Echoes – Prsten: Nevidím zlo, slyším zlo

O jedné hře z řady Echoes na našem webu už bylo psáno, předkládáme tedy názor druhé části deskoherní redakce – tentokrát na příběh o prstenu, který možná je a možná není prokletý.

Echoes jsou audio hry s aplikací, a oproti jiným deduktivním či detektivním hrám mají tu výhodu, že poslouchat je možno kdekoliv u stolu. Když jsme jinde a jindy měli zkoumat místnost na displeji, museli jsme si tablet buďto podávat, nebo se strkat kolem jednoho hráče, šoupat židlema, bouchat o sebe hlavama, porážet a vylévat sklenky a bůhvíco ještě.

Tohle byla pohoda, a navíc herní materiál zabíral tak málo prostoru, že kdybychom bývali byli chtěli, mohli bychom si dát všichni nohy na stůl…

Spojené nádoby logiky a srandy

Ať již podle návodu pro detektivy začátečníky, nebo pro ty, kteří se cítí být rovni se Sherlockem Holmesem, vyložíte si na stůl 18 obrázkových karet a jejich skenováním spouštíte poslech souvisejících dialogů a doprovodných zvukových efektů. Následně se je snažíte správně rozřadit do kapitol, chronologicky seřadit a vyvodit z nich celý příběh, o kterém máte na začátku pouze mlhavý pojem získaný z anotace hry.

Jedna z hlavních výhod je popsána výše. Jinak jde o zábavu pro skupinu správně naladěných lidí tak na hodinku, možná půl druhé, (nebo dvě, pokud se stejně jako my budete napřed snažit rozchodit rozhašený tablet), která lavíruje mezi detektivkou a spiritistickou seancí – když posloucháte ozvuky nezřídka dávné minulosti, ten pocit se prostě vtírá, nemůžu si pomoct.

Bohužel, hra sama se vás bude snažit trochu zmást. V tomto konkrétním případě třeba tím, že obrázek podlahy neodpovídá popisu událostí, nebo že rozbitý hrneček vypadá úplně nejvíc jako rozbitý talířek. Kam sahá úmysl a „hra“ za hrou, a odkud jde už jenom o laxnost tvůrců, se z podstaty nedozvíte, nicméně výsledkem je, že nejde o žádnou ultrapřísnou detektivku, Holmesové mohou lupy klidně rozbít a řešit vše spíše na úrovni – v češtině profesionálně namluveného – audiogamebooku.

Faktem je, že přímo na krabičce se uvádí, že jde o druhý stupeň náročnosti z pěti, a pokud jsou tu pátrání a zábava spojené nádoby, lze situaci akceptovat. Určitě budou hráči, kteří se dokáží ponořit do příběhu a jeho atmosféra pro ně bude „mít sílu“, zatímco mozky poirotovského typu hru odmítnou, pokud se z ní rovnou nezblázní nikoliv kvůli obtížnosti. Pravidel je tu naprosté minimum a pátrání se nesnaží vymačkat z vaší hlavy všechen mozkomíšní mok jako únikové hry, nicméně z podstaty jej lze absolvovat jen jednou na hodně dlouhou dobu.

Prsten se tak nebere úplně vážně a od hráčů požaduje totéž; každopádně rozšiřuje nabídku her zase jiným směrem, a to je bez diskuze dobře.

Hodnocení: 60 % (+2 % na osobu a -1 % za každý decibel hluku, vezmete-li hru na párty)

Echoes – Prsten