Diablo – 14 let v podzemí

Dost možná, že za vznik Diabla vděčíme osudovému setkání na Consumer Electronics Show. David Brevik z Condor Software si nechal od kolegy z Blizzardu předvést v té době ještě utajovaný projekt – Warcraft: Orcs and Humans. Brevik neskrýval nadšení a po několika měsících napsal společnosti Blizzard dopis, v němž požádal o zařazení mezi tzv. beta testery. Zřejmě už tenkrát dostal nápad na vlastní hru.

Myšlenka byla jednoduchá – vytvoří se hrdina, jenž se vyšle do fantasy světa anihilovat nejrůznější monstra, za což se mu dostává odměny v podobě rostoucí úrovně jeho postavy, zároveň plní úkoly a sbírá užitečné artefakty. Ve výsledku se jednalo o tahovou akční RPG (přesně tak, původně se hra zamýšlela jako tahová).

S odpovídajícím personálním a finančním zajištěním práce na pozdější legendě mohla započít!

V Blizzardu již měli za sebou dva úspěchy v podobě dvou Warcraftů a vážně se zamýšleli nad tím, proč by pod svá ochranná křídla nemohli přibrat jistý slibný projekt. Jak se řeklo, tak se i udělalo. Vývojařské studio Condor bylo koupeno a přejmenováno na Blizzard North. Z toho plynuly časté návštěvy odborníků z hlavní sekce, kteří radili novým spolupracovníkům, avšak nebrali jím vítr z plachet a ponechávali bývalým Kondorům tvůrčí volnost. V roce 1996 byla vydána počítačová hra žánru fantasy RPG Diablo.

Diablo

“Již od počátku byly síly Světla a Temnoty zaneprázdněny nekonečnou válkou – Velkým Konfliktem. Serafínští válečníci ničili nepřátele Světla meči napuštěnými hněvem a spravedlností. Andělé věřili naprosté kázni, která může obnovit pořádek v nespočetně královstvích, zatímco démoničtí obyvatelé Horoucího Pekla rozdmýchávali neomezený chaos.
Běsnící bitvy Velkého Konfliktu často porušují strukturu skutečnosti samé a křižují čas i prostor od křišťálové klenby samého srdce Vysokých Nebes až po tajemnou Pekelnou Výheň podsvětí. Válečníci těchto nekonečných království proudí všude tam, kam je jejich nadčasové boje zavedou. Proslulé činy hrdinů obou království si vysloužily úctu a respekt obou znesvářených stran.
Ačkoliv Velký Konflikt plál žhavěji a déle než některé hvězdy na obloze, žádná ze stran si nemohla zajistit stabilní převahu nad tou druhou. A tak obě hledaly jinou cestu k vítězství. S příchodem člověka a jeho království smrtelníků postihl Velký Konflikt zásadní zlom. Obě armády přestaly v bezduchém putování a čekaly, na čí stranu se člověk přikloní.
Smrtelníci měli jedinečnou příležitost vybrat si mezi Temnotou a Světlem. A to mohlo být rozhodujícím faktorem ve výsledku Velkého Konfliktu, proto sestupovali zástupci obou znepřátelených království do světa smrtelných a bojovali o přízeň člověka…“

Později lidé vytvořili řád Horadrim, který nesl hlavní tíhu boje s temnými sílami. Po téměř nadlidském úsilí se podařilo zajmout tři hlavní vůdce Temnoty – Mefista, Baala a Diabla. Ty pak lidé uvěznili v magických krystalech, které schovali v různých částech světa. Diablův krystal byl uložen v klášteře řádu Horadrim nedaleko městečka Tristram. Čas plynul a ze stavby zbyly pouhé ruiny. Noví osadníci na starých základech vybudovali katedrálu, aniž by tušili, jaké zlo se pod ní ukrývá.
Diablo sílil, a přestože se nedokázal osvobodit, naučil se ovlivňovat lidské myšlení. Za oběť si vybral arcibiskupa Lazara, s jehož pomocí začal působit na nového Khandaraského krále Leorica. Časem se vládcův charakter změnil, začal trpět stihomamem a terorizovat vlastní poddané. Jeho stav se zhoršil po zmizení syna (král nevěděl, že byl obětován Diablovi zrádným arcibiskupem).
Nakonec byl král zabit poddanými, jež nedokázali více snášet krutou nespravedlnost. Arcibiskup Lazarus zmizel neznámo kam. Království je na pokraji chaosu a Diablo se chystá k definitivnímu návratu. Za této situaci se na scéně objevuje hráč s úkolem probít se labyrintem pod místní katedrálou a zničit staré zlo.

Stačil pouhý půlrok, aby se oslavil prodej půl milionu nosičů se hrou. Recenzenti se předháněli v chvále, herní fóra se plnila kladnými dojmy hráčů a všichni hráli ve dne v noci, což nutilo konkurenci nervózně pomrkávat a cedit zlé výrazy skrze stisknuté zuby.

A v čem spočíval úspěch této fantasy RPG? Pro názornost zmíníme jen pár bodů.

V 2D v izometrickém náhledu hráč pomocí myši a klávesnice ovládal jednu ze tří postav. Válečník byl typickou postavou dokonale ovládající boj zblízka a využívající celou řadu zbraní jako jsou meče, sekery, palcáty apod. Nevýhodou se jevila nízká magická úroveň, což se muselo vynahrazovat sílou, výdrží a obratností.
Zlodějka rovným dílem užívala kontaktní způsob boje válečníka i kouzelnický styl na dálku, což jí poskytovalo určitou všestrannost, ale vybíralo si daň na tom, že ani jeden ze způsobů boje neovládala tak dokonale, jako specializovaná postava.
Kouzelníkovou doménou byla pochopitelně magie a jak už to tak bývá, v kontaktním boji měl tendenci rychle zbarvovat zem vlastní krví. Závist vyvolával až na vyšších úrovních. Nutno uznat, že výběr postav byl šťastnou volbou – nabízel hráčům různé styly hraní.

Avšak největším kladem Diabla byla znovuhratelnost. Monstra, jež hráč na svých cestách potkával, se generovala náhodně a bylo jich vždy méně, než autoři původně stvořili, tudíž při dalším procházení hry váš avatar mohl potkat jiného zruďocha, než měl tu čest poznat minule. Navíc po jejich zabití se hráč dohledal pokaždé jiné odměny (buďto láhev s lektvarem, obnovení zdraví, peníze či magická energie). Úkoly se taktéž generovaly při každém novém začátku hry nanovo, i to přispívalo k odbourávání stereotypu. To vše motivovalo k návštěvám kouzelného světa zase, opět a znova.

Opomenout se nesmí ani na tehdejší dobu skutečně hezká grafika, kvalitní ozvučení a rovněž multiplayer, který se neomezil jenom na LAN. Kdosi dostal nápad vytvořit pro hráče službu, kde by se mohli scházet a seznamovat se, zatímco si budou užívat hraní. V tehdejší době byla většina podobných služeb zpoplatněna (proto se nedožily dnešních dnů). Naproti tomu Battle.net byl zcela zdarma. Hráči mu dali svoji důvěru, a to zase lákalo poskytovatele reklamy na internetu. Vývojáři se mohli spokojeně usmívat.

V roce 1998 se objevila verze Daibla pro PlayStation, avšak opakovat úspěch PC předka nedokázala. Možná proto se v Blizzardu rozhodli už neprovádět portování na konzole a omezit se pouze na IBM PC a Macintosh.

Diablo: Hellfire

Přese všechny klady nebyl Diablo kdovíjak promyšlenou hrou. Jednoduchá dějová linie o boji řádu a chaosu, nic víc. Ačkoli prostý základ byl přehlížen díky atmosféře a radosti z poznávání možností hry, bylo nutné dostat projekt na vyšší úroveň. To si v Blizzard North uvědomovali až moc dobře, a tak se pustili do vývoje Diabla II. Mezitím padlo rozhodnutí zabavit fanoušky datadiskem a zkrátit tak dobu čekání na plnohodnotné pokračování.

Vývoj svěřili týmu Synergistic Software (jedna z divizí nynější Sierra Entertainment). V roce 1997 se na pulty obchodů dostává Diablo: Hellfire, který pro zadavatele projektu znamenal jedno velké zklamání. Příběh se nepříliš organicky vléval do vesmíru Diabla, kouzla byla prostou modifikací kouzel z prvního dílu, úroveň ozvučení byla na nižším stupni kvality, než by se dalo udělat, mrzely i problémy s tzv. pathfightingem, podpora pro uživatele Macintosh nebyla vůbec, chyběly záplaty (vydala se pouze jedna, která ale neřešila všechny přehmaty), chyběla podpora Battle.net.

Krátce k příběhu: Kdysi žil vědec, jenž studoval monstra. Časem dosáhl schopností, jež mu umožňovaly polapit a ovládat démony. Jednoho dne se mu podařilo vypustit obzvláště mocného pekelníka jménem Na-Krul. Brzy vědec pochopil, že není s to zkrotit tak mocnou bytost. Proto ho uvěznil. Vědec nedokázal postavit se stvůře, a tak přenechal tento nesnadný úkol vhodnému bojovníkovi. Mezitím stvořil zaklínadlo, jež by démona oslabovalo. Před smrtí ho zapsal a uschoval fragmenty zaklínadla v různých částech labyrintu. Hráč je později pověřen úkolem vniknout do Na-Krulovy sluje a zabít ho.

Diablo II

První do očí bijící změnou bylo rozšíření počtu hrdinů ze tří na rovných pět.
Amazonka bojuje s lukem, kuší či kopím, používá mrazivé šípy, zamořuje okolí jedem z oštěpů, které se taktéž mohou měnit v blesky.
Necromancer mávnutím ruky oživuje padlé bojovníky, pomocí kostí padlých vytváří útočná kouzla a všemožně sabotuje nepřátelské počínání efektivními zaklínadly.
Barbar ze severních svahů hory Arreat je dědicem tradic národa bojovníků, jež z něho dělají vhodného kandidáta na boj tváří v tvář nepříteli.
Čarodějka metá ledové koule, umí vykouzlit ledové a ohnivé střely a při tom vypadá půvabně a nevinně.
Paladin = meč, palcát a štít, oproti barbarské hrubé síle spoléhá spíše na rychlost, sesílá požehnání a nesnáší nemrtvé. Všechny postavy mají vlastní historii a také nám mají co vyprávět o fantasy světě Diabla.

Dále se zlepšila podpora multiplayeru. Tzv. cheateři byli nemilosrdně naháněni a v nynější době se podvádění na Battle.net daří udržovat na minimální úrovni, což se nedalo říct před uvedením druhého dílu, kdy hráč působící na internetu několik měsíců dostával na frak od nováčka, jenž upravil své postavě statistiky přepsáním několika čísel.

Závěr – další úspěchy finanční a nová vlna té nejčistší lásky ze strany fanoušků.

Diablo: Lord of Destruction

O rok později (2001) se objevil tzv. add-on Diabla II. Hráči dostali dvě nové postavy – vražedkyni (klade pasti, ovládá mysl a využívá speciálních zápěstních zbraní) a druida (dokáže se proměňovat ve vlka či medvěda, přivolává si na pomoc síly přírody a překvapuje oponenty hurikánem či otevřeným kráterem pod jejich nohama). Objevili se noví bossové, stvůry, nové zbraně (dokonce obléhací stroje), spousty nových předmětů (magické artefakty plus speciální předměty, které hrdina dostává za splnění úkolů dle příslušnosti k určité třídě), prodloužila se herní doba, grafické rozlišení se nastavilo do 800×600 a hra přinesla mnoho dalších potěšujících novinek.

K příběhu: V Diablo II: Lord of Destruction budete následovat Baala, posledního z vládců Zla. Příběh začíná v barbarských zemích na severu, kde je v posvátné hoře Arreat uložen Worldstone, kámen obsahující esenci celého světa. Baal, společně s démonickými následovníky, spěchá zničit tzv. Worldstone Keep, který chrání zemi smrtelníků před sílami Pekel. Ačkoli hráčův avatar poráží Baala, Worldstone je přesto poskvrněn. Aby se zabránilo vzniku chaosu, Archanděl Tyrael se ho pokusí zničit. Pro něho je toto nejlepší řešení všech komplikací. Archanděl odesílá hrdinu portálem do města Harrogath a připravuje se ke zničení symbolu (od té doby již nikdo Archanděla nespatřil).

Ve srovnání s datadiskem Hellfire byl Lord of Destruction o dost úspěšnější a jeho tvůrci neměli tendenci svoje dítko zapuzovat.
Veřejnost zůstala napjatá v očekávání toho, kam až Blizzard pozvedne beztak vysoko nastavenou laťku v další části.
Mnozí z těch, kteří pracovali na Diablu I a II, opustili řady vývojářů, to ale neznamená, že se zapomnělo na věrné fanoušky.

KNIHY

Stejně jako v případě her WarCraft a StarCraft, jsou součástí obchodní strategie společnosti Blizzard Ent. literární díla zasazená do světa Diabla.

U nás jsou zatím vydány čtyři knihy, a to:

Diablo (1) – Dědictví krve (Legacy of Blood) – rok 2002, Knaak, Richard A.

Anotace: Život Norreca Vizharana se proměnil v noční můru. Na výpravě za magickým pokladem objevuje tento potulný voják artefakt moci, jakou si nedokázal představit ani ve svých nejdivočejších snech: starobylou zbroj Bartuca, legendárního Pána Krve. Ale tato záhadami opředená zbroj je prokletá a pomalu přelévá svou zhoubnou sílu do Norrecovy zmučené duše. Nyní, stíhán démony, kteří touží zmocnit se temné zbroje, musí Norrec překonat chuť po krvi, kterou téměř není schopen ovládat, a dozvědět se pravdu o svém strašném prokletí dříve, než bude ztracen v temnotě navždy…

Diablo (2) – Království stínu (The Kingdom of Shadow) – rok 2003, Knaak, Richard A.

Anotace: Legendy vypráví o dávno ztraceném městu jménem Ureh, jenž mnozí považovali za bránu do Nebeských Výšin. Věří se, že každé dva tisíce let, když dojde ke konjunkci těch správných planet a na ruiny padne stín hory Nymyru, Ureh se vrátí – a s ním i všechny ztracené poklady, jichž se ti, kdo v sobě naleznou dost odvahy, mohou pokusit zmocnit.

Poté, co strávil téměř celý život výzkumem a složitými výpočty, přišel vizjereiský čaroděj Quov Tsin, aby byl sám svědkem znovuzrození Urehu. To, co Tsina a jeho družinu najatých žoldáků čeká, však s jejich vysněnými představami nemá zhola nic společného. Sen o svatém Urehu se pomalu mění ve strašlivou noční můru, která je nakonec všechny pohltí.

Diablo (3) – Černá cesta (The Black Road) – rok 2003, Odom, Mel

Anotace: Darrick Lang se vrací domů. Před lety odešel z Bramwellu, aby se zkusil nějak protlouct jako žoldák nebo námořník. Ale Bramwell už není tím městem, které kdysi opustil. Mezi jeho obyvatele se vplížilo něco temného a strašlivého. Je to velmi staré a hlavně trpělivé, připravené vlákat nevinné do sítí zášti, nenávisti a zla, aby to skrze ně mohlo ovládnout celou zem. Ta stejná moc nyní volá i Darricka a jeho možná jedinou nadějí je projít cestou zatracení přímo do Horoucích Pekel.

Diablo (4) – Pavoučí měsíc (Moon of the Spider) – rok 2007, Knaak, Richard A.

Anotace: Nekromancer Zayl a oživená lebka dobrodruha Humbarta jsou zpět v novém příběhu. Hnán nočními můrami spěchá lord Aldric Jitan do ruin tajemné hrobky, kde, jak doufá, probudí strašlivé zlo, které tam spí už od pádu Tristramu. Temnota šířící se zemí přitahuje tajemného nekromancera Zayla, který nakonec pronikne do Jitanových plánů – aniž by ovšem věděl, že všechny události dal vlastně do pohybu jeden z jeho bratří. Když nyní na obloze vychází Pavoučí měsíc, odporný pavoučí démon, Astrogha, se připravuje přivést na svět své služebníky.

Cesta, kterou projekt urazil, je hodna obdivu – od prostého nápadu na RPG k samostatnému světu a legendě ovlivňující celý žánr. Ne nadarmo se Blizzard Ent. těší pověsti společnosti, které se ještě nepovedlo vydat neúspěšný produkt, a zůstane-li věrná tradici, mohou se četní fanouškové oprávněně těšit na příští rok, kdy by se na pultech obchodů mohl objevit další přírůstek do rodiny – Diablo III. A zatím – co takhle se znovu ponořit do „World of Sanctuary“?