Neplatí samozřejmě bezvýhradně, že malá hra je jednoduchá a velká hra rovná se velká pravidla, ale je to časté. Avšak tušíte správně, že dnes došlo na výjimku z pravidel, podobnou jako byl Ferdinand V. Dobrotivý.
Ač žil hlavně ve století, kdy už sláva, respekt a koneckonců i moc aristokracie zvolna upadaly a lid dával najevo svou nespokojenost na barikádách s rokem výroby 1848, on sám se ještě za života dočkal široké obliby u Čechů a zejména u Pražanů. Proto, že jim mnohem víc dával, než od nich vyžadoval, podobně jako hra Barony.
Rychle a jednoduše
Z pozice malého šlechtice se musíte vyšvihnout na velkého a bohatého, a postupně si kupovat vyšší a vyšší tituly, abyste se co nejdříve stali vévodou tak bodově mocným, že už vás při závěrečném zúčtování nikdo nepředběhne. Za tím účelem verbujete rytíře, zakládáte vesnice, stavíte města a (pochopitelně) olupujete sousedy, ergo protihráče.
Přičemž pozor: návod k téhle hře je jen o málo náročnější než předchozí odstavec.
Napřed se sestaví herní plán z kartiček, kde jednu každou tvoří tři hexagony, představující nějaký ten typický krajinný typ: pole, louky, lesy, skály a jezera. Každý hráč na něm začíná se třemi městy a třemi rytíři a podle nemnoha jednoduchých pravidel obsazuje území a rozšiřuje své panství. Nemůže například postavit město v těsném sousedství druhého či vstoupit na políčko, kde má protivník dvě a více figurek, a podobně. Přitom všechny – a opravdu jich není mnoho – pří- a zákazy jsou nejen velmi logické, ale i jasně, přehledně a bez textu vyobrazené na kartě hráče, takže nikoliv po pár hrách, ale přímo po pár kolech už bez listování v návodu víte, co a jak.
Vybudování vesnice je odměněno body podle toho, v jaké krajině se tak stalo, a za patnáct těchto bodů můžete postoupit na žebříčku moci od barona přes vikomta a hraběte až po markýze a vévodu. Jakmile se první hráč stane vévodou, dorovnají ostatní své tahy do stejného počtu a nastává finální zúčtování. Při něm na zásadní překvapení už nedojde, ale promyšlená hra a zbývající žetony bodů mohou pořadím přeci jen ještě zamíchat.
Hra skoro pro každého
V principu jde o umisťování, přemisťování a měnění figurek. Nemůžete se ale hnát jen na ta nejvýhodnější místa za nejvýnosnějšími žetony, už proto ne, že vám to soupeři prostě nedovolí, a vy se s nimi budete muset dřív nebo později utkat. Tím pádem je dobré neproměnit všechny rytíře ve vesnice, ale nechat si nějaké coby vojenskou sílu, což ale zase znamená omezení příjmu bodů… Nakonec tedy musíte svést nějaké ty bitvy, a to ještě chytře tak, abyste soupeře obrali o žetony dřív, než je promění za vyšší šlechtický titul.
Ano, jak je hra Barony jednoduchá, tak je vyvážená, a vede vás sebou sama s brilancí toho nejlepšího panovníka, kterých bylo ve skutečné historii pohříchu málo. (A Ferdík promine, ale ani on jím nebyl.) Navíc se díky variabilnímu hernímu plánu odehrává každá partie vždy na trochu jiném území a vy musíte znovu hledat tu nejoptimálnější taktiku a strategii.
Připouštíme, že zkušené + náročné hráče Baronama nenadchnete a možná ani neuspokojíte, ale zato je můžete bez obav vytáhnout před většinou ostatních. Jednoduchá a na hráčských deskách velmi dobře „předžvýkaná“ pravidla, rychlá příprava a svižná hra jsou základy, na kterých mohou stanout asi i naprostí začátečníci, a to nemluvíme o „výpravě“ hry. Figurky jsou sice trochu schematičtější, ale poctivé: rytíři, vesnice, města a pevnosti. O to hezčí je herní plocha, žetony a hlavně hráčské desky, a koneckonců i krabice. Vizuál je tu mocný a jen cynik do morku kostí mu alespoň částečně nepodlehne.
O angličtině, Číně a Praze
Bohužel máme i dvě malé špatné zprávy, ale jen zmíněný cynik by na nich založil neochotu si Barony vyzkoušet. Pravidla zatím nemají český překlad, a to ani na stránkách vydavatele, ale jsou natolik jednoduchá a nepočetná, že je se slovníkem za pár hodin zvládne i podprůměrný angličtinář. A výroba hry je „made in China“ v tom příslovečně nelichotivém slova smyslu: jednotlivé vrstvy slisovaného kartonu nedrží zrovna ideálně u sebe a ani s největší opatrností při vylamování se vám patrně nepodaří předejít tu a tam odchlípnutému růžku nebo hraně. (Tip: je lépe vylamovat je směrem „nahoru“, tedy zaoblenou hranou, a současně po celé ploše.)
Přesto Barony kombinují jednoduchost a styl takovým způsobem, že očekáváme oblíbenost u širokých vrstev ve stejném rozsahu, jakou se kdysi honosil Ferda Pátý.
P.S.: Pro ty, kteří nejsou silní v dějepise: Ferdinand V. měl smůlu – jeho rodiče byli bratranec a sestřenice, jeho prarodiče sourozenci, a genetické zatížení korunovali lékaři, kteří jej do devíti let chránili před jakýmkoliv učením s odůvodněním, že tak bude lépe vzdorovat vrozené epilepsii. Přesto byl mnohem víc flegmatik než hlupák, měl hudební nadání a mluvil pěti jazyky. Ač byl posledním korunovaným českým králem, souhrou okolností a své povahy vlastně nevládl a po revolučním roce 1848 už ani nemohl. Dožil v Čechách, hlavně v Praze, kde na pravidelných vycházkách rozdával dětem sladkosti a chudým almužny.
Barony
Autor: Marc André
Vydal: REXhry.cz
Počet hráčů: 2-4
Doporučený věk: 14+
Doba hry: 45 min.
Čeština: ne – pravidla v angličtině, materiál bez textu
Cena: 999 Kč
