Zeměplocha aneb křest dvaktáte jinak

V minulých dvou týdnech se pro fanoušky Zeměplošského cyklu udály v Krakatitu dvě významné události, nejprve byla ve středu 5. 12 pokřtěna dlouho očekávaná Kuchařka stařenky Oggové a o osm dní později jubélijní (koho zarazilo toto slovo, nechť vzpomene Jana Wericha)  25. kniha ze stejnojmenné řady, pod záhadným slovem Pravda. Podívejte se tedy se mnou, alespoň prostřednictvím vzpomínek a rouhovorů, jaké to vlastně bylo…

 Nejprve křest kuchařky strařenky Oggové aneb požitek nejen kulinářský

 V Krakatitu se sešlo několik osobností, které mají co dočinění se Zeměplochou u  nás. Jan Kantůrek coby překladatel, Vlasta Talaš coby nakladatel a hlavně paní Jaroslava Soukupová coby představitelka stařenky Oggové v představení Soudné sestry v Divadle v Dlouhé. Z dalších osobností Fandomu možno uvést Martina Schwarze, šéfa Zeměplošského fanklubu, Pagiho za Sarden a Petera Pavelku coby oficiálního fotografa. Kromě nich se v Krakatitu objevilo několik fanů. Přestože byla celá akce medializována, příznivci asi zaspali, či vůbec nechtěli přijít.
 V menším osazenstvu se tedy odehrál křest této velice zajímavé publikace, kdy zajímavé úvodní slovo autorky přečetla představitelka stařenky paní Jaroslava Soukupová ze souboru Divadla v Dlouhé, načež se na stole objevily pochutity připravené dle receptů v knize obsažených, od bizardních “Pteppicovo (Těpicových) Djelibeybis”, pilulek ze sušených žab, až po konkrétněji vypadající “Banán” (dle knihovníka) a velmi záhadný “Chléb a vodu” dle Patricije. Asi největší úspěch zaznamenal “Jahodový klátil”, což je zajímavý kousek z dílny samotné stařenky Oggové.

 Přímo po křtu se rozeběhly různé debaty a diskuse, kdy se mi podařilo alespoň nakrátko vyzpovídat paní Soukupovou:
Silver: Chtěl bych se vás zeptat, jak se vám líbila role stařenky Oggové?
Jaroslava Pokorná: Ona se mi pořád jěště líbí, protože já ji pořád hraju. Doufejme, že nám to chvíli vydrží, že na to lidi budou chodit, že se nám to bude líbit.
S: Pokud vím, tak všechny lístky na prosinec, leden za chvíli nebudou.
JP: Je to hned vždycky vyprodané.
S: Když se vás zeptám trochu mimo na váš vztah k fantastice…
JP: …tak to právě já jsem čtenář úplně jiného druhu literatury, já jsem se s tím setkala poprvé, možná jako dítě jsem něco takového četla, já jsem taková usedlá čterářka klasické literatury, Dostojevských a ruské klasiky a spíše tímhletím směrem. Takže když se to začalo zkoušet a samozřejmě jsem vůbec nevěděla o co jde, jméno Pratchett jsem slyšela poprvé, a tak jsem si to se zájmem přečetla. Jsem ráda, že jsem se s tím seznámila.
S: Zeměplocha jako taková se vám líbí?
JP: Mě se to celé moc líbí, protože se mi na tom líbí taková ta, speciálně u stařenky Oggové, pozitivnost, takové to, že v krušném, temném světě, co je okolo nás, je to takové odpočinutí. Někteří moji známí, kteří jsou též spíše čtenáři klasické literatury, než Pratchetta a také to slyšeli prvně, tak když přišli na představení, nemohli se ze začátku zorientovat, co to jako kde jsou, jak se to s nimi myslí. Říkali také, jak je to strašně zajímavé, jak lidé mají v sobě obrovskou touhu po hře a po pohádce, či po něčem takovém.
S: Rozhodně můžu potvrdit. Je velmi dobré, že se takové hry dostávají k nám, dodávají radost do všedního dne. Děkuji vám.

 Zábava pokračovala ve veselém duchu umocněným pohledem na Richarda Klíčníka krátce poté, kdy pozřel pilulky ze sušených žab. Ostatně zkusil jsem je také a mohu potvrdit zajímavý účinek…
 Probíhaly též různé debaty a diskuze, jak ohledně Zeměplochy, tak i o jiných tématech. Nakonec se mi podařilo získat i něco málo informací od Vlasty Talaše, nakladatatele celého cyklu:
S: Jak vnímáš vydání takového díla v tak kulinářské zemi jako je Česko?
Vlasta Talaš: Rozčeření vod, nebo uklidnění rozbouřených vod. To si musí každý přebrat, až si to přečte, jak to na něj zapůsobí, ale myslím si, že i ti, kteří nečtou Pratchetta, tam najdou mnoho takových receptů, které je mohou oslovit, ale samozřejmě pravda je, že největší potěšení mají z té legrace ti, kteří čtou Zeměplochu a znají postavy, od kterých to stařenka Oggová získala a když si to pak udělají, jako tady udělal ukázku Klub Terryho Pratchetta, tak si to teď mohou mnohem víc vychutnat, než lidi, kteří ho nečtou. Ale neříkám, že by to nebylo i pro ně.
S: Zkoušel si někdy něco jíst z receptů v knize uvedených?
VT: Už jsem měl “Ovčí oči”, jsou výborné, a ještě se chystám to tak trochu probrat.
S: Rozhodně nejpodezřelejší se mi jeví “Banán” a pak “Chléb a voda”.
VT: Ten bohudík nemusím a chleba by měl být bezpečný, neboť je ověřený Patricijem. Když si přečteš celý postup, jak dojde výběru toho nejbezpečnějšího kousku chleba, tak to je opravdu bezpečnější, než dnešní e-maily.
S: A “Jahodový klátil”?
VT: Jahodový klátil je krásný, ale musí se rychle sníst, než se opravdu zbortí.
S: Tvůj oblíbený recept z knihy?
VT: U mě vítězí právě klátil. Rozhodně je nej nej z celé knihy, protože se o něm nejvíc mluvilo, dokonce byl k vidění v Chotěboři a teď je tu zas. Myslím si, že je takový nejoblíbenější. Ale jako vydavatele mě mrzí jedna věc, že tento recept je převzatý z knihy stařenky Oggové “Radost z bašty”, ale ta byla bohužel zakázaná, takže to nemám z čeho přeložit do češtiny.
S: A nedá se vůbec sehnat?
VT: Ona byla zakázaná na Zeměploše, tudíž neexistuje originál, ze kterého bychom to přeložili. Myslím si, že takových žertovných věcí tam bylo povícero.
S: Stačí vzpomenout na některá dobrodružství…
VT: Je to v té knize, kdy se stařenka Oggová hádá s Bábi Zlopočasnou, která jí vyčítá, že takovou knihu vůbec vydala. Kniha jídel, jež mají prokazatelně afrodisiakální účinky. To mě jako vydavatele opravdu mrzí, to bych s radostí vydal.
S: Co další vydavatelské počiny?
VT: Budeme pokračovat v tom, co jsme začali. Takže se rozjely řady G.R.R. Martina, Feintucha, pak takových námořnických, Patrik O´Briena, samozřejmě Zeměplocha pokračuje dál, protože Pratchett napíše další dvě knížky za rok a my ho musíme dohnat. Pokud nepočítám Pravdu, která vyjde příští týden, vyjde Zloděj času na jaře a potom na podzim Poslední hrdina, což je tak velká, ilustrovaná a rozsáhlá knížka, něco jako Dinotopie a to napřed musíme zjistit, kolik by to stálo a jak velký náklad vyrobit. Je to velmi zodpovědné rozhodnutí, protože další šance tohoto mezinárodního soutisku už nebude.
S: A další Pratchettovy plány?
VT: Pratchettovy plány. On udělal takový úskok – knížku pro děti o Moricovi a jeho partě Krys, to je taková knížka mimo – pro děti, teď dopisuje druhý díl Vědy o Zeměploše, pro velký úspěch v Anglii se rozhodli napsat druhý díl, což je taková populární fyzika podaná na jevech Zeměplochy. Je to taková populárně naučná knížka. Dále pořád Zeměplocha. My jsme sami zvědaví, co to bude, protože Pratchett, po smutných zkušenostech s uveřejňováním úryvků a nějakých anotací chystaných knih na internetu a jejich následného zneužití, vše nyní tají.
S: Co zkazky o jiné sérii?
VT: To opustil a vrátil se k Zeměploše, protože zjistil, že tam je jeho parketa, tam to může vybrousit jako výbornou beletrii pro všechny, nejenom  pro jeho fanoušky. Myslím si, že je jeho cíl být uznávaný i jako autor beletrie. Sice ho pak zařadí do fantasy a zábavného, ale té zábavy už tam tolik není, snaží se propracovat postavy, aby to byla opravdu literatura na úrovni.
S: Pratchett získal i Řád Britského impéria a komentoval to slovy: „nikdy jsem nedostal žádné ocenění za sci-fi a najednou toto.“
VT: Myslím si, že te to proto, že je jeho jméno známé po celém světě, překládá se minimálně do šetnácti jazyků a taková Zeměplocha v japonštině musí být velmi dobrý sběratelský zážitek.
S: Možná ještě v čínštině…
VT: Pokud by se to povedlo v Číně, tak je to obrovský trh a pravda, jeho knih jsou miliony po světě a proto získal ten řád, za to, že šíří své jméno v zahraničí. Tak je i orientovaný ten Řád. Je pro lidi, anglické spisovatele, kteří jsou známí.
S: Děkuji a za necelý týden na Pravdě (ne boží, ale křtu stejnojmené knihy).

 Zanedlouho po tomto rozhovoru se Krakatitem rozezněla “Jěžčí píseň” v podání souboru Divadla v Dlouvé (respektive její audionahrávka) a dalo by se říci, že se Krakatit vrátil k běžnému způsobu fungování. Jana Šouflová domalovala další kousek překrásného draka na stěnu, pomalu se všichni rozcházeli domů či do jiných míst.

 Přesně o osm dní a jednu hodinu později se na stejném místě odehrálo takové malé pokračování. Probehl totiž křest jubélijní 25. Zeměplochy, zabývající se fenoménem prvních Anhk-Morporských tištěných novin.
 Jelikož je čtvrtek tradičním dnem setkání scifistů s Krakatitu a jelikož ti, kteří propásli křest Kuchařky zřejmě nechtěli přijít i o takovouto událost, bylo v Krakatitu mnohem více lidí. Kromě tradiční Zeměplošské sestavy tu bylo i poměrně víc fanů a dalších účastníků. Je třeba uvést, že kromě oslavy křtu dalšího titulu se slavila i padesátá kniha, kterou Jan Kantůrek pro Talpress přeložil a to je už pořádný výkon. Při samotném křtu se kromě úvodního slova nakladatelova a překladatelova ozval i kmotr této knihy, kdo jiný než všemu lidu scifistickému známý Vašek Pravda, na kterého směčovaly dvě mé otázky:

Silver: Jaké to je, být kmotrem Pravdy?
Vašek Pravda: Je to hrozně fajn, protože je to poprvé co křtím já osobně knížku i když už jsem u křtů hodně knížek byl.
S: A je proto z toho důvodu pro tebe ta kniha o to zajímavější než jiné?
VP: Tak kvůli tomu jménu určitě, protože křtít knížku např. „Pružnost – pevnost 2“ by nebylo tak zajímavé jako křtít Zeměplochu s názvem Pravda a považuji si toho, že právě nakladatel mi tuhle příležitost dal.

Později jsem měl ještě možnost nahlédnout do anglického originálu knihy Poslední hrdina, jejíž hlavni postavou snad nemůže být nikdo jiný, než legandami opěvovaný a ženami milovaný barbar Cohen. Jak již unímil Vlasta Talaš, jedná se o velmi rozsáhlou a bohatě ilustrovanou knihu, která by neměla chybět žádnému fanouškovi díla Terryho Pratchetta. Tak, zde bych zakončil toto shrnutí uplynulých událostí a skončil. Děkuji za čas strávený četbou těchto řádků a doufám, že jsem vám alespoň trochu přiblížil ony zajímavé časy, které jsem na těchto akcích strávil.