Black and White: Božská hra

     Lidé si začali vymýšlet bohy snad již od doby, kdy slezli ze stromů. Modlili se k nim, přinášeli jim oběti, později začali se stavbou chrámů a svatyní. Některé z těchto nepředstavitelně mocných bytostí byly dobré, jiné zase zlé. Jedny smrtelníkům pomáhaly, jiné měly za cíl učinit z jejich životů peklo. Ty první uctívali lidé z lásky, druhé zase ze strachu. Celkem jich existovaly desítky, možná stovky tisíc – bohů a bůžků, vládců Světla a Temnot. Alespoň v lidské představivosti. Pro obyvatele světa hry Black and White však bohové nejsou záležitostí fantazie. Patří totiž do jejich každodenního života…    
     Žádný všemocný bůh ale z nebe nespadl. Naopak, z nebe padají především bohové-začátečníci, bohové, které chvíle opojení vlastní silou teprve očekávají. V pozici takového boha se při hraní Black and White ocitáte. Z hlubin vesmíru tak vzdálených, že tam nedosáhne ani lidská představivost, vás přiláká ozvěna zoufalých výkřiků rodičů, bezmocně přihlížejících z mořského břehu tragédii svého jediného syna. Žralokům se už sbíhají sliny na mladé masíčko, třebaže vědí, že to pro ně bude jen jednohubka. Na poslední chvíli ale zasáhnete vy. Rozříznete oblohu jako ohnivá kometa, nad hlavou dítěte se náhle proměníte v obrovskou ruku, vytáhnete je z vody překvapeným mořským predátorům přímo před nosem a vrátíte rodičům. Netřeba říkat, že si tímto malým zázrakem získáte první uctívače. Nejen rodiče zachráněného chlapce, ale také celou jejich vesnici. Nyní přichází na řadu stavba chrámu – jen s pomocí vlastní svatyně se stanete plnohodnotným bohem, byť zatím s poněkud omezenými schopnostmi. Nebojte se však, vždyť vaše cesta za slávou teprve začíná…
     Jméno Petera Molyneauxe, který stojí za zrodem Black and White, jistě není hráčům počítačových her potřeba nějak zvlášť představovat. Vždyť z dílny jeho firmy Bullfrog už vyšly takové tituly jako Populous, Magic Carpet nebo Dungeon Keeper. Na všechny tyto hry se čekalo dlouho – o to déle se však potom hrály. Každá z nich doslova přibila hráče k monitoru a velice zjednodušila jejich denní režim, který se omezil pouze na klikání myší, bušení do klávesnice, apatické žvýkání jídla, doneseného hodnými přáteli či příbuznými, a vykonávání potřeby do nejbližšího kyblíku nebo květináče. Nyní již Peter Molyneaux pro Bullfrog nepracuje a Black and White proto hrdě vyráží do světa pod korouhví jeho nové firmy Lionhead Studios. Netřeba říkat, že stejně jako všechny předchozí tituly srší i tato hra originálními nápady a kdo se podívá na hodnocení pod článkem, jistě zjistí, že recenzentovi učarovala. Ale nepředbíhejme.

                               
     Co můžete jako bůh ve světě Black and White dělat? Inu, skoro všechno. Můžete házet po svých věřících kameny, můžete házet své věřící na kameny, ale také jim třeba můžete přidělovat práci nebo stavět nová obydlí. Můžete se také věnovat výchově své nestvůry (o které ještě bude řeč) nebo třeba sesílání útočných kouzel (v B&W se jim říká zázraky) na vesnice znepřátelených bohů. Nicméně, bez ohledu na to, zda při svém počínání nasloucháte ve své mysli spíše radám anděla nebo našeptávání ďábla, hlavní osa příběhu je pevně dána. Do dalších částí hry se dostáváte s pomocí zlatých svitků, které se na různých místech vznášejí ve vzduchu a čekají, až na ně kliknete (pardon, čekají, až se jich dotknete svou božskou rukou). Po aktivaci zlatého svitku se vždy dozvíte nějakou důležitou informaci, naučíte se něco nového nebo získáte nějaký životně důležitý předmět. Existují i svitky stříbrné, ty v sobě zase skrývají nepovinné questy. Míra zábavnosti takových vedlejších úkolů je značně proměnlivá. Jednou je to zdlouhavé a nudné pátrání po zatoulaných ovcích (případně ztracených dětech), které je nutné odnést zpátky pastýři (případně rodičům). Jindy zase pomáháte stavitelům mořského korábu v jejich přípravách k odplutí – tento úkol je mnohem zábavnější, odměnou vám bude několik vtipných hlášek a narážek plus jedna nadmíru stupidní ale chytlavá písnička. A nechybí ani čistě logické záležitosti jako je přenesení chrámu-skládačky do bezpečné vzdálenosti od břehu rozvodněného jezera, přičemž jednotlivé části je nutné složit podle určitého klíče. Odměny za splnění úkolů na stříbrných svitcích jsou různé – někdy je to pouze velikánský nafukovací míč (se kterým si ale moje nestvůra hrozně ráda hraje), v jiných případech ale zase získáte třeba nějaké zajímavé a použitelné kouzlo. Zkrátka a dobře, stříbrné svitky zpestřují váš život, který by se v případě, že byste na ně neklikali, záhy změnil v božskou rutinu.
     O tom, že vám vaši vesničané na samém začátku hry postaví chrám, jsem se již zmínil. Zmínil jsem se i tom, že je vaše svatyně opravdovým centrem vaší moci. Proč? No třeba proto, že si zde v jedné z místnosti můžete uložit hru, v chrámové knihovně jsou zapsány všechny vaše dosavadní poznatky týkající se herních mechanismů a v Jeskyni nestvůry se zase dozvíte ledacos užitečného o vašem mazlíčkovi.

                
     Obranná a útočná kouzla (tj. zázraky) jsou tím, co činí boha bohem, tím, co mu zabezpečuje úctu a bázeň smrtelníků. Poněkud paradoxně by však byla vaše schopnost kouzlit bez pomoci věřících značně omezena. Neboť právě z jejich víry se rodí energie nutná ke konání zázraků, to oni jsou zásobárnou vaší božské moci. Jednoduše tedy povoláte určitý počet vesničanů do své svatyně, dáte jim jídlo, aby nepomřeli hlady, a necháte je zběsile křepčit a poskakovat. A vaše síla hned začne vzrůstat… Pohybem ruky pak spácháte nějaký ten zázrak, vyčarujete jídlo, životadárný déšť nebo smrtící blesk. Ano, pohybem ruky! Protože ke každému kouzlu v B&W je přiřazeno specifické gesto vaší božské končetiny a jen na vás záleží, zda se vám daný zázrak skutečně povede. Díky, pane Molyneauxi, to je originální, to tu ještě nebylo! Spěchám ovšem dodat, že stejně jako všechny ostatní činnosti ve hře lze i kouzlení provádět bez myši, jen za použití klávesnice, takže strach nemusí mít ani hráči s poruchami prostorové orientace. A mimochodem, s pomocí speciálního vodítka se může konání zázraků naučit i vaše nestvůra…
     Nestvůra! Do tolika kláves jsem již uhodil, tolik času jsem pohledem hypnotizoval monitor, ale k nestvůře jsem se stále nedostal. Až teď. Hra B&W totiž obsahuje rovněž něco jako Tamagoči. Po splnění tří jednoduchých úkolů si budete moci vybrat svou nestvůru, jakéhosi prostředníka mezi vámi a vašimi věřícími. Na výběr máte mezi obří krávou, opičákem a tygrem, později se však setkáte i s dalšími bestiemi. Se svou nestvůrou můžete komunikovat prostřednictvím (jak jinak) své ruky, chválit ji, udělala-li něco, co se vám zamlouvá, nebo kárat, pokud jednala v rozporu s vaší vůlí. Náladu svého svěřence poznáte snadno, graficky je totiž propracován tak dokonale, že mu jeho emoce doslova čtete na očích. Víte, kdy je hladový, kdy ospalý, kdy si chce hrát a kdy chce… dělat, něco, co se se slovem “hrát” rýmuje (to poslední jsem svému opičákovi pochopitelně zakázal provozovat na veřejnosti – vesničané nebyli nadšení z dárků, které jim zanechával na návsi). Ve vzhledu vaší nestvůry se odráží i vaše vlastní povaha. Jste-li bohem dobrotivým, vypadá netvor jako hotový andílek, jste-li však mocností temnot, vaše bestie nabývá hodně zlověstného vzhledu… Takový zlý tygr nebo vlk, brrr. Setkají-li se nestvůry dvou znepřátelených bohů, dochází často k souboji. Vytvoří se malá arénka, ve které do sebe bestie mlátí tak dlouho (s vydatnou pomocí pravého tlačítka vaší myši), dokud jedna nepadne. Po souboji jsou na jejich tělech vidět dokonce i boule a podlitiny… Mlask!

                              
      Grafika v B&W vůbec exceluje. Západy slunce nad oceánem, majestátní hory, zvláštně ztvárněné, ale dle mého názoru povedené postavičky vesničanů… Máte-li mašinu jako dělo, budete se každou chvíli shýbat k podlaze a hledat na ní oči, které vám, mršky jedny, už zase vypadly z důlků. Je-li však váš stroj slabší, omezí se vaše činnost pouze na zoufalé kousání do rtů a drcení nelichotivých poznámek o hře, která scrolluje hrozně trhaně, mezi zuby. Mimochodem, v minimální konfiguraci, uvedené pod touto recenzí, si hru pořádně nezahrajete. A utrpením je i pařba v rozlišení 640×480… Ale to jen tak na okraj.
     Black and White není akční hra. Samozřejmě, občas v ní dochází k situacím, ve kterých rozhodují sekundy, samozřejmě tu jsou ony zmíněné souboje nestvůr, ale… Po většinu času se jen vznášíte nad svou zemí, zaměstnáváte své uctívače, hrajete si s nestvůrou či vykonáváte úkoly na zlatých nebo stříbrných svitcích. Je toho spousta, co můžete dělat, ale akce je v B&W prostě méně než třeba v Magic Carpetu nebo Dungeon Keeperovi a to by některé hráče mohlo odradit. B&W není pro lidi, kteří přijdou domů unavení po práci a proběhnou si jen tak pro odreagování nějaký ten level Duke Nukema nebo Quaka. Molyneauxova hra je určena těm, kteří mají, podobně jako bohové, dostatek volného času, kteří si mohou dovolit strávit dlouhé hodiny u počítače. Takoví lidé jistě překousnou určitou zdlouhavost a vysoké hardwarové nároky a ponoří se do hry, která si to jistě zaslouží. Do hry, na které je znát pořádný kus dobré práce. Do hry, o níž mohu bez přehánění říci, že jsem hrdý na to, že ji mám na svém disku.

                                
     Takže pokud jste na nejbližší dobu plánovali sebevraždu, máte nyní pádný důvod si to rozmyslet. Protože na našem trhu se konečně objevila hra, pro kterou stojí za to žít.

     Hru ke zrecenzování zapůjčila firma

Moc a moc jí za to děkuji…