Dragon Throne: Battle of Red Cliffs

Co se vám vybaví při slově draci?? Pokud jsou to hrdinové, boje a spousta zábavy, pak nepatříte sem, ale na článek s názvem Heroes of Might and Magic 4. Správná volba totiž zní šikmé oči, oslavy a velmi bohatá historie. Přesně tak by se jednoduše dala charakterizovat země vycházejícího slunce, do níž je dnes zmiňovaná strategie umístěna. Navzdory tomu, že už je trh přehlcen hrami podobného typu, firmy chrlí bezhlavě další a další produkty a orientace v nich je více než obtížná. Zmíním na ukázku jen několik posledních týdnů… Ať už jde o velice nepovedené Dark Planet nebo snad ještě horší Primitive Wars, Warlords Battlecry II, Warrior Kings nebo třeba S.W.I.N.E. Pusťme se spolu znovu do další epizody věčného dobývání hráčských srdcí a především jejich peněženek…

Již je tomu nějaký měsíc, co se na trůně herních realtimových strategií usadila hra Age of Empires 2, nemluvě o jejím starším bratříčkovi, který překvapil a polapil všechny zaryté odpůrce Microsoftu. Zdaleka ne tak dávno v bezedné díře dějin (ale nezaslouženě mnohem více zapomenuta) se nachází hra s názvem Three Kingdoms: Fate of the Dragon. Právě za jejího nástupce se prohlašuje dnešní realtimový kousek. Opět se jedná o hru ze starodávné Číny, sahající do jejich pradávných dějin. K nastolení zajímavého příběhu využívá bitvu Tří království a konkrétně tu, kterou má ve svém podtitulu – Bitvu o rudé útesy. Pokud jste o ní někdy četli, poznáte na první pohled, že v hlavních rolích budou skutečná jména tří rodů – Shu, Wei a Wu, o nichž si můžete přečíst náznak jejich minulosti (pokud vás to pochopitelně zajímá) při výběru kampaně. Na úvod budete znovu postaveni před volbu z nejobvyklejších – vyberete si svého kandidáta, jehož příběh máte v úmyslu sledovat (je vyprávěn velice obsáhle i v rámci misí prostřednictvím rozhovorů) a kterému pomůžete získat všechno…

Jak už to u takovýchto strategií bývá, základem úspěchu budou opět suroviny a velký počet jednotek (naštěstí zde není pravidlem, že množství má vždy převahu. Všechno to vlastně začíná na první pohled naprosto obyčejně strategicky – objevíte se na rozložitém území, máte k dispozici jednotky a základnu a musíte zničit nepřítele či jinak získat nějakou další výhodu pro svoje barvy. Veškeré snažení začíná u dělníka, kterého můžete v příslušných budovách vytrénovat na skvělého bojovníka (lučištník, kopiník, swordsman,…). Kromě nich se setkáte ještě s chovem koní (velmi účinný dopravní ale i bojový nástroj) a válečnými stroji, kteřé mají svoji zvláštní budovu. Ještě se na chvilku vrátím ke koním. Poté, co je “vyrobíte” ve stájích, můžete je osedlat většinou svých bojových jednotek. Ve válečné vřavě se občas stane, že zahyne pouze jezdec a kůň zůstane zmateně stát na místě. V takové chvíli můžete vzít jinou jednotku a osedlat jej, navzdory tomu, že jej předtím ovládal nepřátelský voják. Lidské jednotky tréninkem také nedostanou svoji konečnou podobu a krom toho, že jim můžete v příslušné budově vylepšit některé vlastnosti, je klíčová skutečnost, že v časech mezi boji nemusí nutně nečinně postávat. Navléknou na sebe zpět holínky a plátěnou košili a vyrazí na pole za úrodou, kde pro vás budou pracovat tak dlouho, dokud je znovu nepovoláte do zbraně. Tomu říkám oddanost svému pánovi…

Vše se nachází v relativním bezpečí za zdmi vašeho hradu, kde můžete postavit zhruba patnáct různých budov a především pěstovat životně důležitou kukuřici. Tím výčet potřebných surovin zdaleka nekončí, protože jejich konečný počet se zastaví až na čísle sedm… Jsou to: zlato, kámen, dřevo, maso a speciálně pro krmné účely jídlo a víno. Široká nabídka sebou nese velké požadavky a trošku zmatku v začátcích. A z nutnosti krmit hladové krky vyvstává životně důležitá otázka – velkou armádu ano či ne?? Hrad vypadá na první pohled částečně jako ten ze hry Stronghold a podobně obtížně se dobývá. Právě pro tyto případy máte ve středu své armády válečné obléhací stroje, sestávající se z balisty a katapultu. Na překonání hradeb nemusíte jít silou, ale třeba hlavou – za pomoci žebříků přelézt obranný val a zmasakrovat nepřítele přímo u jeho prahu. Válečných strojů je ještě několik, ale nechám na vás, abyste je objevili… Destruktivní typy potěší, že prakticky celé město lze srovnat se zemí a nechat za sebou pouze kouřící trosky, přesně tak, jak to známe z filmů…

S ubíhajícím časem zaregistrujete, že některé jednotky nejenže mají svoje vlastní jedinečné jméno, ale také vlastnosti. Čas od času kolem nich zakrouží podivná aura. Budete zkoumat, copak asi znamená, a zjistíte, že krom toho, že se jejich vlastnosti sestávají hned z několika částí, mají speciální dovednosti a možnost level-upu. Právě hrdinové jsou totiž nejzajímavějším aspektem a velmi výrazně ovlivňují průběh bitev. Hrdinové v průběhu bojů získávají zkušenost, která v určitou chvíli přeroste v přestup na další level, a možnost vylepšit některé zmiňované vlastnosti. Na každém postupném levelu se vám zpřístupní jedna z celkových devíti dovedností, přičemž každou můžete vylepšit až na devátou úroveň, což činí výběr opravdu širokým. Vaši svěřenci se dělí do tří skupin: magicky zaměřený jedinec, bojovník srdcem i duší a zlatý střed, který umí od každého něco. Dovednosti variují v širokém spektru – od útočných (útok na všechny jednotky v jedné řadě, zničení štítu, zvýšení útočné síly celé armády) po obranné (zvýšení obranného čísla, léčení,…). Většinu z nich musíte zadat hrdinovi osobně, ale jsou i takové, které působí neustále – většinou jde o takové, které mají kladný vliv na vaše (nebo záporný na nepřátelské) bojovníky. Mimoto existují ještě vlastnosti základní, kterých je také devět (očividně magické číslo pro tuto hru) – patří sem tradiční útok či obrana, ale také síla či morálka…

Když se se svými svěřenci dostanete do bojové vřavy a přestanete se orientovat, máte možnost hru zastavit a nabrat trošku nového dechu. Nastavení chování od agresivního až po defenzivní je víceméně tradicí, navíc je zde pouze položka rest. Škoda jen, že taktické možnosti nejsou zdaleka využity, ať už jde o absenci formací, chybějící terénní nerovnosti (pochopitelně, že zde jsou, ale všechny kopečky jsou pro jednotky nedostupné). Na závěr jsem si nechal mapu. Ta nejenže plní svoji základní funkci – lehce vám usnadňuje orientaci v terénu, ale navíc se dělí na dva druhy. Jedním je mapa celého území a druhá je mapa individuální pro každé město, kam se přepnete při stavění budov, ale zde se budou odehrávat i závěrečné bitvy o nadvládu nad městy…

A všechno to zakončují vaši vědečtí pracovníci (ve světě proslavení šikmoocí inženýři) svou snahou o vylepšení vašich technologií. Povětšinou se jedná o víceméně drobnůstky, které potěší (ať už civilního nebo armádního zaměření), ale i tento koutek hry skýtá zajímavé možnosti. Dokonce i povinnost nastavování daní se přenese na nás, jako velitele, takže můžete pěkně ovlivnit výši svých příjmů…

I tak silný pán a vládce, jako budete vy, se může některých situací a skutků bát. Předejít všeničícím katastrofám lze za pomoci rituálů a odvrátit tak zlobu boží jinam. Celkově je hra velice vyvážená a každá ze tří obtížností odpovídá přesně tomu, co byste si pod ní představili. Nepřítel reaguje tak, jak jsme z většiny realtimových strategií zvyklí – občas dobře, občas hůře. Hlavní je, že si ve hře opravdu užijete všeho v dostatečné míře – třeba takové dobývání hradu je velmi obtížnou a zajímavou záležitostí, která vás často zabaví na dlouhou dobu (mám na mysli příkaz LOAD).

Kromě boje za různé tři rodiny máte možnost chopit se kormidla v rámci jedné mise prostřednictvím volby Skirmish. Pokud si myslíte, že nedokážete do hry proniknout bez pomoci, pak je tu přesně pro vás připraven Tutorial. No a pro nespokojené s odporem počítačového oponenta nesmíme zapomenout na Multiplayer, který je zastoupen hrou po sériovém portu.

Po vizuální stránce je hra na průměrné úrovni. Oči zaujme pouze prostředí, které je pěkně propracované, animace samotných jednotek už nejsou zdaleka tak slavné, ale rozhodně se vám z nich neudělá nijak nevolno. Typicky propracovanou částí jsou ručně kreslené portréty jednotek a průvodní obrázky mezi misemi, které opět obsahují tradiční nádech japonského smyslu pro detail… Zvuková stránka vás zaujme hlavně tím, že je kompletně namluvena v jazyku z dálného východu, takže se převážná většina z nás musí spolehnout na své oči a titulky, které pečlivě doprovázejí veškeré dialogy ve hře.

Dragon Throne – Battle for Red Cliffs je velmi solidním strategickým počinem s náznakem vývoje charakteru a mnoha zajímavými ideami. Jen kdyby to tady již jednou nebylo pod názvem Fate of the Dragon, bylo by to ještě lepší – hra tak přišla o jeden bod v hodnocení navíc, pokud jste FotD nehráli, můžete jej dle vlastní vůle přičíst zpět. Navzdory tomu je rozhodně přínosem na scénu, která je poslední dobou plná stereotypu a opakování starých receptů. Pokud toužíte po tradiční RTS, vsadíte téměř na jistotu, pokud se obrátíte právě sem…

Převzato z Gameportu