The Legacy of Kain Series pokračuje.
D alší, tentokrát už čtvrté dílko zabývající se světem Nosgoth a jeho upířími obyvateli, se nedávno dostalo mezi nás. Tentokrát však nepůjde o dobrodružství s Razielem v hlavní roly, nýbrž se nám předvede druhý tahoun příběhu, Kain, u kterého vše začalo již v prvním díle. Je nutné si uvědomit, že série se děli na dva díly řady Soul Reaver a dva díly řady Blood Omen. Díl druhý řady Blood Omen se odehrává před prvním Soul Reaverem, a navazuje na díl první řady BO. Kain po prvním díle BO nechal Sloupy padnout, a vydal se na cestu ničení po Nosgothu. Lidské armády pro něho nepředstavovaly žádnou hrozbu, až pak, u hradeb města Meridian, se setkal s první velkou překážkou na své cestě destrukce… tato bariéra byla tak silná, že ho nakonec svrhla a oddělila od jeho magického meče, Plenitele Duší. Navíc pak zbavila Kaina jeho nadpřirozených schopností, a tak začíná cesta skoro bezbranného upíra za znovuzískáním moci a zároveň drtivé vendety.
Hráč zastihne Kaina ve chvíli, kdy se jeho houževnaté tělo dostalo ze smrtelných ran, a on vychází na ulici města, čímž se mu otevírá svět, o jehož existenci neměl ani ponětí. Svět lidí, ale také Pánů Glyphů. Glyphy jsou něco jako magické runy, které jsou ale souborem rozmanitých znaků uprostřed kruhu. Poznají se podle zelené záře. Steam Punková atmosféra hry je tak prostoupena množstvím magií poháněných zařízení a strojů. Mlha, pára, kovové řinčení, stoky, kouř a hodně lidí, to je hlavní atmosférický prvek hry, která se celá odehrává v prostředí města Meridian, jehož ponurý nádech je ideálním dokreslením už tak dosti depresivních scén.
Grafika je na celkem vysoké úrovni. Od dob Soul Reavera 2 jsem sice moc rozdílů nepostřehl, ale přesto je vše mnohem přirozenější a již nikoli tak statické. Pohyby působí přirozeně, i když v se občas projeví nedostatky v podobě krkolomného běhu nebo naprosto strašné animace obličejů lidských postav. Přesto je grafika hry stoprocentním kladem.
Musím vyzdvihnout nepovedené stíny a nepochopitelné animace bleskově se pohybující krve- krev se pohybuje opravdu velice nepřirozeně, ve hře jí je opravdu dostatek (hraní této hry je přístupné až od patnácti let), ale od krve by snad každý čekal, že bude spíše hutná a pomalu se pohybující, spíše ve sprškách než v proudech. Je to třeba jen můj dojem, ale působí to trapně. Není to ale nic proti tomu, když kamera zabere blíže na nějaký obličej. Naprosto hrozivě se pohybující čelisti lidí a naopak propracované obličeje upírů tvoří nechutný kontrast. Chvála naopak půjde na adresu mlhy a animací v boji- působí opravdu majestátně.
Hudba je slabší než u třetího dílu série, mnohem méně nárazová a většinou ji ani nepostřehnete. Přesto je vyhovující a nenudí.
Zvuky pak spíše fungují jako nástroj udržení pozornosti hráče, ale v dnešní době jde spíše o standard.
Hra je, stejně jako předchozí dva díly, akční adventura viděná z pohledu třetí osoby, proložená průměrnými boji a jednoduchými puzzly. Celá série sází hlavně na propracovaný příběh, a právě ten vás udrží u obrazovky.
U čtvrtého dílu jsem zaregistroval silný příklon k akční části. Boje jsou častější než kdy byly, ale také zábavnější. Osvědčený systém boje z prvního Soul Reavera zůstal:
Tlačítkem SHIFT zaměříte nepřítele a klávesami x nebo mezerníkem útočíte. Levý ALT slouží jako klávesa pro uchopení nepřítele, Q pro použití speciálního útoku/schopnosti a C pro blokování. Blokováním nabíjíte ukazatel speciálních schopností, který se pak každým stiskem Q zmenšuje. Levý CTRL pak slouží k vybírání, kterou schopnost budete používat.
Boje jsou zajímavé, i když časem stereotypní, pokud si s nimi ale chcete vyhrát, budou vás bavit.
Ovládání mimo boj doznalo chvalitebného zjednodušení. Kain má sice nepříjemnou vlastnost, že ho musíte například na žebřík navést přímo, ale velkým pomocníkem je v tomto skákání, které vše zpřesní. Bohužel, pokud chcete rychle zmáčknout tlačítko, chvíli vám natáčení postavy bude trvat.
Kain je upírem. Proto vás celou dobu hry bude otravovat hlad. Dosud jsem nepřišel na způsob, jak získat krev, aniž bych někoho zabil, například ho jen a pouze vysál, ale bohužel, nic takového ve hře není, takže doslova budete kroutit krky aby jste se napili. Pití krve je zde ztvárněno opravdu pěkně- uvidíte sami.
V minulém díle chyběl fandům série jeden prvek, a totiž bossové. Vězte, že si jich v BO II užijete až až. Boje s nimi jsou veskrze zábavné a dají vám zabrat- už první z nich si v ničem nezadá s bossy v prvním Soul Revaerovi, a ti mi dávali hodně zabrat.
Příběh hry je sice již lehce vyčpělý, přesto neztratil vůbec nic ze své majestátnosti a kdo alespoň trošku tíhne ke Steam Punku, bude spokojen. Příběh plyne, vy se bavíte, co více si přát?!
Je zde ještě otázka obtížnosti, a z ní plynoucí délky hry. Abych řekl pravdu, byl jsem silně rozčarován, když jsem se po dohrání SR II podíval na čas posledního uložení- 7,5 hodiny!!! Ano, přesně tak. Na krabici prvního Soul Reavera bylo uvedeno, že jeho dohrání zabere 65 hodin. Tak nějak to asi opravdu trvalo, protože jsem ho hrál měsíc. Druhý díl mi vydržel dva večery. Proto jsem k Blood Omen přistupoval velice skepticky, naštěstí je jeho délka naprosto vyhovující.
Jeho obtížnost je děsivě nastavená. Opravdu mistrně připravená tak, aby jste její stupňování ani nepostřehli a přitom vás stále překvapovala a bavila. Hádanky jsou krátké a vyhovující, nic jiného se k nim říci nedá.
Hra pro vás bude mít mnoho malých, ale velice příjemných překvapení- změny brnění, dobrý design úrovní, výrazné postavy příběhu, propracované animačky. Přispívá to k pohodovosti hry a odlišuje jí to od druhé větve série- té Razielovy.
Co by vás tedy mělo přivést ke hraní Blood Omen II ?
Pokud máte rádi Nosgoth a tuto sérii vůbec, není co řešit, budete mile překvapeni a hlavně spokojeni. Pokud jste nikdy žádný díl série nehráli, nic vám neuteče, jestliže tento titul vynecháte- jde o lehce nadprůměrnou a přesně vybalancovanou akční adventuru, která se příjemně hraje a hezky vypadá.
Hru zapůjčila firma:
