Fotosyntéza: Vstávej semínko holala

Nebudeme zastírat, že na Fotosyntézu jsme byli zatraceně zvědaví, protože nás prostě zaujala na první pohled. Ono při které hře vám na stole vyroste les, že? A žádná monokultura, ale pěkný smíšený, listnáče s jehličnany, od semínek po velikány vhodné na pilu.

Fotosyntéza prostě vypadala dobře v zahraničním podání, vypadá dobře v české mutaci a bude vypadat dobře asi na věky věků, a to je deviza, se kterou musíte počítat. Není to hra pro vždycky a pro každého, ale když ji vytáhnete, nejde ji nemilovat, nebo se do ní alespoň nezakoukat.

Jak Ťuk a Bzuk neuspěli

Každému hráči je přiřazen jeden druh stromů a v jeho rámci čtyři velikosti: semínko, malý stromeček, stromek a STROM. Většinu toho ale nemáte volně k dispozici a musíte si postupně koupit za takzvané body světla, které získáváte podle toho, jak se dřevinám, které už máte vysazeny, daří zachytávat sluneční svit. Proto je velice důležité, kde vaše stromy na herním plánu stojí a zda je nestíní nějaké jiné – pouze „osvícený“ strom zachytí záření, které lze proměnit v růst či naopak v dřevotěžbu, za kterou teprve dostanete ty správné body vítězné.

Jelikož ale večerníčkovští čmeláci Bzuk a Ťuk neuspěli se svým plánem přiklepnout sluníčko na oblohu, putuje ta zatrachtilá žlutá koule kolem herního plánu, svítí pokaždé z jiného úhlu, a kde vám soupeřův kmen před chvílí nepřekážel, tam vám najednou sebere cenné body, protože jen ty vyšší a nejvyšší kmeny dosáhnou na bododárné paprsky.

A žlutý pumlíč je vzápětí zase o kus, či spíše úhel dál…

Nikoliv fiala, ale dub

Ani půda není všude na herním plánu stejná, a za dřevo ze stromu vyrostlého na černozemi se platí víc než za nějakou soušku z písčiny. Jenže stromů je hodně, semen ještě víc a všichni hráči je o překot vysévají a snaží se, aby „vstala semínka holala, neb z nich bude fia-, totiž dub!“, a tak se na desce záhy rozvine bezkontaktní souboj o půdu a příslovečné místo na slunci.

Nemluvě o tom, že čím vyšší strom, tím dále se dokáže vysemenit, a tak kde byla minulé kolo úhledná mýtina, tam se v příštím rozlézají ty protivníkovy protivné javory, nebo co to je.

Bodů světla přitom není přehršel ani pro nejúspěšnější pěstitele, což spolu s povinností mít na aktuálně nevyužívané stromky volné místo na své hráčské desce (neboť jinak je musíte zahodit) vede k nutnosti pečlivě plánovat nákupy i růst…

Stejně staré, stejně chytré

Pravidla Fotosyntézy jsou v podstatě jednoduchá, její hraní v podstatě složitější, protože slunce svítí ze šesti různých úhlů, různě vysoké stromy mají různě dlouhé stíny a dřevo z různých míst je různě výnosné… Počítání a plánování tu tedy není zrovna málo, což hru trochu vyčleňuje z klasických rodinných her. Pravda, může tak fungovat, a s ohledem na její vizuál bychom jí to přáli, ale tehdy budou muset rodičové být více rodiči než hráči, protože ve férovém souboji nebudou mít jejich ratolesti prostě šanci. A samozřejmě tu lze vysvětlovat princip klíčení semen, titulní fotosyntézu a dalších věcí…

Zkušeným deskovkářům asi nebude vyhovovat handicap, který poněkud sváže ruce a kořeny třetímu a zejména čtvrtému hráči v pořadí, nicméně tomu se lze vyhnout jednoduše patřičným počtem partií, které načne vždy někdo jiný, a vítězství se posoudí podle celkového součtu bodů. I tak to ale hra na celý koronavíkend není, neboť princip je stále stejný a někoho může časem omrzet. Na druhou stranu není ani vyloučeno, že jiní se do ní s gustem zakousnou a přijmou ji jako podzámeckou alternativu ke královské hře šachům…

Košišty a vevežičky

Každopádně ale platí, co jsme psali na začátku: tahle hra vypadá bezvadně a to, co si předsevzala, tedy být konkrétní atmosférickou hrou pro začátečníky i pokročilé, naplňuje velmi dobře. Sice dá trochu práce, než kartonové stromy před první pattií sesadíte dohromady, ale o to lepší zážitek a větší radost pak z nich máte, nemluvě o vaší přítelkyni, která na nich může objevovat ‘košišty a vevežičky’ a jinou havěť, zatímco vy hráčsky porostete jako dříví v lese…

Hjalmar Hach: Fotosyntéza