Aliens vs. Predator 2

Weiland Yutani má zase problém. Společností smýká touha získat univerzální biologickou zbraň, kterou měla na dosah ruky… vetřelce, alieny, xenomorfní organismy, jejichž dokonalosti se vyrovná pouze jejich zrůdnost.

Ano, AvP se dočkalo pokračování, které přináší stejnou atmosféru, s mnoha novými prvky. Hodně lidí považovalo AvP jen za další akční řežbu, dokud si jej nezahráli. Jeho největší devizou byla realističnost, jaká vás nutila bát se o svůj krk, přemýšlet jako vetřelec nebo opravdu si oběti vychutnávat jako predátor. Všechno tohle přináší i AvP2. A ještě navíc s filmově kvalitním příběhem, který je sice na počítačovou hru až drtivě působivý, ale velice, velice krátký. Celá hra mi zabrala pouze tři víkendy. Každý víkend jedna rasa. A to jsem hrál na obtížnost “normal”. Přesto určitě stojí za to si AvP2 pořídit. Dokonale vysála všechno, co nabízel Copyright filmů a ještě hodně přidala navíc. Dozvíte se konečně všechno o uspořádání vetřelčího hnízda včetně detailního popisu pretorianů, jak funguje predátorský metabolismus, jak to, že vás vetřelci vidí i “zneviditelněné” a další vychytávky (včetně vysvětlivek, proč predátorům tak záleží na jejich maskách). Vetřelci jsou zde jen a pouze ti, které někdo vyrušil z poklidného množení. Predátoři tu jsou ještě mnohem působivější než ve filmech, mnohem drtivěji ničiví než v Predátor 2 a více tajemní než v jedničce. Dokonce za predátora zhlédnete efektní útok predátorské lodi na lidskou výsadkovou loď. Věřím, že kdyby hra byla delší při zachování své hratelnosti a atmosféry, zaujala by bezproblémově první místo mezi 3D akcemi v historii. Možná je to trochu odvážné tvrzení v době Return to Castle Wolfenstein, ale věřte mi, nového Wolfa jsem dohrál, a proti AvP2 je to jen slabý odvar na jedno odpoledne, i když má také hodně co do sebe.

Filmovost hry zde není zdůrazněna na úkor hratelnosti, jako se to někdy stává, a nenašel jsem nic, co by se mi zdálo přitažené za vlasy, neboť když už nad něčím začnete pochybovat, vstoupí na scénu někdo, kdo bude mít stejný názor jako vy, a někdo mu jej vymluví nebo naopak potvrdí, a tím vás to neuvěřitelně vtáhne. Eisenberg má halucinace, Rikov bere drogy, aby přežil, Dimitri je přítel ženy, která zatkne Harrisona, Monoko je nakonec pěkně přihlouplá, Harrisonův nadřízený naopak extrémní sympaťák, i když si za hru ani jednou nevystřelí, predátorský šlechtic (nechtějte, abych to rozváděl – pochopíte ve hře), je tvrdohlavý jako mezek atd. atd. Mezi všemi těmi rozdílnými charaktery, prokleslenými postavami a působivými scénami jsou vetřelci jen jako kusy nemyslícího masa, čímž se mi zdá, že vetřelce oproti filmu Aliens trochu degradovali. Mozkem vetřelců je ve skutečnosti královna. No nic, vetřelci jsou asi opravdu jenom zvířata:(…

Overcome them, then take their bodies to serve as hosts for the children…”

Hratelnost opět tkví hlavně v rozdílnosti ras. Vetřelci mají drápy, rychle připravené na zabíjení ve velkém, ocas na omráčení nepřítele pro ukousnutí jeho hlavy a pak i schopnost vyrazit skokem proti oběti a rychlým útokem jí rozmetat po okolí. Poslední jmenovaná schopnost je novou zbraní vetřelce. Navíc umí stále ještě lézt po stěnách, vidět v absolutní tmě a zachytit na dálku feromonovou stopu čehokoli živého (Hezký detail: brouci nemají feromonovou stopu, proto jsou jediný živočišný druh, který na planetě přežil). Je také potěšující, že za vetřelce nemáte danou hladinu zdraví. Čím více hlav sežerete, tím více budete odolní. Pokud se nehýbete a jste ve tmě, jste v bezpečí. Pokud chvíli vydržíte skrčení, přejdete do módu, kdy nevydáváte žádný zvuk ani pohyb. Naštvali mě androidi – nevidíte jejich feromony.

“Just give me a chance sir, and I’ll blast all those beasties back to the hell that spawned them.”

Mariňák má nyní tyto zbraně: Nůž, pistol se dvěma druhy nábojů, brokovnici se dvěma druhy nábojů a dvěma módy střelby, oblíbenou pulsní pušku s rpgčkem, granátomet se sedmi druhy nábojů, raketomet s naváděním, rotační kulomet (minigun), Vasquezovku (smart gun) a sniperku. Navíc může střílet světlice (žádná spotřeba baterie a velká účelnost, ale je jich málo), plamenomet nejspíše využijete málo, dále má ramenní svítilnu (střední spotřeba, ale pouze slabé orientační osvětlení, v boji jen bodové), noční vidění (extrémně velká spotřeba baterie ale v boji nedocenitelné, v pozdějších fázích hry při dobíjení baterky oceníte světlice), svářečku na zatavování dveří a otevírání zámků, hackovací zařízení na obsluhu elektroniky a navíc má mimo zdraví ještě brnění, které je narozdíl od ostatních her opravdu účelné a ve hře ho najdete minimálně. Většinou vám zachrání kůži – doslova. A nakonec má také zaznamenávač pohybu, tedy různé hustoty vzduchu, který ale užijete jen k tomu, aby jste zjistili, že máte zmáčknout spoušť ve chvíli kdy zapípá, protože vetřelec třicet metrů dosahu hledače urazí za cca. 3 vteřiny.

“Humans are weak, pathetic, screaming beings. But they run well, and are fun to hunt.”

Predátor má staré i nové hračky. Zneviditelňování, pokud se nehýbete, nikdo vás nevidí. Čtyři typy vidění: Na lidi, vetřelce, predátorskou technologii a normální. To se využívá k zaměřování shoulder cannonu (nyní trapný název plasma caster) a disku. Může si cokoli přiblížit až k oku nepřítele. Jeho základní zbraní je Wrist Blade, který, pokud se odoperuje, vypustí do těla nositele enzym, který ho zabije. Predátoři nechají raději své vojáky zemřít než aby je nechali neozbrojené! Wrist Bladem můžete také sbírat lebky nepřátel, i když jsem neobjevil souvislost mezi sesbíráním všech lebek ve hře a nejakým speciálním koncem hry nebo bonusem. Druhou zbraní je kopí, které se ale nedá hodit :-(. Následuje harpunová puška, schopná vás připravit o hlavu (a predátora o trofej). Disk, který nejen že přesekne i zmražené prase, ale dokáže i spolehlivě oddělit zrno od plev pokud jím trefíte mariňáka do břicha. Dalším je již zmíněný plasma caster, který je dokonalý na kosení zástupů vetřelců, a také ho dostanete až ve chvíli kdy stojíte proti zástupům vetřelců, stačí přepnout na červené vidění a mačkat myšítko. Pak tu máme jakýsi stříleč sítí, který ale využijete jen ve chvíli, kdy vám EMP granáty vypnou všechny ostatní zbraně. Velice pomalé, ale efekt stojí za to. Bohužel je skoro zbytečný na vetřelce, kteří se z něho prořežou skoro okamžitě. Na civilisty ale ideální! Výbušné disky jsou hračičky, které vám nikterak neusnadní život, protože je s nimi těžké pořízení. Načasovat jejich výbuch je těžší než byste čekali. Jsou ale ideální na ničení statických cílů- například mariňáckých defenzivních věží. Plasma Pistol je poslední zbraní ve vašem arzenálu. Střílí buď po jedné plasmové kouli nebo velice, ale velice účinnou salvu tří obrovských plasmových výbuchů, které vás ale většinou zraní. Navíc ubírá energii, kterou potřebujete do plasmacasteru a pro zneviditelňování. Naštěstí se energie dá kdykoli doplnit takovým tím chytrým zařízením, ve kterém predátor rozpouštěl omýtku ve druhém díle. Trvá to ale dost dlouho, což je nepříjemné. Když se to ale povede, můžete použít energii pro doplnění zdraví- opět kdykoli, díky čemuž je nyní predátor s dostatkem času nesmrtelný. Pak je v jeho výbavě i zařízení na ničení elektroniky, obdoba hacking device u mariňáka. Poslední vychytávka je dlouhý vysoký skok, který může predátor aplikovat na místech, kam by se mariňák nedostal, nebo kam by vetřelec musel složitě lézt. Stačí se skrčit a skočit, a predátor se vymrští do závratné výšky, bohužel nefunguje do dálky, v tom má prim vetřelec.

HUNT, DEVOUR OR RUN!!!!!!!!

Jak vidíte, nové vychytávky se mísí s těmi starými. Naopak grafika se totálně změnila. Nezbývá než vzdát holt LighTech 2 enginu, protože tady předvedl úplné grafické orgie a naprosto dokonale vykresluje temnou atmosféru hry, a dokonale sem padne, i když nejde o dnešní technologickou špičku. Přesto design hry nejde jen tak popsat – musí se vidět.

Zvuky jsou stejné jako minule, jen jsou přidány nové, vystihující lépe prostředí. Přesto se všechno neobešlo u toho, aniž by autoři zůstali u těch klasických zvuků, i když znějí prostorově.

Hudba doznala naprostého přerodu. Při hraní stále nějakou slyšíme. Narozdíl od jedničky je tedy přirozenou součástí hry a mění se podle situace. Připomínala mi dramatické smyčce z Vetřelce trojky a moderní hudbu z Predátora 2. Navíc je všechno v boji zrychlené a doplněné hodně adrenalinovými bubny ve chvílích těsně po akci. Hudba dělá padesát procent z napětí hry.

Děj AvP2 na předchozí díl nenavazuje… a kromě výše zmíněného s ním nemá nic společného. I když si můžete představit, že jste se jako predátor dostali zase na jinou planetu… Hraje se to příjemněji než jednička, což se nevidí jen tak… můžete kdykoli hru uložit, ne jako v jedničce, kdy to s trainerem šlo nanejvýš sedmkrát za misi. A všechno je přístupnější nováčkům. Přiznám se, že jedničku jsem dohrál jenom za aliena, ale s dvoujkou jsem již s dohráním větší potíže neměl. Sice se zde také několikrát opravdu hodně “leknete”, ale jenom v roli mariňáka. Za predátora všechno jistí Plasma Caster a za aliena to je spíše procházka než boj. Nábojů je dostatek, ale nikdy si nesmíte být jistí!

AvP2 je zážitek, který vás naplní adrenalinem, ale už nebudete potřebovat plínky jako u jedničky. Hra vás bude překvapovat spíše mazaností nepřátel než jejich strašlivostí. I když s AI to bohužel tak slavné není… ale AvP je jedna z velice mála akčních her, u kterých vůbec nevadí, že vám vetřelci nabíhají na mušku, nebo že mariňák, než aby se někam schoval, se přikrčí a střílí na vás z místa, kde právě stál. Máme tu hlavně dostatek různorodých nepřátel. Kdyby hra byla delší, asi by to nestačilo, ale protože je tak krátká, jsou variace nepřátel a jejich počet dostačující. Zvraty příběhu vám neumožní předvídat a ve skutečnosti na to ani nebudete mít pomyšlení. V atmosféře AvP2 se totiž ztratíte jako v bažině a dostat se z ní do normálního světa by chtělo víc než jen větvičku v podobě delšího loadování misí nebo snad toho, že mrtví nepřátelé po chvíli mizí. Škoda jen toho “navijáku a týmu záchranářů” v podobě brzkého konce. Nebýt ho, byl bych se v bažině dusil ještě teď.

Jak bych shrnul tak dokonalou hru? Je to opravdu skvělá pářka, která jako jedna z mála akčních her opravdu stojí za dohrání. Od prvních minut až po zakončení titulků má co říci, a rozvíjí všechno to, na co jsme byli zvyklí z jedničky a ze všech filmů, které jí byly vzorem. Škoda že není delší. Královský titul by ji stoprocentně neminul. Proto musím dodat – ačkoli hra nemá žádné závažné chyby, je vybalancovaná, s dokonalou atmosférou a skvěle nadesignovaná po každé stránce, její délka vás zaskočí. Proto, pokud si chcete zahrát, dejte si to na normal, pokud se cítíte na to, že vám žádná hra nedělá problémy, dejte si to na nejvyšší obtížnost. Ale podle mne nemá cenu to hrát na easy – nic z toho mít nebudete.

Nezbývá než popřát  hezký lov…

SCREENSHOTY: 1.  2.  3.  4.  5.  6.  7. 

POZOR: Následuje podrobně popsaná část příběhu, o kterou byste se možná nechtěli nechat připravit. Pro jistotu nečtěte pokud bojíte, že by vám to mohlo zkazit dojem z příběhu… tedy alespoň malou část děje zde popsaného…

Jednotka mariňáků se blíží ke zbytkům zničené základny. Nenachází žádné živé, dokonce ani jejich zbytky. Až najednou v uzavřené komoře. Všude rozsekané kusy lidských těl. Jeden z mariňáků pronese větu “Jakoby je někdo ohlodal.” Ve stejnou chvíli se z těl zvedne muž a pološíleným hlasem řekne “Neměl jsem jinou možnost.” Mariňáci se na něho s děsem podívají a za jedním z nich se zvedne jiný stín, tentokrát už nepřipomínající člověka. Kakofonie řevu vetřelců a umírajících mariňáků buší do uší muže, který jako jediný masakr přežil. Jak, to kromě vetřelců a záchranné jednotky nikdo neví. Bohužel, nikdo z nich nepřežil. Nyní existují jen dva ve hře – královna hnízda, které udrželo toho muže při životě a on, doktor Eisenberg. Ani on sám si nepamatuje jak se dostal beze zbraní pryč, snad ho vetřelci nechali jít. Jisté je, že je teď na této planetě zpět. A hnízdo, které je podle něho staré možná tisíce let, je pod povrchem planety také. Eisenberg má své vlastní plány – zajmout královnu a zjistit co se tenkrát stalo s ním, a proč přežil.

Na té samé planetě, před devatenácti lety, byla výzkumná stanice napadena neidentifikovaným nepřítelem. Podivní neviditelní útočníci brutálně zabili všechny, kdo se jim postavili na odpor. Mezi nimi byl i tenkrát vojín Rikov. Přežil nejdéle. Když útočníci viděli jak silným je nepřítelem. Vychutnali si ho. Pomalu, jako když si kočka hraje s myší, ho dohnali do kouta a zničili. Alespoň oni si to mysleli. Ale Rikov přežil, vyhrabal se z bahna a dokázal signalizovat záchranné misi. Přežil, ale nikdo mu nevěřil. Nevěřili mu, když vyprávěl o mizejících lidech, podivných zbraních a neviditelných agresorech. Nikdo nechápal, co to může znamenat pro lidstvo, setkat se s rasou, která lidi loví se stejnou sadistickou chutí, jako malé děti zabíjejí brouky. Vydal se svou vlastní cestou. A co by mohlo lákat vesmírného lovce více než místo, kde se rojí dvě nejnebezpečnější a nejcennější kořisti-lidé a vetřelci? Ano, planeta, kde před devatenácti lety Rikov získal závislost na životabudičích a kde existuje nejstrašnější hnízdo vetřelců v historii jejich výzkumu. Nyní generál Rikov nastražil past, a teď čeká, až si lovec přijde pro kořist. Sám Rikov ale netuší, kdo se nakonec tou kořistí stane.

Andrew Harrison, alias “Frosty”. Jeho tým byl vyslán na misi. Po celé té zatracené planetě se vypínají vysílače, jsou ničeny stanice a jsou nezvěstné desítky lidí. On a ani jeho nadřízení neví, co se děje, ale jejich ükol je jasný. Dvě výsadkové lodě vyráží, aby zajistily dvě zatím funkční základny. Vesmírná loď Verloc je má krýt z vesmíru a monitorovat dění. Harrisonova loď je ale při průletu kaňonem poškozena a je nucena nouzově přistát. Jim přidělenou základnu našli, mariňáci se rozdělili, ale první civilisté, které z dálky zahlédnou, zmizí ve výbuchu modré plasmy. Pak Harrison narazí na své vlastní vojáky, vysící hlavou vzhůru a stažené z kůže. Začíná zběsilá hra, ve které jde nejen o čas, ale hlavně o život. Harrison a jeho tým ztratí kontakt s druhou výsadkovou lodí a pak i s Verlocem. Mrtvých přibývá a zdá se, že pouze Harrison zatím nenarazil na to, co všechny zabíjí. Na konec přežijí jen čtyři. Harrison připravý odlet lodě, když ho napadnou vetřelci. První setkání je kruté a zmatené, přesto se mu podaří přežít, ale je to jen začátek.

Tyto příběhy tří lidí sledují příběh hry Aliens versus Predator 2. Kromě nich je zde i příběh omylem otevřeného kontejneru s vetřelčím vejcem a úspěšná cesta jednoho predátorského šlechtice za opětovným získáním cti… Obzvláště příběh mariňáka je opravdovým scénáristickým skvostem.