se vkradl šotek, když zkratkové klávesy znatelně změnily svoje rozpoložení. Samozřejmě se na to dá postupem času zvyknout, ale je to zbytečné vyvedení ze zaběhnutého stereotypu. Vážnějších problémů se dopátráme v bojích, které jsem výše za některé novinky chválil. Nejenže u každé jednotky chybí vystínovaný dosah v rámci jednoho tahu, což výrazně znepříjemňuje taktické myšlení, ale za nešťastný nápad označím i matoucí vracení úderů souběžně s uštědřovaným (někdy i dříve), kdy vás hra zahrne několika rychle mizejícími čísly. Ještě ve trojce jsme si mohli průběh bitvy prohlížet ve velmi užitečné textové historii a nechápu, proč tady chybí.

Další problémy jsou vizuálního charakteru. Šikmý pohled na bojiště je více matoucí, než cokoliv jiného. Připočtěme k tomu záležitost, která se týká nejen bojů, ale celé hry – z nepochopitelného důvodu vidíme teď místo obrázku jednotky pouze nic neříkající prťavý portrét, který lze velmi snadno zaměnit. Nikdy si proto nemůžete být zcela jistí, který konkrétní typ jednotky ovládáte… O zbytečně velké postranní liště zabírající herní prostor jsem se již zmiňoval, nedostatečně výrazné označení ovládaného hrdiny na boční liště už zavání hnidopišstvím.

Zbytečně překombinovaná jsou i města. Hlavně jde o orientaci při stavění budov – barevné odlišení stavebního menu nemůže soutěžit s tradičními fajfkami z předchozích dílů. Ačkoliv kvituji snahu o přehlednost, zdá se mi, že totožné rozmístění budov v městech všech typů zbytečně sráží jejich vizuální přitažlivost. Animace pohybu v bojích také zdaleka nedosáhly svého maxima a mohly být mnohem, mnohem lepší. Ano, jsou světlé výjimky, ale je to jako na houpačce – tahle jednotka se při pohybu skvěle vlní, ale támhleta se ošklivě kolíbe, jako kdyby měla v kalhotách… Hardwarové nároky jsou na tahovou strategii překvapivě poměrně vysoké. Ale zátěž směřovanou na grafiku lze v mnoha směrech omezit (především vypnutím animovaného prostředí).

Dále už jen zkratkovitě. Proč si člověk v rámci kampaně může u každé mise zvolit obtížnost? Nestačí jediná volba na počátku kampaně, která by byla dále neměnná? Pravé tlačítko přímo otevře okénko nápovědy k objektu, které se pak musí dalším klikem zavírat (dříve na podržení). Chybí označení budov, které jste již s hrdinou, jehož máte pod kontrolou, navštívili (v závorce se objevil nápis “Visited”), jakákoliv identifikace kouzel, která momentálně působí na některou postavu v boji… Chápu, že to zní jako detaily, ale jsou to detaily, které minulý díl obsahoval, a nevidím jediný důvod, proč by měly být vypuštěny.

Tyhle všechny nedostatky na vás padnou v jediný okamžik a ten okamžik bude rozhodující – jestli to bude okamžik zatracení nebo znovuzrození… Otrlejší povahy to zvládnou bez úhony, někteří ty drobnosti ani nezaregistrují, ale doufám, že budou i tací, co mi dají za pravdu. Nyní se už ale musíme podívat na to:

Jak to všechno dopadlo?

Nepochopte mě špatně, nerozhodl jsem se dnes potopit jednu ze svých nejoblíbenějších sérií, to v žádném případě. Jen jsem se snažil simulovat stavy, kterými bude fanoušek předchozích dílů procházet. Na kterém bodě se nakonec ustálí, je individuální záležitost (podotýkám, že já jsem to Heroesům odpustil, a proto také to hodnocení, které dole vidíte). Můj úkol byl podat důkladnou zprávu o směru, kterým se budou preference ubírat. Celkově čekání určitě nebylo marné – další Heroesy přinesly na naše monitory znovu spousty hodin zábavy, jen jsme si je za ty měsíce čekání příliš zidealizovali. Nepochybně jsou to stále ty skvělé Heroes, ale prostě se nemohu ubránit pocitu, že konečný produkt mohl být výrazně lepší (možná to chtělo ještě trochu víc času). Navzdory tomu se hra může směle zařadit do zástupu svých postarších bratříčků, ale před HOMM třetím, vládcem posledních let, musí chtě nechtě lehce sklonit hlavu…

Převzato z GamePortu