Ground Control

GROUND CONTROL

V poslední době žánr RTS stagnuje, stagnuje způsobem, o jakém se nikomu z veteránů “Zlatého věku” ani nesnilo. Nakonec se stala věc, která přijít musela – RTS přešly do pozadí. Naděje vložené do Tiberian Sun se zhroutily, Dark Reign 2 zklamal a Earth 2150 byla záležitostí pro maniaky, nemluvě o šílenosti Ambrosian War nebo nicneříkající Warzone 2100.

Určitě jste si všimli, že ze jmenovaných strategií je 2D pouze Tiberian Šunka. Právě s touto hrou totiž přišel zlom, kdy se všichni vrhli na 3D strategie, jejichž rozmach ale nebyl nijak slavný – chaotičnost, nepřehlednost, zmatek, přesně tohle pronásledovalo první revolucionáře na tomto poli. Opravdová řešení přinesly až Battleground a Sacrifice. Nyní, po dohrání Ground Control, mohu s klidem tvrdit, že jde o jednoznačně nejlepší 3D strategii, které se snad může rovnat jenom nejnovější Emperor (ten ale hodně těžší z ostatních westwooďáckých projektů, a proto již trochu zavání zdechlinou a neoriginalitou).

Překvapuje mne, že GC, titul starší než některé předtím jmenované strategie, je všechny hravě strčí do kapsy. Elegance, s jakou Massive Entertainment našli přesně ten způsob zpracování, vyhovující rychlé, uvolňující, originální a zábavné strategii, připomíná úder blesku.

Příběh GC by klidně mohl navazovat na ten ze všech Falloutů. Během 15 minut byla Země zdevastována nukleárními hlavicemi a populace se uchýlila do relativního bezpečí bunkrů. Jako první, 300 let před plánovaným opuštěním oáz života, se z bunkrů na světlo světa vydávají náboženští fanatici, pro které byla válka Novým úsvitem. Nejenže na svou stranu dostali zbytky těch, co se do bunkdů nedostali, ale zároveň je integrovali do svých řad a vytvořili klidnou a mírumilovnou společnost těžící z archivů předválečné kultury – řádně profiltrovaných cenzurou.

Po těch třech stoletích získali technologickou vyspělost, o které se předtím žádné lidské kultuře ani nesnilo. Když se pak otevřely bunkry a objevili se obyvatelé zbylých bunkrů, uvědomili si, že se probudili do reality jiné planety, obývané jednotným lidem fanatiků. Do reality žijící z víry a technologie. Ale nově příchozí měli stále ještě živě v paměti pojmy jako tržní ekonomika, demokracie, hamburger, svoboda slova a vůbec všechny ty hezké věci v našem dnešním světě. Proto začali se svou chabou technologií bojovat proti útlaku a tyranii – ale hlavně proti očištění a převrácení na víru.

Nyní tady máme dvě strany – spojení obchodnických kartelů pod dynastii jedné rodiny – Crayven Corporation a fanatiky Order of the New Dawn. Máme tu svobodu, demokracii a humanismus proti diktátu, tyranii a zvrhlé víře. Bohužel také technologickou zaostalost proti hi-tech vybavení.

Ještě před válkou Crayveni měli možnost, jak se dostat do vzdálených koutů galaxie se speciálními skokovými loděmi. Ty ale pak získali i Dawníci, a tak začíná boj o kolonie na jiných světech, o suroviny, o ideály a o prestiž…

Budete muset začít hrát za Crayveny, protože jinou možnost vám hra ze začátku nedá. Příběh se točí okolo války na planetě Krig 7B. Co se bude dít, vám říkat nebudu, ale alespoň útržky – zrada u Dawníků, tajemné monolity, tajnůstkářští vůdci obou organizací a dva vojenští generálové, kteří chtějí vědět víc o tom, co se to tu sakra děje a proč se povrch planety otřásá.

Proč je tedy GC podle mě nejlepší 3D strategie vůbec?

Grafika je pěkná, detailní a vyhovující, z motorek při výbuchu odlétají řidiči, při výbuchu budovy se její trosky postarají o zkázu okolních instalací a všechno to vypadá stylově a roztomile. Nemůžu si pomoci, ale na rozdíl třeba od Emperora jsem u žádné z jednotek v GC neměl pocit nereálnosti nebo nepraktičnosti. Prostě se mi zdálo dost dobře možné, že takhle budou v budoucnu válečné stroje vypadat.

Hudba je také na vysoké úrovni, i když se projeví až v kampani za Řád. Temné hučení u Crayvenů a jejich militaristické výlevy pak vytlačí tvrdé techno s jemnými chorály. Atmosféru to podtrhuje skvěle.

Zvuk je bezkonkurenčně skvělý, výbuchy, dunění a kvílení džungle se krásně slévají dohromady a tvoří onu překrásnou mozaiku futuristického válčení.

Samotná atmosféra je zajímavá. Masivní tanky Crayvenů proti lehkým jednotkám Dawníků, naprosto odlišný styl hraní za obě strany. Celou dobu máte takový ten pocit, že za tím vším je něco velkého. A v intrech a animačkách se odhaluje tak strašlivě rozsáhlý a komplikovaný svět, až se neubráníte a prostě se do hry položíte. Tvrďácké hlasy mariňáků zastřené výbuchy šrapnelů, písek odletující od pásů tanků, výboje laserů zařezávající se do kovu, prolétávající letadla a monumentální výbuchy, tyhle maličkosti vás budou kovat k monitoru stejně jako propracovaný příběh a vypilovaný svět okolo. Prostě atmosféra GC je opět jeden z těch klenotů, které ve vás zanechají pocit prožitého příběhu.

Hra:

Každá mise ve hře začíná stejně – brífink, naložení lodí, konfigurace jednotek, pojmenování jednotek, výsadek a boj. Za celou hru jsem nenarazil na dvě podobné mise, každá má jiné problémy a řešení, zapeklitosti a problémy k řešení, a pokud nebudete hrát na easy, určitě vám dají pořádně zabrat. Nálety kamery nad bojištěm, pausování perfektních záběrů a následné nastavování pohledu do co nejhezčího úhlu vás většinou může stát kejhák, ale zážitek ze sledování jedné z desítek raket letících od hlavně elegantním obloukem až k odsouzenému cíly stojí za to. Rychlost hry je podněcována naprosto geniálním systémem ovládání. Rychlé zkratky na klávesnici vám umožňují měnit vše podle situace v několika vteřinách. Během hraní máte neustále k dispozici intuitivní interface, ukazující vám aktuální stav všech vašich jednotek na bojišti. Pocit, když se z obrovského oblaku kouře vyloupne osm těžkých tanků, zastaví se a za usazujícího se prachu natočí hlavně čekající na váš povel, to je pocit, který vám nedá jen tak nějaká strategie. Pak, když vystřelí a každá střela nechává malou stopu v zahuštěném a horkém ovzduší, hmm! Každý stratég se bude kochat, jak na nepřítele jeho tanky najíždí z několika stran, aby se navzájem nerozstřílely, jak se vojáci pomalu kradou dopředu a lákají těžší jednotky do středu palby artilerie… lahoda. A hlavně – nikdy tady neuslyšíte slova tank, ale terradyne, neuslyšíte vznášedlo, ale hoverdyne, a nakonec nejelegantnější ze všech názvů: aerodyne. No řekněte, nezní to světácky a originálně? Já osobně jsem se s tím setkal poprvé a už jenom tohle vás vtělí do pozice generála jako máloco.

Mušky a brouci:

Muškou může být, že po dohrání za Crayveny byste čekali rychlý spád událostí a dynamický vývoj příběhu, ale naneštěstí vás hra hodí do prvních primitivních misí za Dawníky, které nejsou nic extra.

Co se týče bugů, na žádné jsem nenarazil 🙂

A také se občas stává, že pokud už máte všechny tři lodě naplněné, většinou se pak stane, že ve hře všechno neuhlídáte a vaše tanky se nejspíše postřílí navzájem – proto je nemožné vést více útoků najednou. Nenapadlo mě sice, jak tento problém vyřešit jinak, než zjednodušením hry, ale i tak je to věc, která vás jako stratéga určitě naštve. I když dá se to snad omluvit tím, že ve hře jste v podstatě přítomen (přítomna) na bojišti, a proto nemůžete ihned reagovat na všechno, i tak je ale vidět, že hra předpokládá, že budete operovat spíše s menšími útočnými svazy.

A u některých pozdějších misí pak také zamrzí nemožnost hru alespoň jednou za půl hodiny uložit.

No a nakonec jediná výtka ke grafice hry – v brífingové místnosti lidé, kteří se účastní příprav na misi, vypadají fakt hrozně. Ve srovnání se samotnou hrou to je naprosto strašný.

Kromě těchto opravdu jen velice málo a velice nepatrných výtek, jejichž uvedení je vzhledem k dokonalosti hry spíše upšouknutím, jde o extra dobře vybalancovanou hru. Jestli se považujete za hard-core RTSáky, máte jedinečnou možnost ozkoušet všechny svoje schopnosti v rychlé a zábavné strategii, která je podle mne jednoznačně nejlepším počinem ve své kategorii, s jakým se zatím můžete setkat. Nejenže je krásně atmosférická, ale tak perfektně se i hraje.