Game of Thrones (PC hra) – FantasyPlanet

Někteří jej považují za šedý průměr, jiní jej bez milosti zavrhují, jen málo lidí je chválí. Řeč je o herním zpracování fenoménu Game of Thrones, Západozemí přesyceného nekončícími válkami, politickými intrikami a sexem. Tak totiž tohle skvostné dílo známe z televizních obrazovek, mnohem detailněji pak z knižních předloh (sága Písně ledu a ohně), a v neposlední řadě bychom stejnou nálož Martinova stylu očekávali i ve hře. Stalo se jedno z nejočekávanějších RPG důstojným doplňkem autorova díla?

Zodpovědět tuto otázku není vůbec jednoduché. Game of Thrones by mělo být v herním zpracování nádherným zážitkem, a to nejen pro znalce série, nýbrž i pro úplné nováčky, kteří o nějakém Západozemí jen letmo slyšeli. Jenomže z každého zákoutí hry lze vycítit místy lehkou, místy však katastrofálně nízkorozpočtovou produkci. To se nejvýrazněji projevuje ze začátku hry.

Hlavním tahounem hry je příběhová linie, na níž spolupracoval sám George R. R. Martin. Obzvláště jako bedlivý dozor pojítek mezi televizními i knižními událostmi a zcela novými hrdiny, jejich úkoly a osudy. Francouzské vývojářské studio Cyanide tedy vsadilo především na volnou návaznost.

Že by hráči neměli dostat jen to, co očekávají, to bylo Francouzům očividně jasné už při návrzích scénáře. Takže se sice můžeme těšit na procházky po známých místech Západozemí, jako je věhlasná Zeď, Rudá bašta či Královo přístaviště, ale celkově si vývojáři pouze propůjčili základy seriálu a knih a zasadili je do samostatných, neokoukaných okolností.

Vše doplňují známé tváře hlavních hrdinů, výtečný hudební doprovod Ramina Djawadiho, do posledního puntíku zkopírované lokace a většina originálních hlasů seriálových herců. Co více si přát, nežli si v Králově přístavišti poklábosit kupříkladu se samotnou královnou Cersei Baratheonovou? Případně se slídivými ústy Varyse?

Příchod nové krve oživí stereotyp

Do Západozemí přibývají hned dva noví hrdinové: člen Noční hlídky Mors a Alester Sarwyck, člen řádu R’hllor. Můžeme se tak těšit na úplně nové osudy dalších přírůstků do úskoky prohnilých rodů. První si drží odstup od klamů, intrik a politiky jižních krajů. Je dobrým průzkumníkem severu, kde se většinu svých dnů potuluje a řeší nebezpečí, která se blíží k Černému hradu. Všestrannost je ale dalším velkým lákadlem titulu, proto jste-li milovníky zrádných úkladů, toužíte-li tahat za nitky vysokých politických kruhů a šleháte-li mnohem raději ohnivými koulemi nežli meči, sekyrami a ocelí obecně, přijde vám vhod spíše role avatara šlechtice Alestera. Tajfun špinavé strategie jen čeká, až vás bude moci smést.

Dějová linie plná překvapení a šokujících zvratů

Příběh se odehrává na pozadí prvního svazku ságy, Hry o trůny. Ovšem jestli se těšíte na doslovné převyprávění, budu vás muset zklamat, jelikož děj se o původní příběh opírá pouze okrajově. Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Celkem rychle totiž poznáte, že starý, televizí omýlaný příběh by vám byl jen na obtíž. Titul vás nově narýsovanou linií tak pohltí, že po známých, líbivých událostech ani neštěknete. Je potěšující, že každá z postav má svou motivaci. Pár předvídatelných zvratů sice ve hře je, ale většinu doby budete na monitor jen zírat s otevřenou pusou; rukopis G. R. R. Martina je znát. Snad mohu pouze radit, že není dobré zamilovat si kteroukoli postavu – s ženou se například div nedostanete před svatební oltář, ale sotva vylezete z pelechu, už jí kdosi jiný setne hlavu (v lepším případě to nebudete vy sami).

Je pravda, že co se týče vzhledu drtivé většiny NPC, bude vás až odpuzovat nejen kostičkovaný design jejich umělých tváří, ale vlastně vám nebudou mít co nabídnout: žádné vedlejší úkoly tu nejsou a na možnosti jakéhokoliv manipulování s nimi rovnou zapomeňte; navíc dabing rozhovorů není zrovna povedený. V prostředí Západozemí jsou vlastně pouhou kulisou a vyprávění příběhu se zaměřuje jen na hlavní linii. Nicméně co chybí prostým NPC, to si s bohatým odstupným vyberete u postav významných. Vztahy mezi nimi jsou velmi různorodé (od nenávisti po vřelé přátelství, a někdy i víc než jen to). Nu, dovedete si představit, jak hráči asi je, když klečí před královským trůnem a kolem něj pobíhá harant Joffrey Baratheon a svou rádoby společenskou konverzací vám doslova drásá nervy? V takovém případě dostanete chuť zlikvidovat půlku dvora. Což koneckonců není úplně tak nemožné, jak by se mohlo zdát.

Osa příběhu se stáčí podle vašich rozhodnutí. Je tedy nutné být prozíraví, abyste ve hře o trůny neskončili ještě dříve, než jste ji vůbec začali pořádně hrát. Co dodat závěrem k ději? Hlavní hrdinové (avataři) jsou docela sympaťáky, z nichž tu a tam vypadne úsměvná hláška a s nimiž se nejednou ocitnete v té nejabsurdnější situaci.

Tahová taktika soubojů

Proč ne! Hráči se tak připomenou staré dobré deskové her, kde musel počítat s každou alternativou svého jednání. Jasně, v Game of Thrones to není o nějakém přemýšlení, vlastně když v bitce nezvolíte žádný tah, avatar se bije automaticky, jak mu káže systém. Ovšem lze si při souboji pozastavit čas a předem nadefinovat sérii (tří) speciálních útoků – a to už dle specializace vašich schopností. Lučištník vyšle smrtící tajfun šípů, válečník se ožene štítem a mág se například mezi pekelným zaklínadlem stačí mimo jiné i uzdravit. Samozřejmě lze schopnosti všemožně kombinovat, a to dokonce v takovém rozsahu, že se dokáže uzdravit i těžce ozbrojený voják. Jediné, na co musí hráč při souboji brát zřetel, je ukazatel energie, který se s každým speciálním tahem krátí, a je pochopitelné, že dostane-li se na dno, ze sporu vyjdete s největší pravděpodobností jako poražený.

Grafika? Exkurze do let minulých

Veškeré klady hry strhává kolmo dolů grafické provedení. Bereme-li v potaz, že titul spatřil světlo světa roku 2012, musíme se zamyslet, proč se s vydáním hry tolik pospíchalo. Dle mého názoru mohlo studio Cyanide klidně nějaký ten pátek počkat, sehnat více sponzorů, designérů a vůbec tým tvůrců rozšířit o nějaká ta potřebná křesla. Co naplat, že se můžete projít zdánlivě uchvacujícímu lokacemi, když vás například zbrzdí neviditelná zeď. Proč koketovat s tou a tou dívkou, když vám její obličej připomíná – s nadsázkou – rozehraný Tetris? Nakonec je i dojem z volnosti skalpován kulisově působícími hrady či rozplývajícími se texturami lesní zvěře. A pokud jste zastánci cestování rozmanitou krajinou, připravte se, že po Sedmi královstvích budete skákat pomocí načítacího rozmezí.

Fanoušek, či náhodný kolemjdoucí? Hra je každého

Pro hraní Game of Thrones není nutné být fanouškem díla. Je fakt, že si v tom případě děj, atmosféru, historii ani hrdiny zřejmě nevychutnáte plnými doušky, nicméně nežádáte-li nadprůměrnou kvalitu, ale hlavně originalitu, koupí této hry nebudete zklamáni. Nadprůměrná opravdu není, ale vysloveně podprůměrná taky ne. Člověka neuchvátí grafika či dialogy, ale potěší osvědčený Martinův příběh, styl, jakým je vypravován, zápletky i politické intriky. Jak praví královna Cersei: „Když hrajete hru o trůny, buď vyhrajete, nebo zemřete.”

Klady: