Encyklopedie: Dobrodružství je věda

Věda je prý dobrodružství, říkají někteří, a jiní zase, jako třeba profesor Indiana Jones, že věda je práce, hlavně v knihovnách. Naším úkolem dnes je podívat se, jakou je věda deskovou hrou…

text: Filip Gotfrid

Krásnou Encyklopedii nám pro recenzi opět poskytla firma FYFT, kterou jste mohli potkat například na nedávném Comic Conu, nicméně celoročně ji najdete v pražských Holešovicích. Chcete-li se však seznámit s tím, jaké novinky mají mezi deskovkami, lze to i mnohem jednodušeji prostřednictvím webu.

Neobjevujte do šuplíku!

Píše se osmnácté století a hranice zapálené muži svaté víry pod některými muži nesvaté vědy zvolna dohasínají. Svět začíná připouštět nejen že by mohl být kulatý, ale také že v něm žije i mnoho roztodivných tvorů a netvorů, o kterých by bylo záhodno dozvědět se víc. A co je k tomu lepší než encyklopedie, že.

Jednu takovou dává dohromady hrabě Buffon, bude se jmenovat Histoire Naturelle a dějiny ji postupně zařadí mezi nejvýznamnější přírodovědecká díla. A po vás se nechce nic menšího, než abyste se na jejím vzniku podíleli (nedivte se, celkem čítá 44 svazků, a to prostě jeden člověk nedá).

To se v principu děje tak, že pomocí kostek sbíráte karty. Každý hráč si vylosuje čtyři kostky, hodí jimi, a následně je postupně umisťuje na herní plán dle své volby – i když nemusí umisťovat zrovna ty svoje, ale o tom později. Každopádně výzkum není jen pozorování zvířat ve volné přírodě; napřed se do té volné přírody musíte dostat.

Takže za kostku můžete získat peníze, ale také žetony expedice, které vám mohou kostku „přebarvit“. Někde totiž je šumafuk kostku jaké barvy a/nebo hodnoty umístíte, ovšem většinou to důležité je; například právě při expedicích do různých končin světa.

Dále najímáte vědce a vybíráte si zvířata, která budete zkoumat – a je dobré je mít z relevantních oblastí, protože latinskoamerický odborník se hodí mnohem lépe ke zkoumání pakobylky kolenožravé než tučňáků.

Dříve či později také dojde na expedice, a nakonec musíte výsledky svého bádání publikovat, protože ještě více než v literatuře tu platí, že psát do šuplíku vám slávu nepřinese. Literární veledílo objevené ve vaší pozůstalosti asi těžko napíše i někdo jiný, ale s objevem vás skoro určitě předběhnou – že, Járo Cimrmane?

Kraďte s rozmyslem!

Peníze jsou tu důležité, ale nikoliv ultimativní, u expedic platí, že ten první je nejslavnější, ale kdo kráčí v jeho stopách, má to zase jednodušší, a při vědecké činnosti je dobré používat mozek i na to, abyste si ji zjednodušili a vykoumali co nejvíc z jednoho místa, než se přesunete na další. Hra samotná to nechává na vás; nevnucuje vám striktní pořadí úkonů, nelimituje vám množství karet v ruce či při vědeckém bádání (jen ten vědecký tým může být holt pouze čtyřčlenný), dokonce vás nechá získat něco málo i za to, když napíšete článek o tom, že jste jeli do Afriky a viděli tam slona afrického. Je ovšem fakt, že s takto laxním přístupem nejsou šance na vítězství velké, a kdo ví, jaké to vezme konce při finálním zúčtování…

Zvláštním aspektem je skutečnost, že – jak už jsme naznačili – můžete krást kostky i soupeřům, abyste se dostali k lepším výsledkům, ovšem temnou stranou této síly je fakt, že oni stejně tak mohou krást kostky vám, a navíc každý okradený většinou obdrží nějaký bonus za loupež na něm spáchanou.

Po jedné partii Encyklopedie je vám zcela jasné, co kde můžete dělat a jak, hra za všechno blahosklonně přiděluje nemálo bodů, ovšem teprve finále odhalí, jestli jste se dostatečně soustředili na vědeckou práci v tom správném rozsahu. A to není tak úplně a docela jednoduché…

O kartonu bez pardonu

…protože věda je někdy docela věda. V tomto případě tedy akce Publikování, které sice není až tak náročné pravidlově, ovšem smysl do všech detailů dává asi jen opravdovým vědcům. Prozkoumaná zvířátka můžete popisovat na několika „úrovních“, překvapivě dokonce můžete slučovat havěť z různých kontinentů – ale soustředit se musíte hlavně na to, aby vám zůstalo co nejvíce karet a kostiček. Suma sumárum tu zachycení podstaty (a trochu i atmosféry) prostě pokulhává.

A když už jsme u těch negativ, tak druhé tvoří samotný karton materiálu. Lze si sice složit krabičky na žetony, ovšem kdo to dokáže tak, aby z nich nečouhal ani jeden odchlípnutý růžek, patří do klece a vozit ho ukazovat po kontinentech. Jinými slovy, jednotlivé vrstvy tvrzeného papíru spolu fakt nic moc nedrží, což je u hry zčásti založené na vizuálu škoda.

Celkově se ale převod vědy do deskového dobrodružství docela vydařil. Rozhodně si budete připadat jako výzkumník vyrážející na expedice, protože karty živočichů nestačí jen získat, ale musíte s nimi i uvážlivě pracovat, a hra navíc oceňuje hlavně specializace. Že jste byli všude možně a viděli kde co, to tady nikoho nezajímá, to si počkejte na deskovku O pohár nejvlezlejšího turisty. Tady jde o odbornost a kdo to nechápe, tomu budiž herní deska lehká.

Okolo světa-ta-ta!

Mezi pokusnými králíky se našli jedinci, kterým nevyhovovala možnost kradení kostek všemi všem. Zčásti to sice eliminuje náhodnost losování, ale na druhou stranu to ztěžuje plánování; není ale ničím proti ničemu si zrovna tohle pravidlo na chvíli zakázat a zkusit, jak vám to bude vyhovovat bez něj.

Nikoliv náročná, ale vyžadující nějaké to přemýšlení je tahle velmi pohledná Encyklopedie, takže její plynutí závisí na tom, jak zadumaná společnost se u stolu sejde. A pokud se nesejde, je tu sólo mód, který je ale možné využít i pro navýšení počtu fyzických hráčů. Malé rozšíření je pak milý bonus.

Výsledek není pro úplné začátečníky, ale zkušenější rodiny se nemusí bát vyrazit za vědeckou slávou, o protřelých hráčích nemluvě – jen musí všichni počítat s trochu větším stolem. Holt na štokrleti se výzkum prostě dělat nedá…

Encyklopedie