Century: Koření nad zlato

Klasická pohádka sice staví sůl nad zlato (a právem, svého času byla sůl tak vzácná, že se používala jako platidlo a vyplácela se i jako vojenský žold), ale zapomíná, že koření na tom bylo zrovna tak. A o tom je první ze série her Century.

Koření svojí hodnotou za solí nezaostávalo; pepř například mohl tvořit dívčí věno a pěstování hřebíčku se chránilo tak důsledně, že pokud se do něj pustil někdo bez povolení, jednoduše mu usekli ruce, aby to už nezopakoval.

Cesta koření se ale nevěnuje ani hřebíčku, ani krvavým praktikám – v této jednoduché karetce půjde o to koření co nejlépe a nejrychleji legálně zhodnotit.

Od kurkumy po skořici

Měnovou hodnotu koření dokládá v této hře fakt, že v ní úplně chybí peníze. Pravda, v krabici sice najdete nádherné zlaté a stříbrné mince, ale ve skutečnosti jde „pouze“ o bodovací žetony a za vše se platí kořením.

Kurkuma, šafrán, kardamon a skořice, to je to, oč tu běží, a navíc seřazeno vzestupně dle stoupající hodnoty v rámci hry. Žlutá kurkuma je tak nejlevnější a voňavá, aromatická skořice nejvzácnější – jako milovník sladkého se ani nedivím.

Každý hráč obdrží do začátku jednu karavanu, dvě karty a pár kostek koření, a pak už je jen na něm, jak rychle se vypracuje a k čemu se dopracuje. Za karty získává koření, za koření může získávat karty. Těch je několik druhů – ty základní přinesou majiteli při vyložení jednu až tři kostičky koření, ty proměnné mu umožní povýšit koření na hodnotnější, tedy například kurkumu na kardamon. A pak jsou obchodní karty, které určují konkrétní možnosti směny, tedy například že čtyři kurkumy můžete vyměnit za tři šafrány, nebo dva kardamony za jednu skořici, ale také jednu skořici za dvě kurkumy a jeden šafrán.

Lepší dvacka v hrsti než stovka na střeše

Vedle karet pro získání a zobchodovávání koření je v nabídce průběžně pět karet s body a určenou cenou – například tři šafrány a dvě skořice. Jakmile máte na zaplacení, můžete si kartu odhozením náležitých kostiček koupit. Ve hře jsou samozřejmě levnější s méně body, a dražší s více, první dvě v řadě jsou navíc zvýhodněné ziskem žetonů.

Hra je limitována maximálním počtem bodových karet na hráče – jakmile ho někdo dosáhne, dohraje se kolo a spočítají zisky.

Specifickou výhodou této hry je, že podobně jako například v Dominionu vykládáte své karty na svůj balíček, který si můžete místo tahu vzít opět do ruky. Čili co jednou získáte, to už vám nikdo nesebere, a vaše strategie je jen na vás. Náhoda ovlivňuje hru pouze v minimální míře – nanejvýš tím, jak jsou karty vykládány z doplňovacích balíčků.

Limit je jediný: deset kostek, které maximálně uveze vaše karavana, a pak samozřejmě počet bodových karet nutných k ukončení hry. Jinak se ale nikdo nestará, jestli máte v ruce tři karty nebo dvacet, a co s nimi děláte. Víc karet znamená víc možností směny koření, ale jejich získávání vás stojí čas, ve kterém někdo jiný mohl koupit pět levných bodových karet a vyhrát. (Z vlastní smutné zkušenosti mohu potvrdit, že po skončení hry nikoho moc nezajímá, co jste měl a mohl a jak geniálně jste si naplánoval zisk třikrát vyššího počtu bodů, než má ten chudák vítěz.)

Po Cestě koření k Zázrakům Východu

Cesta koření je příjemná rychlovka pro všechny typy i počty hráčů. Zabaví vás ve dvou a nebudete se u ní nudit ani v pěti, užijí si ji zkušení deskovkáři i rodina s dětmi přiměřeného věku (doporučený je osm let). Herní princip ji dostatečně odlišuje od podobných her (Dominion, Splendor) a současně zajišťuje znovuhratelnost. Díky množství karet bude jejich nabídka pokaždé jiná a vy podle toho budete muset upravit strategii, neboť není možné jednoznačně určit cestu k vítězství. Ta závisí i na tom, jak si povedou ostatní – být se svým postupem vyloženě v opozici se nevyplácí, ale jemná odlišnost začasté vede k úspěchu.

Zlatou střední cestu ostatně našel i vizuál. Karty jsou dvojnásobně větší oproti standardu a krásné ilustrace tím pádem působivější, ale opakují se. Kostičky představující koření jsou sice poněkud fádní, ale když se zamyslíte nad tím, jak často je berete do ruky a proměňujete, pochybuji, že byste našli optimálnější tvar. Mističky na ně jsou příjemně rozmarný bonus, a kovové žetony jsou třešinkou na dortu, která potěší nejen svým bodovým přínosem, když se vám podaří je získat.

Možná se najdou tací, kterým bude vadit absence konfliktu s protihráči či nemožnost jim přímo zaškodit, ale na to máme jiné hry – a třeba jednou budeme mít i Century. Cesta koření totiž je, jak už jsme naznačili, první z chystané trilogie. Druhý díl – Zázraky Východu – nedováno dorazil na pulty, a my plánujeme jej opět podrobně prozkoumat. Ale to už bude jiný příběh a jiná recenze.

Emerson Matsuuchi: Century 1 – Cesta koření