Chytit je všechny… a zvednout kvůli tomu zadek z gauče

Přitom Pokemon GO v rámci her využívajících rozšířenou realitu (čili propojení skutečného světa s tím interaktivním) není první – studio Niantic již před několika lety vydalo hru Ingress. Jenomže Pokémon byl jednou celosvětový fenomén – a ta samá generace, která o víkendu v sedm ráno hltala story nejhoršího trenéra všech dob Ashe Ketchuma teďka vlastní chytré telefony a pořád není moc stará na to, aby si hrála. A pak jsou tu ty mladší generace, které si hrajou prostě z principu.

Hra vypadá zhruba tak, že se zapnutou appkou (verzi pro Android, stěžejní mobilní OS u nás, na Google Play nenajdete, ale tady jo) chodíte po světě, GO snímá váš pohyb skrzevá GPS, takže vidíte, jak se pohybujete po reálné mapě, a přitom lovíte pokemony, navštěvujete arény k bojování a sbíráte pokéstopy, které vám přihodí nějaký ten bonus, nejčastěji třeba prázdný pokéball. A když máte ve founu gyroskop, můžete samotné pokélapání dělat se zapnutým foťákem na pozadí poké-overlaye, takže to vypadá, jako by příšerka byla přímo v našem světě…

A to je vlastně všechno. V čem je to tedy tak super?

Já chtěl bych být ten nejlepší…

Předně, sbírat pokémony rychleji než vaši podobně nemocní přátelé je podobně povznášející, jako pít rychleji než oni pivo. Ale to je, alespoň podle mě, ten menší důvod.

Tím hlavním je, že ta hra vás přímo nutí chodit ven, procházet se a… a teď nekecám… objevovat.

V GO si můžete do inkubátoru dávat vajíčka, z nichž se vyklube pokémon – poté, co ujdete se zapnutou hrou předem definovaný počet kilometrů. Třeba pět. Přičemž ty servery snímají váš pohyb tak nějak podivně, takže je to spíš deset. Divocí, k odchytu vhodní pokemoni vám zároveň rozhodně nepadají do klína sami. Musíte šlapat a doufat, že na nějakého narazíte, nebo je stopovat, mapa vám totiž sama ukazuje, jaké druhy jsou v okolí. A není to náhodné, vodní pokémony najdete spíše u vody, duchy (Ghostly, třeba) nejčastěji v noci…

A nakonec již zmiňované pokéstopy, rozmístěné po světě nejčastěji v místech, která jsou nějakým způsobem zajímavá – nejčastěji památky (byť v těch největších jsou fiktivní arény), domy se zajímavým štítem, působivá grafitti, významná místa – mnohdy lokality, kterých jste si obyčejnou chůzí nevšimli, žádné jen tak náhodné rozmístění. Čili hra vám ukazuje svět. A druhé čili – pokemoni jsou vlastně takové kešky, jen nefyzické.

A na to tedy bacha, aby vám ho neukázala třeba na přechodu pro chodce v době, kdy nesvítí zeleně. Ostatně, Pokemon GO už se v Americe (vždycky musí být první) stal příčinou dopravní nehody. Chlapík jel autem, narazil na Pikačua a… no… chlapi se neumí soustředit na více věcí najednou, víme? Policistovi u nehody, při které se naštěstí nic nestalo, prý řekl něco jako: „No, když je máte chytit všechny, občas prostě musíte zariskovat…“

K tomu se sluší dodat, že procházení je pro tělo jeden z nejpřirozenějších pohybů. Takže je zdravé. Určitě zdravější, než sedět u nějaké hry x hodin na gauči, což je činnost, která si moc dobře rozumí třeba s hemoroidy. Takže pokud Pokemon GO dostane děti ven, jedině dobře.

Pár tipů pro hráče:

– stopičky u pokemonů v okolí vám ukazují, jak je vybraná příšerka daleko – co stopa, to cca 100 metrů

– máte víc stejných pokemonů? Pošlete je profesorovi (otevřete kartu pokemona, swipněte dolů a udělejte „Transfer“), dostanete za to i candy, sloužící k evoluci daného druhu – doporučujeme odesílat ty pokemony, kteří mají menší combat power

– za točivý hod pokébalu (tak, že pokébal prstem na displeji roztočíte, dokud z něj nelítaj jiskřičky) můžete mít EXPy navíc

– abyste z pokéstopů dostali dárečky, musíte fotku daného místa roztočit