Diablo 2 : Lord of Destruction

Skupinka skřetů posedávala okolo ohně v malé jeskyni a snažili se ohřát ruce, či co to mají, a přitom nahlas proklínali Baala za to, že je vytáhnul z vyhřátého peklíčka do nehostinné pustiny, kde na ně čeká jen led a nabroušené sekery ještě nabroušenějších barbarů. Jejich reptání zklidnil až šaman, který za trest jednoho skřeta usmažil fireballem, což se ostatním skřetům zdálo jako skvělý nápad, neb měli co do žaludku. A tak tam tak hodovali, Šaman seděl samozřejmě v čele “stolu” a porcoval. Když tu náhle jeden ze skřetů uviděl, jak z vánice vstupuje do jeskyně vlk. Vypadá hladově, pomyslel si skřet a podal mu kost svého bývalého kamaráda. Ač to myslel dobře, zle pochodil. Vlk, neváže si skřetovy dobroty, ukousl mu celou jeho ruku. To už si ho všimli i ostatní hodující, ale velice brzy zjistili, že náš vlk není sám. V ústí jeskyně se totiž začali pomalu objevovat další a další vlci, až smečka čítala deset kusů. Vlci tam ale jen tak stáli a ani se nehnuli, jako by na něco čekali. A to něco právě přišlo. Statný Druid vstoupil do jeskyně a vlci ho okamžitě obklopili a vytvořili bariéru živých těl. Druidova helma, zdobená beraními rohy, vypadala velmi majestátně a dodávala mu zvířecí podoby. Šaman pochopil, že je zle, a zaútočil. Záře jeho fireballu jako by byl signál a vlci vyrazili. Bylo to tak jeden na jednoho a boj mohl začít. Šaman stál jako opařený a sledoval muže s beraními rohy. Mezi nimi zatím propukla vřava a skřetů, i když bojovali jako o život (jak ironické), pomalu ubývalo pod náporem ostrých vlčích tesáků. A pak jen mávnutím ruky Druid zasadil konečný úder a sněžnou ranou rozbil Šamana o stěnu jeskyně. Boj skončil stejně rychle, jako začal, a Druid opustil se svou smečkou jeskyni. Po jejich odchodu sněžné jazyky pomalu, ale jistě pokračovaly ve své nekonečné práci a během chvilky nebylo po tělech a krví nasáklém sněhu ani památky.

Stejně jako před rokem nám do času letního přivála hra od hochů z Blizzard North, a protože původní Diablo 2 patřilo mezi nejprodávanější hry roku (ve světě se prodalo kolem 5 miliónů kusů), dalo se očekávat, že s takovouto základnou hráčů se její datadisk vyšvihne okamžitě na špičku všech prodejních žebříčků. A to se také stalo. Po necelém měsíci, kdy se tato hra nacházela v prodejnách, se prodalo více než milión kusů a i u nás nastala nákupní horečka, která byla tak obrovská, že během prvního týdne byla hra totálně vyprodána a distributor ji musel doobjednat.

Poté, co jste zlikvidovali Diabla, přitáhl jeho bratr “Pán destrukce” Baal na Daleký sever, aby se zbavil obávaného krystalu, který brání pekelným silám, aby vtrhly do našeho světa v plné síle. A že nebude sám, vám nemusím ani povídat. Jeho hordu tvoří Reanimate kostlivci či takové velké chlupaté koule, jež potkáte nejčastěji v ledových jeskyní; pak potvůrky, které připomínají dikobrazy, a další, o kterých vám nebudu říkat, neb bych vás připravil o potěšení z objevování a příjemného šoku, když se pod vaše ostří dostanou nové kusy na porážku.

Největší změnou však není těch pár kusů vytáhlých z pekelného bestiáře, ale nové prostředí plné ledu a sněhu a krásně provedené barbarské vysočiny. Uvidíte zasněžené lesy, ledové jeskyně a budete se brodit sněhem přes obrovské pláně uprostřed sněžné bouře. Celkově si myslím, že z celého Diabla 2 je tento akt graficky nejvydařenější. Hezky také působí prostředí, kdy se nacházíte jakoby na vysoké hoře nad barbarskou osadou, a když dojdete k okraji hory, vidíte krajinu a osadu dole. Věřte mi, to musíte vidět. A když k tomu všemu přidám i fakt, že si můžete přepnout na vyšší rozlišení 800*600, není snad již co dodat. Hra působí pak nově i při opětovném hraní od úplného začátku. Jen snad s vyšším rozlišením přibyla také vyšší hardwarová náročnost a mně s procesorem 1GHz a 128 MB RAM se to občas sekalo.

Poté, co si se svou vymakanou postavou projdete pátý akt a hra upadne do podobného stereotypu jako před zakoupením datadisku, můžete začít úplně nanovo s jednou z nových postav. Zde bych chtěl, ještě než začnu vyjmenovávat nové charaktery, vytknout tvůrcům délku pátého aktu. I když prostory jsou obrovské, přece jenom jeho hrací doba není srovnatelná s druhým aktem, a pro hráče, kteří dosahovali kolem 70. levelu a hráli čtvrtý akt pořád dokolečka, znamená datadisk na Hellu práci na jeden den, což může být pro někoho za 1200 Kč málo. A tak asi proto autoři přidali do hry dvě nové postavy. Jsou jimi Druid a Vražedkyně. U každého na vás čeká třicet nových vlastností, přičemž každá postava se specializuje úplně jiným směrem.
Druid žijící v souladu s přírodou si na pomoc povolává hromadu zvířecích kamarádů, havrany počínaje a drsnými medvědy konče. Dále má možnost se proměňovat ve vlka či medvěda, přičemž když k takovéto přeměně dojde, změní se obrázek postavy a zmodifikují se vlastnosti podle toho, jak jste v té či oné proměně schopní. Dále má Druid v zásobě ještě několik kouzel, která jsou spíše vzdušného a ledového charakteru. Zde musím pochválit autory za jednu maličkost. Když jste převtěleni v nějaké zvíře, nemůžete kouzlit. Možná vám to zní jako prkotina, ale představte si vlkodlaka, který je díky různým bonusům k síle a odolnosti stejně silný jako barbar, jak na vás šlehá mocná kouzla. Myslím, že by potom Druid okamžitě povýšil na nejsilnější postavu a rovnováha mezi charaktery by byla porušena.
Co se týče druhé postavy, Vražedkyně, čeká na vás bojové umění, stínový výcvik a pasti. Zde jsem trochu zklamán, neboť mě hra za Vražedkyni moc nebavila. Přirovnal bych ji ke kombinaci mezi amazonkou, paladinem a kouzelnicí. S Vražedkyní můžete pokládat pasti, které jsou buď ohnivé, bleskové či vybuchující za přítomnosti nepřítele. Stínový výcvik bych přirovnal k paladinovým aurám, také vám přidávají různé bonusy a bojové umění se dá trochu přirovnat ke kouzlům. Zde si totiž nabijete úder a pak ho vypustíte na obludu. Vypadá  to hezky, ale moc mě to nebavilo. Je to hlavně otázka vkusu, jiné hráče třeba zase nebude bavit pořád se proměňovat ve vlka a táhnout za sebou hladovou smečku medvědů. To je jen na vás.

Dále jsou tu změny, které v první minutě hraní nepostřehnete, ale časem na ně určitě narazíte. Je to konečně větší prostor v truhle. Dále jsou tu nové předměty : jewels a runy (vkládají se do zbraní a přidávají různé bonusy), talismany (stačí, když je máte v inventáři, a bonusy jsou vaše – skvělá věc), zbraně a brnění určené jen pro jednu postavu (barbaři a druidi mají skvělé helmy, paladini štíty, vražedkyně bodáky na ruce atd.) či elitní, dosti hutné předměty, které najdete jen na obtížnosti Hell.

Co říci závěrem? Diablo 2 : Lord of Destruction je skvělý datadisk ke skvělé hře. Kéž by takovýchto datadisků bylo více! Pro všechny Diablomaniaky je to jasná koupě a určitě s hrou nějaký ten pátek vydrží, ale ostatním hráčům, kteří Diablo 2 jen jednou dohráli (srabi :-)) a pak ho nechali ležet někde v koutě, asi datadisk moc neřekne. Pro ně je to zábava, i když královská, jen na pár dnů.

No nic, už vás zdržuji dlouho a Baal zatím buší na dveře. Tak neváhejte, oklepejte rez z brnění a nabruste meče, neb peklo nezná prázdnin a na vás čeká zase jedna špinavá prácička.