Beyond good and evil – nostalgická polorecenze

Děj BGE se odehrává na planetě Hillys (podle oficiální stránky se jedná o rok 2435), čelící pravidelným útokům mimozemské rasy „DomZ“ unášející místní obyvatele pro mnohem fatálnější účely, než je nevinný lékařský výzkum, či oplodňování. Co DomZ uchvátí, to již nenavrátí, neboť lidé a jako-zvířata-vypadající-rasy (mimozemské?, mutantní?) pro ně představují levně dosažitelnou potravu. Své o tom vědí především zachránění sirotci po obětech útoků.

Sirotčinec na Hillysu spravuje dobrácký představitel „Vepře rozumného“, Pey´j, a jeho nejstarší schovanka, lidská dívka Jade. Právě do role Jade je hráč po intru obsazen a ihned se vycvičí v boji při konfrontaci s partou DomZů. Po jejich porážce se také setká s příslušníky elitních oddílů „Alpha sections“ hrajících důležitou roli v příběhu. Tento úvod vás šikovně dovede k povinnosti dostat peníze na zaplacení ochranného štítu. Jade, coby reportérka, si vydělává především díky svému fotoaparátu – stačí tedy malá dohoda s vědeckým střediskem a rázem je tak vaší prvotní obživou prosté shromažďování a focení místních živočichů. To je jednak originální a zároveň zábavné, přihlédneme-li k rozmanitosti zvěře, na které si dali tvůrci rozhodně záležet.

Po vyřešení problému se štítem dostane Jade nevinně vypadající zakázku, ze které se vyhrabe, jak už to tak bývá, cesta k záchraně světa. Naše hlavní hrdinka je narekrutována k tajné odbojové organizaci „IRIS Network“ tvrdící, že vojáci Alpha sections, tvrdě ovládající bezpečnost planety, nejenže s DomZy vůbec efektivně nebojují, ale možná jim dokonce pomáhají.

Toliko k vylíčení hlavního příběhu. Hráč se postupně protluče dějem ve čtyřech aktech – úvodu, pak dvěma, ve kterých nalézá (a opět fotí) důkazy spiknutí, aby poté v závěrečné fázi přinesl důkaz největší a k tomu provedl několik záškodnických akcí přímo u  nejcitlivějších partií nepřítele. Příběh svým námětem a in-game sekvencemi opravdu připomíná interaktivní film, a to samozřejmě ku prospěchu hry. Zvraty obsahují dostatek emocí požadovaných v danou chvíli, ať už je to dojetí, nebo naopak vzrušení a radost. Naštěstí nebyla zanedbána ani grafika hry – vidíte tak detailně zpracované osídlení Hillys na menším souostroví a živě působící městečko se svou populací, to vše v krásně vykresleném cyklu den/noc, či mimozemskou exotickou základnu. Postavy vynikají zvláště v již zmíněných videosekvencích. Prostě, „cartoon“, ale vzdálen infantilnosti. Hudba není sice vyloženě koncertní, ale pořád chytlavá natolik, aby vám nějakou dobu zněla v uších. K dokonalé „pohodě“ z hraní chybí snad jen možnost permanentního saveování – to si zde budete moci zařídit jen tehdy, ocitnete-li se v blízkosti CD portálů (ty vám poslouží i pro získávání informací nutných pro děj).

Samotná mise slečny Jade je, kromě několika důležitých fotografií, shrnutelná do těchto bodů – pliž se, bojuj, sbírej perly. Z větší části koncepce typická, i když, abychom byli objektivní, někdy minimalistická. Plížení je činnost typická hlavně pro akty 2 a 3, vzhledem k tomu, že s vojáky Alpha sections není radno přistupovat k přímé konfrontaci. Nicméně velice často narazíte na tvory, s nimiž je nutná, ať už jsou to slabší zvířata či roboti nahrazující kvalitu kvantitou, anebo staří dobří bossové. Právě tito „Robotníkové“ (jak jim říkáme my, staří veteráni Sonica the Hedheoga) mi docela přirostli k srdci a skoro jsem si přál, aby jich bylo víc – to je pocit, který mě však skoro opustil díky bossovi závěrečnému, jehož magické popěvky tvořily šílenou kulisu k mému zápolení. Inu, o to větší radost, když jsem ho poslal do věčných lovišť… V boji používáte hůl dai-jo a později i někdy zbraň ve formě rukavice „gyrodisk“ vystřelující slabé impulzy hodící se i při jiných příležitostech. Navíc vám často pomůže i „super-akce“ dalších postav, Pey´je a jiného člena IRIS, agenta Dvojité H. Jediná ztrpčující okolnost plížení a překonávání fyzických překážek je občasná nemožnost vidět dopředu a s tím související „tanec kamery“ kolem Jade.

Jakožto poslední typ nejčastější akce přicházejí perly – po černých krystalech, které vymlátíte z nepřátel, druhý nejčastěji se vyskytující materiál ve hře. Jsou pro vás vlastně nejdůležitější komoditou, neboť v „Mammgo Garage“, obchodu s technikou vlastněném nosorožci, je budete utrácet za  součástky pro vaše vznášedlo a později kosmickou loď, vždy když si to situace v příběhu vyžádá. Získat je můžete na různých lokacích – ať už je ukradnete od Alpha sections, bossům, zvířatům, dostanete je darem, za fotky, atd. Bylo by hříchem nezmínit několik meziher končících právě získáním perly – 4 závody vznášedel, 4 závody s policií, hra v Akuda Baru, všechno jsou to roztomilé záležitosti, které vás pobaví, ačkoliv nesouvisejí s hlavním příběhem. I tak ale budete muset zajít pro nějakou tu perlu do složitých labyrintů ve městě. Bohužel mi tato záležitost připomněla jeden další zápor – sotva ve hře uděláte věc, ke které by vás nepřinutil příběh sám. Kromě standardních věcí jako doplňování energie a zvyšování její kapacity je jediným „nepovinným“předmětem, který vám zpestří možnosti postavy, věcička na upgrade vašeho dai-jo „super-útoku“. Další jsou jen detektory perel a zvěře. Víc RPG prvků by docela bodlo. A to i když spolu postavy spolupracují – variace zkrátka mohla být větší.

Jsou tu ještě nějaké mínusy? Spíš obecné, ale měly by být pro úplnost zmíněny. Jak mnoho lidí ve své době poukázalo, hra je velice krátká. S tím souvisí i nedotaženost reálií Hillys, okolního vesmíru, DomZ a podobně. Mnohé prostě nebylo vysvětleno/prokresleno a zjištění o Jade na konci udělalo spíš  ze všeho o něco větší „guláš“.

Možná bychom se nějakých vysvětlení skutečně dočkali, neboť  BGE bylo plánováno coby první část herní trilogie. Ovšem její prodej zkazily očekávanější tituly doby jako Splinter Cell a Prince of Persia. Naděje na pokračování tak není z nejlepších, ale nakonec, dílko může žít i jako osamělé světlo v srdcích menšiny hráčů. Tento produkt  kuriózní fantastiky bude tak na každý pád někým oceněn.